Podivuhodný příběh Henryho Sugara - Anderson a Cumberbatch adaptují Dahla

Je to jen pár měsí­ců od pre­mi­é­ry Asteroid City, úspěš­né novin­ky od nesmír­ně popu­lár­ní­ho reži­sé­ra a scé­náris­ty Wese Andersona, a už tu máme dal­ší z jeho pro­jek­tů. Jedná se o sérii krát­kých fil­mů adap­to­va­ných pro Netflix ze série poví­dek od Roalda Dahla nesou­cí název „Podivuhodný pří­běh Henryho Sugara a jiné povíd­ky.“ Stejně tak se jme­nu­je i prv­ní (a zda­le­ka nejdel­ší) krát­ký film, při­čemž násle­du­jí­cí tři, Poison, The Ratcatcher a The Swan vyjdou postup­ně ve čtvr­tek, v pátek a v sobo­tu. Je to Wes Anderson, tak­že vlast­ně víte, co může­te oče­ká­vat, ale to nezna­me­ná, že nemů­že při­nést něco nové­ho a svě­ží­ho. A v rám­ci fil­mo­gra­fie Andersona, ale­spoň v posled­ní době, je Henry Sugar roz­hod­ně něco jiné­ho.

V posled­ních letech, i když se mi fil­my od Andersona stá­le líbi­ly, by se dalo tvr­dit, že se tak tro­chu stá­vá paro­dií sám na sebe, nebo ale­spoň že již tak neex­pe­ri­men­tu­je a drží se v pod­sta­tě jed­né věci, kte­rá mu fun­gu­je. Alespoň osob­ně mám pocit, že ačko­liv Francouzská depe­še a Asteroid City byly oba dob­ré fil­my, mám tro­chu pocit, že se mož­ná spo­lé­ha­jí více na styl než na obsah. V tom­to krát­kém fil­mu, ačko­li stá­le pou­ží­vá svůj typic­ký vizu­ál­ní styl a tri­ky, expe­ri­men­tu­je s urči­tý­mi věc­mi a vyplá­cí se to.
Za prvé, v tom­to fil­mu prak­tic­ky není žád­ný dia­log, jde spí­še o kon­ti­nu­ál­ní nara­ci pre­zen­to­va­nou tak, že posta­vy v jed­nom kuse boří čtvr­tou stě­nu - to zají­ma­vý a pře­kva­pi­vě neob­vyk­lý pří­stup k adap­ta­ci pró­zy. Osobně jsem Dahlův pří­běh neče­tl, tak­že nemo­hu říci, zda je adap­ta­ce dob­rá a věr­ná, ale líbí se mi vol­ba způ­so­bu vyprá­vě­ní. Tempo je také doce­la dob­ré, jsem rád, že se roz­ho­dl ten­to pří­běh udě­lat krát­kým fil­mem a ne celo­ve­čer­ním sním­kem, pro­to­že by to moh­lo půso­bit zdlou­ha­vě.

Také se mi líbí, že vyzkou­šel něco jiné­ho se svým obsa­ze­ním. Samozřejmě, ten­to pří­běh oprav­du neob­sa­hu­je dost postav, aby mohl obsa­dit celou svo­ji běž­nou sesta­vu, ale Anderson zašel ješ­tě dál - mís­to sáze­ní na své obvyk­lé stá­li­ce, nebo ale­spoň někte­ré z nich, obsa­dil do hlav­ních rolí (s výjim­kou Ralpha Fiennese) mno­ho nováč­ků v čele s Benedictem Cumberbatchem a Benem Kingsleym a rov­něž se to vypla­ti­lo - čer­stvé tvá­ře pomoh­ly fil­mu půso­bit tro­chu jinak a svým způ­so­bem vynik­nout z jeho fil­mo­gra­fie. A urči­tě bych mi neva­di­lo vidět je zno­vu v něja­kém budou­cím pro­jek­tu od Andersona (vím, že je uvi­dí­me i v těch dal­ších krát­kých fil­mech, ale víte, co tím mys­lím). Benedict Cumberbatch do Andersonova sty­lu sedí napros­to doko­na­le, jeho rych­lá mlu­va a schop­nost vyja­d­řo­vat se veli­ce suše a přes­to zob­ra­zo­vat emo­ce se mu zde veli­ce hodi­la. A svou posta­vu (respek­ti­ve své posta­vy) hra­je výbor­ně a zvlá­dá mno­ho poloh, i když někte­ré se z důvo­du dél­ky pří­bě­hu obje­ví doslo­va na něko­lik vte­řin. A Ben Kingsley rov­něž září, ovšem o jeho talen­tu snad není pochyb, konec­kon­ců stej­ně jako o Cumberbatchově talentu.Dev Patel Richard Ayoade se obje­vu­jí jako dvo­ji­ce dok­to­rů a kaž­dý z nich má ale­spoň jeden moment, kdy je pozor­nost smě­řo­vá­na na ně, a oba jsou veli­ce zábav­ní a pří­jem­ní. A již zmí­ně­ný Ralph Fiennes ztvár­ňu­je samot­né­ho Roalda Dahla (a nejen jeho), a jako vždy je skvě­lý.

Pochvalu si zaslou­ží i výpra­va. Stylizované kuli­sy jsou (jako u všech Andersonových fil­mů ale­spoň z posled­ních let) veli­ce maleb­né, a ten­to­krát jsou i v něko­li­ka momen­tech zce­la při­zna­né, když je čle­no­vé štá­bu a obsa­ze­ní stě­hu­jí v poza­dí her­ců, kte­ří mlu­ví k pub­li­ku. I ten­to prvek při­dá­vá fil­mu na jakési rela­tiv­ní jedi­neč­nos­ti a zábav­nos­ti. V kom­bi­na­ci s pří­jem­ný­mi barva­mi a zají­ma­vou kame­rou kuli­sy tvo­ří zábě­ry, kte­ré půso­bí jako mal­by. Což se ovšem dá říci o mno­ho fil­mech toho­to reži­sé­ra.

Celkově je Podivuhodný pří­běh Henryho Sugara oprav­du dob­rý. Není to sice asi Andersonův nej­lep­ší film (ono také těž­ko srov­ná­vat krát­ký pří­běh s celo­ve­čer­ním), ale mini­mál­ně půso­bí jako čer­s­tvý vzduch mezi jeho posled­ní­mi pro­jek­ty, mimo jiné díky skvě­lé­mu a neo­kou­ka­né­mu obsa­ze­ní a nápa­di­té­mu způ­so­bu vyprá­vě­ní. Anderson vzal vše, co ho dělá dob­rým, a vlo­žil to do nece­lých čty­ři­ce­ti minut, a při­dal k tomu něco nové­ho.

75 %