Druhý báječný hotel Marigold - 50 %

Když není film doko­na­lý pro­pa­dák, tak se dá uva­žo­vat o nato­če­ní dal­ší­ho pokra­čo­vá­ní. Ve fil­mu Báječný hotel Merigold se před­sta­vu­jí hos­té i své­ráz­ný mla­dý maji­tel Sonny. Další pokra­čo­vá­ní nava­zu­je na osvěd­če­né cha­rak­te­ry a nená­roč­ným způ­so­bem nabí­zí cel­kem fád­ní záplet­ku. Důchodci mají své zvyk­los­ti a maji­tel hote­lu Sonny vná­ší do jejich živo­ta spíš pra­vi­del­nou dáv­ku cha­o­su. Je nejen výmluv­ný a sna­ži­vý, ale také pod­ni­ka­vý a zami­lo­va­ný. Kombinace pod­ni­ka­tel­ské­ho zámě­ru oži­vit dal­ší hote­lo­vou trosku a dodat jí mezi­ná­rod­ní záze­mí a kli­en­te­lu však naru­šu­jí pří­pra­vy na svat­bu, kte­rá bude v duchu míst­ní tra­di­ce vel­kou spo­le­čen­skou udá­los­tí. Problémy Sonnyho s pří­pra­vou pro­vo­zu dru­hé­ho hote­lu Marigold  se nejdří­ve vrší a násled­ně pak mizí, stej­ně jako se kom­pli­ku­jí a řeší vzta­hy mezi stá­lý­mi oby­va­te­li stá­va­jí­cí­ho hote­lu. Nejen mla­dý hote­li­ér, ale i jeho mat­ka a hos­té se nechá­va­jí uná­šet svý­mi lás­ka­mi, uží­va­jí si živo­ta a nepří­jem­né chví­le se sna­ží zkrá­tit na mini­mum. Nadšení a ener­gie, kte­rou kolem sebe šíří Sonny a jeho vrs­tev­ní­ci, se nej­ví­ce uplat­ní při tan­co­vá­ní. Je to nej­spíš ori­en­tál­ní ver­ze dis­ko tan­ce nebo jak by se dal nazvat hudeb­ní styl, kte­rý pro­vá­zí pří­pra­vu a výraz­ně se pro­sa­dí na svat­bě, vyvr­cho­lí.

Film Báječný hotel Marigold nato­čil v roce 2011 reži­sér John Madden (Zamilovaný Shakespeare) a nej­spíš dospěl on i pro­du­cen­ti k závě­ru, že je potře­ba se do Indie opět vrá­tit a sezvat par­tu dosud žijí­cích fil­mo­vých hvězd. Film jsem nevi­dě­la a mys­lím, že jsem tím neu­tr­pě­la žád­nou újmu. Kouzlo nové­ho fil­mu totiž nespo­čí­vá v nápa­di­té záplet­ce a výraz­ném pří­bě­hu hlav­ní­ho hrdi­ny, ale v tom, že zde hra­je něko­lik herec­kých vete­rá­nů s leh­kos­tí a uvol­ně­ně posta­vy, kte­ré jsou jim fyzic­ky a mož­ná i dušev­ně blíz­ké. Pozitivní nála­du dotvá­ří barev­nost, osvět­le­ní a lehce nastí­ně­ná atmo­sfé­ra v klid­ném hote­lu i neklid­ných uli­cích měs­ta.

Herecké obsa­ze­ní rolí nava­zu­je na před­cho­zí film. Manažerku hote­lu, paní Muriel, hra­je Maggie Smith (80), aktiv­ní Evelyn hra­je Judi Dench (80) a její­ho nesmě­lé­ho milen­ce Douglase ztvár­nil mla­dí­ček Bill Nighy (65). Další dvo­ji­ci, kte­rá si musí své vzta­hy ješ­tě ujas­ňo­vat, tvo­ří čiper­ný Ronald Pickup (74) a Diana Hardcastle. Záletnou Madge si zahrá­la Celie Imrie (62) a v roli mrous­ka­jí­cí­ho ele­gá­na pro­šuměl fil­mem Richard Gere (65). Scénář všech­ny zku­še­né her­ce šet­řil a nechal je hrát posta­vy s ohle­dem na jejich fyzic­kou kon­di­ci. Ani paměť nemu­se­li sta­rouš­ci nijak namá­hat a vysta­či­li si s krat­ší­mi tex­ty, kte­ré však jsou přes­ně vypoin­to­va­né. Jen Richard Gere si v roli faleš­né­ho inspek­to­ra a spi­so­va­te­le zahrál na výřeč­né­ho lichot­ní­ka, ale s lety nějak vychladla jeho žádosti­vost. Skupinka herec­kých důchod­ců dodá­vá fil­mu suchý ang­lic­ký humor oko­ře­ně­ný o drob­ná pona­u­če­ní a život­ní moud­ra, kte­ré však nepů­so­bí škro­be­ně, ale nao­pak vtip­ně glo­su­jí situ­a­ce. Stáří se mění v klid­něj­ší obdo­bí uží­vá­ní živo­ta s lás­kou i rados­tí z kaž­dé­ho dne. Film se nedá zařa­dit mezi uvol­ňu­jí­cí a zábav­né kome­die, ale má k tomu­to žán­ru veli­ce blíz­ko.

Scénář napsal Ol Parker, kte­rý napsal před­lo­hu už k před­cho­zí­mu fil­mu a v zása­dě jsou posta­vy „uši­té na tělo“ hlav­ní­mu hrdi­no­vi a herec­kým hvězdám s leti­tý­mi zku­še­nost­mi.  Některé scé­ny jsou v jem­ném názna­ku nasmě­ro­vá­ny k závaž­něj­ším a smut­něj­ším život­ním poci­tům, jako je strach ze smr­ti a nemo­ci. Celkově však pře­va­žu­je  dob­rá nála­da, kte­rou jen chvil­ka­mi naru­šu­jí zábě­ry do ulič­ní­ho cha­o­su. Hotel Marigold  půso­bí jako izo­lo­va­ná oáza, kde se žije a medi­tu­je v téměř evrop­ském pokli­du.  Indická měs­ta nao­pak cha­rak­te­ri­zu­jí  zábě­ry s výraz­ný­mi barva­mi, doprav­ním cha­o­sem i drob­ný­mi detai­ly ze živo­ta na uli­cích. Působí jako kuli­sa, kde nemá mís­to depre­se a zlo.Nemohu se zba­vit dojmu, že film vytvo­řil  „ nekom­pli­ko­va­ný a barva­mi hýří­cí obraz živo­ta v Indii i v obdo­bí stá­ří člo­vě­ka. Taková pohád­ka pro důchod­ce. Když už není dost peněz na pobyt v hote­lu Marigold, tak se dá ale­spoň kou­pit lís­tek do kina.

John Madden a jeho film mě zkla­mal. Scénář nabí­dl her­cům něko­lik dia­lo­gů a v lep­ším pří­pa­dě i tro­chu akce, ale sta­vět pří­běh na plá­no­vá­ní nové­ho hote­lu v kom­bi­na­ci s plá­no­vá­ním svat­by je hod­ně málo. Scény nejsou nijak nápa­di­té a veš­ke­rá ener­gie her­ců se upo­tře­bi­la na to, aby jejich výstup nebyl trap­ný. Jim se to poda­ři­lo, ale to film neza­chrá­ni­lo od prů­měr­nos­ti.

Vzhledem k herec­ké­mu obsa­ze­ní a poho­do­vé nála­dě může být film pří­jem­ným zpes­t­ře­ním chmur­ných dní.