Příběh nešťastného rozpadajícího se manželství, do jehož poslední „životní“ fáze se připlete mladý nezkušený kluk.
„-náctiletý“ Eddie (Jon Foster) přijíždí na léto na zkušenou ke slavnému autorovi dětských knížek a kreseb Tedovi (Jeff Bridges) a jeho přitažlivé, ale podivně smutné manželce Marion (Kim Basinger). Eddie brzy vypozoruje, že mezi manželi vše neklape, jak má. Obden se střídají ve společném domě a starají se o svou malou dcerku Ruthie. Lépe řečeno, stará se o ni hlavně Ted a najatá chůva. Marion má k Ruthie řekněme odměřený vztah. Důvodem její neschopnosti být Ruthie pořádnou milující matkou je tragická smrt jejich dvou dospívajících synů, se kterou se Marion není schopná vypořádat.
Zoufalou rodinnou situaci rozhodně nijak neulehčuje Tedova vášeň pro ženy, která se po smrti synů zřejmě ještě umocnila. Marion o slabosti svého muže ví, ale nemá ve svém současném rozpoložení sílu nebo snad chuť ji řešit. Vlivem všech těchto okolností se z původní Eddieho letní praxe stává pořádná životní lekce o mezilidských vztazích, o lásce. Lekce, během níž ztratí iluze o známém „umělci“ a během níž prožije vášnivý, ale smutkem zastřený vztah s jeho ženou. Eddie projde poměrně bolestnou proměnu v muže, Ted a Marion konečně vyřeší svou krizi...
Jistě vás, stejně jako mě, po shlédnutí filmu a zejména jeho závěrečné scény napadne, jaká je vlastně symbolika „dveří v podlaze“. Kromě toho, že jde o název jedné z Tedových knih... Analýza, kterou ve filmu předkládá jedna z Tedových obdivovatelek, mi nepřipadá příliš pravděpodobná. Z předčítání jmenované knihy by člověk usoudil, že dveře symbolizují něco jako obavy z nevyzpytatelného, krutého života. Obavy z něčeho nového, nepoznanéno. Co pak ale symbolizuje závěrečná scéna? Uzavření životní kapitoly, proměnu bohéma v „normálního“ člověka ...
?
O filmu:
Rok: 2004
Oficiální web: Door in the Floor
Režie: Tod Williams
Scénář: Tod Williams
Literární předloha: John Irving
V hlavních rolích: Jeff Bridges, Kim Basinger, Jon Foster
Délka: 111 minut
