#DP78: Giant-Size X-Men: Jean Grey and Emma Frost

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Jonathan Hickman
Kresba: Russell Dauterman

Posledních několik let se mohlo zdát, že X-Meni jsou na pokraji své existence. Marvel namísto nich neustále prosazoval Inhumans a významné hráče mutantského světa nechal krůček po krůčku zemřít. To se však postupně začalo měnit. X-Meni začínali dostávat více prostoru a došlo to až tak daleko, že scénárista Jonathan Hickman, který se po velmi dlouhé době vrátil k Marvelu, pro ně vybudoval zcela novou kapitolu. Všechno to začalo s minisériemi "House of X" a "Powers of X", které ve všech směrech překopaly mutantskou mytologii, a pokračuje to doteď v rámci "Dawn of X", kde se různí současní autoři Marvelu snaží v rámci svých schopností prezentovat úplně jiný pohled na různé postavy či týmy.

Není to tak dávno, co kromě hlavních pravidelných sérií začaly také vycházet speciální samostatné sešity. Ty se vyznačovaly dvěma faktory. Zaprvé je vždycky psal Hickman a zadruhé se vždycky zaměřovaly na konkrétní postavy, které aktuálně hrály ve světě X-Menů velkou roli. Jako první přišly na řadu dvě nejdůležitější mutantky, které v komiksech aktuálně vystupují, a to Jean Grey a Emma Frost.

Upřímně nevím, jestli mám prozrazovat detaily ohledně děje, jelikož čím více vám toho prozradím, tím méně budete překvapení. Ovšem co mohu prozradit, je fakt, že Hickman tady používá velmi zajímavou, místy až promyšlenou vyprávěcí techniku. Tu už jsme tady sice viděli několikrát a není to něco výjimečného, ale kdykoliv takový styl vyprávění v komiksovém médiu uvidím a mám možnost si přečíst něco v podobném duchu, vždycky jsem za to nesmírně rád.

Ovšem i tak se nemohu zbavit dojmu, že Hickman vzal jenom osvědčenou šablonu, která obecně funguje, a postavil na ní neotřelý příběh. Ten má otevřená vrátka pro další budoucí příběhy, což na jednu stranu musím velmi ocenit, a zároveň musím vyzdvihnout postavy. Ty jsou tady zpracované velmi pěkně a chemie mezi nimi funguje výborně. Obzvlášť titulní dvojice se dočkala velmi zajímavých interakcí.

A taktéž musím vychválit impozantní kresbu. Russella Dautermana mám obecně jako kreslíře velmi rád. Už v řadě "Mighty Thor" od Jasona Aarona talent ukázal v celé své kráse, přičemž tady jej jenom prohlubuje. Jeho detailní styl je opravdu pěkný. Není to sterilní a nudný mainstreamový styl, kterým se okamžitě přejíte, ani impozantní, paradoxně však prázdné malířství na způsob Alexe Rosse. Toto je kresba, která na vás dýchá už od první stránky, a díky níž postavy působí živě a hravě. Přidejte k tomu výrazný coloring, jenž mnoho panelů krásně doplňuje, a dostanete výborný vizuální zážitek.

Ovšem i tak mi připadá, jako kdyby to Hickman mohl napsat mnohem lépe. Na jednu stranu jsem za tento sešit rád, protože mě ústřední dvě mutantky velmi baví, avšak osobně si myslím, že to mohlo být i o pár stupňů lepší. Zase na druhou stranu bych to nepovažoval za podprůměr, naopak jde o velmi solidní nadprůměr, jehož silnou stránkou je detailní a propracovaná kresba a pěkný styl vyprávění.