Píseň moře byla nominovaná na Oscara za nejlepší animovaný film a nyní doputovala i do našich kin, přičemž se jedná o jeden z nejnetradičnějších animáků poslední doby v české distribuci. Pochází totiž z Irska a je do značné míry inspirovaná keltskou mytologií.
Podobně na tom byl i předchozí animovaný film režiséra Tomma Moorea, na cenu Akademie též nominovaný debut s názvem Brendan a tajemství Kellsu. Ten byl ale dospělejší, příběhově složitější a vyjadřoval se ke střetu křesťanské a pohanské kultury, zatímco Píseň moře je přímočařejší, cílí i na menší děti a je obecně jednodušší. Přesto však může působit pro leckoho zmatečně a neuchopitelně, je v ní totiž spousta postav z irských legend, které Češi samozřejmě většinou neznají. Podstatné množství prvků v Písni moře vám tím pádem bude připadat nové a nevídané, bez ohledu na to, jestli se v tom množství kuriózních jmen a názvů budete ztrácet, nebo ne.
 |
| Zdroj fotek: pisenmore.cz |
Už námět působí zvláštně – jde v něm o zhruba desetiletého chlapce Bena a jeho němou sestřičku Saoirse , kteří žijí s otcem, zkormouceným smrtí své ženy, na samotě v majáku. Zásadní informace spočívá v tom, že ta malá holčička je stejně jako její matka ve skutečnosti selkie – tulení víla schopná brát na sebe lidskou podobu. Děj je pak o tom, že obě děti jsou proti své vůli odvezeny do města, ale utečou a vydávají se na pouť domů. Přitom potkávají nejrůznější bytosti z mýtů a pohádek, mnohé z nich zkamenělé. Zaklela je totiž soví čarodějnice Macha a zachránit je může jen Saoirse, když včas zazpívá píseň moře. Do té doby je ale potřeba nalézt pro ni tulení kožich…
Ještě pozoruhodnější než příběh nebo jeho provázání s irským folklorem je ale výtvarná stránka snímku, který je animovaný tradičním způsobem, ručně, ve 2D. Prakticky jakékoli náhodné políčko z filmu by mohlo sloužit jako přenádherný obraz, hodný pověšení na stěnu v obýváku. Samotná animace (pohyby postav) je na tom už o něco hůř, nicméně výtvarné pojetí a stylizace hrdinů i jednotlivých prostředí, ve kterých se příběh odehrává, je uhrančivá. A obdobně jako uBrendana a tajemství Kellsu i Píseň moře je plná různých kroucenin, komplikovaných křivek, spirálek a jednoduché obrazové symboliky. Z audiovizuálního hlediska je to čiré potěšení.
Co do vyprávění děje je to však o něco složitější. Film má pomalejší rozjezd a opravdu začne až ve chvíli, kdy jsou děti odvezeny a začne jejich odysea. I poté film postupuje rozvláčně a poeticky, což je dobře, protože si budete moct vychutnat všemožné drobné detaily a snovou, pohádkovou atmosféru, po čase se však omrzí struktura snímku spočívající v tom, že hrdinové narazí na nějakou bytost, prohodí s ní pár slov a pokračují dál, k další bytosti. Zdaleka nejpůsobivějších je pak posledních patnáct minut, během nichž Píseň moře vygraduje do takřka epického a dojemného finále.
Je nutno ocenit, že distribuční společnost Aerofilms si dala záležet i na českém dabingu (nicméně v kinech poběží i originální verze s titulky). Dabing v tomto případě dopadl oproti standardu nadmíru dobře, hlasy se hodí k postavám, neničí atmosféru originálu a písničky netrhají uši. Chválím.
Blog Autora: http://www.filmspot.cz
