Detektiv Robert Bogerud (Svein Andre Hofsø) provozuje jednočlennou soukromou detektivní kancelář, ale zatím se nikdy k žádnému skutečnému případu nedostal. Má zařízenou kancelář, obléká se detektiv ze starších filmů, ale nikdo si jeho služby dosud nevyžádal. Kancelář umístěná v klientském domě s názvem Beruška každého odradila a Robert si raději dává schůzky ve vykřičené čtvrti. Jak sám říká, je to drsné a víc to odpovídá jeho profesi. Jenže zákazníci zmizí v okamžiku, když si Robert sundá svůj klobouk a objeví se jeho důvěřivá tvář. Nikdo nemá odvahu svěřit své problémy mladíkovi, který je postižený Downovým syndromem. Robert je smutný, ale stále si věří. Jeho trpělivost se mu vyplatí a konečně přichází první skutečný případ. Vlastně přichází Rita Stierneová (Liv Bernhoft Osa), která si žádá rychlé vyřešení záhadného zmizení svého manžela. Downův syndrom ji nepřipadá nijak podivný. Společně odjedou do sídla rodiny Stierneových a vyšetřování může začít. Jako správný detektiv se Robert nenechá zaskočit a zahajuje luštění záhady svou vlastní metodou vcítění. Postupně se odkrývají skryté vztahy mezi členy rodiny a jedině stará a bohatá babička (Kari Simonsen) si detektiva oblíbí. Než se podaří záhadné zmizení rozluštit, musí Robert překonat pár horkých chvilek.
Norský režisér Bård Breien(Kurz negativního myšlení) napsal scénář filmu, ve kterém rozehrává příběh mladého muže s Downovým syndromem. Tomu se vyplní sen o profesi detektiva a spolu se svým otcem se mu podaří rozlousknout zmizení známé osobnosti. Kromě řešení skutečného případu se hlavní hrdina snaží získat důvěru svého otce, který pracuje u policie a ve schopnosti svého syna moc nevěří. Downův syndrom je pro něj, stejně jako pro mnoho dalších lidí, spojeno s nepřiměřeným chování. Scénář je však zpracován tak, aby hlavní hrdina vystupoval jako člověk s vlastním názorem a přístupem k životu. Jeho povaha je vstřícná a je to duše citlivá. Řešení detektivní zápletky umožňuje rozehrát situace komické i napínavé, kde se projevuje kontrast mezi chováním hlavního hrdiny a očekáváním lidí v jeho okolí. Tím je také film zajímavý a tím získá nejspíš si své obdivovatele.
Film je natočen bez vizuálních a počítačových efektů v mírném tempu. Jako by se režisér snažil hlavního představitele zbytečně nehonit a stresovat. Proto i v napínavých scénách se nikdo nezadýchá a děj je možné sledovat v klidu a s nadhledem. O co se ubralo na napětí, o to se přidalo v nadsázce. Scény jsou přesně rozehrané, důraz je na hlavní postavě a velkou roli sehrávají promyšlené dialogy nebo komentář hlavního hrdiny. Osobně se mi líbily scény z vykřičené čtvrti, kde není problém dostat sklenici tvrdého alkoholu, ale citlivky u tyče vyžadují ke svému „umění“ obecenstvo s odpovídající odezvou.
Detektiva hraje Svein Andre Hofsø, který je sice postižený Downovým syndromem, ale ve filmu působí jako plachý rozumbrada se svérázným pohledem na svět. Jeho projev je bezprostřední a ukáže i své schopnosti tančit. Ostatní herci příliš nepřehrávají a v podstatě je ponechán velký prostor pro vyznění hlavní postavy. Přepokládám, že to byl hlavní záměr režiséra.
Filmový příběh není nijak složitý a do jisté míry je hlavní role uzpůsobená možnostem herce hlavní postavy. Přesto se podařilo udržet jednotný styl a dodat příběhu poetiku. A právě to může zaujmout náročnějšího diváka, který oželí akční scény a hlubokomyslné úvahy. Také je milé, když se několik scén odehrává v Praze.
Nejnovější komentáře