#DP162: Demon Days: X-Men #1

X-Meni zaží­va­jí moder­ní rene­san­ci. Po nepří­liš pove­de­ném zno­vuna­star­to­vá­ní x-menovských řad v rám­ci krát­ce trva­jí­cí ini­ci­a­ti­vy ResurrXion a něko­li­ka neú­spěš­ných poku­sech v minu­lých mar­ve­lov­ských pře­čís­lo­vá­ních se k Marvelu vrá­til Jonathan Hickman, kte­rý odstar­to­val novou éru pro­střed­nic­tvím mini­sé­rií “House of X” a “Powers of X”. Ty nejen že rede­fi­no­va­ly celou mutant­skou myto­lo­gii, ale záro­veň poslou­ži­ly jako pře­de­hra k něko­li­ka novým pra­vi­del­ně vychá­ze­jí­cím séri­ím, jež mezi fanouš­ky a kri­ti­ky zazna­me­na­ly vel­ký úspěch. Zkrátka a dob­ře, kdo chce, může tzv. “Hixmeny” (tj novo­do­bé X-Meny pod dohle­dem Jonathana Hickmana) oku­sit, jeli­kož kva­lit­ních super­hr­din­ských týmo­vek není nikdy dost. Každopádně, v dneš­ní recen­zi se podí­vá­me na počin, kte­rý do sou­čas­né eta­py mutant­ské fran­ší­zy neza­pa­dá a fun­gu­je úpl­ně samo­stat­ně. Jde kon­krét­ně o uza­vře­ný one-shot “Demon Days: X-Men #1” od kres­líř­ky Peach Momoko.

Peach Momoko je nada­ná kres­líř­ka pochá­ze­jí­cí z Japonska, kte­rá je zná­má hlav­ně díky bri­lant­ně nakres­le­ným obál­kám (na mno­hé s nich se může­te blí­že podí­vat na její ofi­ci­ál­ní webo­vé strán­ce). Až done­dáv­na si nestřih­la žád­ný vět­ší pro­jekt, na němž by se autor­sky podí­le­la, ovšem slo­vo dalo slo­vo a po začle­ně­ní mezi Stormbreakery, vychá­ze­jí­cí mar­ve­lov­ské výtvar­ní­ky (detail­ně­ji se o nich může­te dočíst v jed­nom z mých star­ších člán­ků), se vyda­va­tel­ství roz­hod­lo jí dát pat­řič­ný pro­stor. Není tedy divu, že jsme se nako­nec dočka­li uza­vře­né­ho seši­tu “Demon Days: X-Men #1”, zasa­ze­né­ho do svě­ta, v němž jsou hrdi­no­vé a zlo­du­ši mar­ve­lov­ské­ho uni­ver­za poja­ti jako posta­vy z asij­ských legend. 

Samotná pre­mi­sa mě upou­ta­la nato­lik, abych se vrhl do čte­ní. Poutavý pří­běh o nebo­jác­né bojov­ni­ci, kte­rá se musí posta­vit straš­li­vé­mu démo­no­vi, je ori­gi­nál­ně zpra­co­va­ný a jeho kva­li­ta je na pro­fe­si­o­nál­ní úrov­ni. Autorka se sna­ží dát dosta­tek pro­sto­ru jed­not­li­vým posta­vám, abys­te si k nim utvo­ři­li lep­ší cito­vou vazbu, a záro­veň nepod­ce­ňu­je zápo­rá­ky, jejichž moti­va­ce jsou dosta­teč­ně roz­vi­nu­ty a stej­ně tak jejich cha­rak­ter. Je rov­něž nut­né vyzdvih­nout nápa­di­tost pro­stře­dí a roz­to­mi­lé desig­ny postav, kte­ré až pře­kva­pi­vě pasu­jí k cel­ko­vé­mu vypra­vo­vá­ní, a kte­ré mimo jiné krás­ně umoc­ňu­jí cel­ko­vou atmo­sfé­ru.  

Nedílnou sou­čás­tí one-shotu je také výtvar­ná strán­ka, na níž je vliv dál­né­ho Východu oprav­du znát. Momoko si vyhrá­la s kaž­dič­kým detai­lem. Stránky hýří­cí svět­lej­ší­mi odstí­ny jsou umoc­ně­ny barva­mi, jež čte­nář­ský záži­tek povy­šu­jí na jinou úro­veň. Navíc, jak jsem již zmí­nil výše, je nut­né pochvá­lit desig­ny. Obzvlášť hlav­ní zápo­rák, jemuž musí hlav­ní hrdin­ka čelit, je kon­ci­po­va­ný vskut­ku pozo­ru­hod­ně a od chví­le, kdy se popr­vé obje­ví na scé­ně, vám bude běhat mráz po zádech. A abych neza­po­mněl, závěr láka­jí­cí na dal­ší dění vás dosta­teč­ně navna­dí a někte­ré mož­ná pří­jem­ně pře­kva­pí. Až bude­te číst, pocho­pí­te.  

Sečteno a pod­tr­že­no, “Demon Days: X-Men #1” je kva­lit­ní x-menovský sešit, kte­rý vře­le dopo­ru­ču­ji nejen fanouškům japon­ské kul­tu­ry, ale také čte­ná­řům, kte­ří si potr­pí na jiné poje­tí věhlas­ných mar­ve­lov­ských super­hr­di­nů. Z výsled­ku jsem napros­to nad­še­ný. Už se nemo­hu dočkat plá­no­va­né­ho pokra­čo­vá­ní “Demon Days: Mariko #1”, kte­ré­ho bychom se měli dočkat ješ­tě letos.