Elefantazie připomíná fascinující příběh „Sloního muže“

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Muzikál inspi­ro­va­ný život­ním pří­bě­hem „Sloního muže“ Josepha Merricka před­sta­vu­je na diva­del­ních prk­nech řadu bizard­ních postav. Mezi ně pat­ří pře­de­vším sku­pi­na účin­ku­jí­cí lon­dýn­ské­ho obludária, kde vystu­pu­jí siam­ská dvoj­ča­ta, mla­dík se tře­ma noha­ma i „slo­ní muž“, kte­rý se do této podiv­né spo­leč­nos­ti dostal díky své vro­ze­né nemo­ci. Tělesné posti­že­ní toho­to muže zau­ja­lo chi­rur­ga Fredericka Trevese, kte­rý mu posky­tl  lékař­ské vyšet­ře­ní a umož­nil mu dožít bez poni­žu­jí­cích vystou­pe­ních v cir­ku­se.

Libreto napsal a muzi­kál reží­ro­val David Drábek, kte­rý je zku­še­ným reži­sé­rem něko­li­ka úspěš­ných autor­ských insce­na­cí. Hudbu slo­žil Darek Král, se kte­rým Drábek dlou­ho­do­bě spo­lu­pra­cu­je. Tentokrát je inspi­ro­val nejen tra­gic­ký osud Josepha Merricka, ale pro­střed­nic­tvím osu­du růz­ných postav se sna­ži­li for­mu­lo­vat otáz­ky a názo­ry týka­jí­cí se posto­je vět­ši­no­vé spo­leč­nos­ti vůči odliš­nos­ti jed­not­liv­ce.

I když se muzi­ká­lo­vý pří­běh v mno­hém liší od sku­teč­né­ho živo­ta hlav­ní­ho hrdi­ny, vybra­li auto­ři situ­a­ce, kte­ré mají dra­ma­tic­ký poten­ci­ál a sou­čas­ně při­bli­žu­jí opti­mis­tic­kou pova­hu hlav­ní­ho hrdi­ny i vzta­hy kolem něj. Joseph Merrick zís­ká­vá pří­zeň nejen podiv­né­ho osa­zen­stva obludária a dal­ších postav muzi­ká­lu, ale také divá­ků. Je to posta­va s ote­vře­nou a opti­mis­tic­kou pova­hou, což na jed­nu stra­nu půso­bí tro­chu směš­ně, ale na dru­hé stra­ně vzbu­zu­je obdiv a úctu. Další výraz­ně pozi­tiv­ní posta­vě chi­rur­ga Fredericka Trevese při­da­li auto­ři úkol šířit osvě­tu a bojo­vat pro­ti zlu, kte­ré vystu­pu­je v podo­bě Dr. Howarda Reinholda. Z mého pohle­du je však tato zápor­ná posta­va pří­liš vel­ký „sle­pe­nec tvr­dé­ho obchod­ní­ka s Jackem Rozparovačem“ a  jeho potres­tá­ní  jsem při­ja­la jako špat­ný vtip, navíc, když je pro­vá­dí prá­vě empa­tic­ký Frederick Treves.

Základní dějo­vá lin­ka je nos­ná, pro­to­že osud Josepha Merricka je nejen zvlášt­ní a tra­gic­ký, ale nabí­zí mož­nost uká­zat obtíž­nou komu­ni­ka­ci i zapo­je­ní do vět­ši­no­vé spo­leč­nos­ti svá­za­né kon­ven­ce­mi. Proto mi při­pa­da­jí někte­ré posta­vy v pří­bě­hu zby­teč­né a zavá­dě­jí­cí. Jedná se o posta­vu  Gándího a jeho ženy. Je sice prav­da, že kon­cem 80. let 19. sto­le­tí se uve­de­né posta­vy včet­ně Merricka a jeho léka­ře v Londýně vysky­to­va­ly, ale jejich spo­je­ní v pří­bě­hu neu­mím dosta­teč­ně asi oce­nit. Příběh je půso­bi­vý i bez jejich pří­tom­nos­ti. Naopak čle­no­vé obludária jsou přes vněj­ší bizar­nost důle­ži­tou sou­čás­tí pří­bě­hu a to nejen ve vzta­hu k hlav­ní posta­vě, ale pre­zen­tu­jí své vlast­ní pro­blémy, city a vzá­jem­né vzta­hy. Zároveň tyto posta­vy dáva­jí vel­ký pro­stor pro jejich herec­ké před­sta­vi­te­le.

Muzikál mě zau­jal jed­nak svým námě­tem, tak způ­so­bem dra­ma­tic­ké­ho zpra­co­vá­ní. Některé scé­ny bych sice vyškrt­la, ale vět­ši­na obsa­hu­je vtip­né dia­lo­gy. Osobně oce­ňu­ji prá­ci Martina Kotrby, kte­rý je auto­rem návr­hu masek. Kostýmy od Simony Rybákové i scé­na od Petra Vítka evo­ku­jí atmo­sfé­ru staré­ho Londýna. Celkově je scé­na i výpra­va úměr­ná veli­kos­ti a tech­nic­kým mož­nos­tem střed­ně vel­ké­ho diva­dla, jakým je diva­dlo ABC. Trochu váhám nad smys­lem zaha­le­né­ho sbo­ru umís­tě­né­ho pod for­bí­nou, urči­tě by se našlo lep­ší řeše­ní.

Představení mě zau­ja­lo, oce­ňu­ji nápad ztvár­nit sku­teč­ný lid­ský pří­běh muzi­ká­lo­vou for­mou. Líbila se mi cho­re­o­gra­fie i pěvec­ké výko­ny her­ců ztvár­ňu­jí­cích posta­vy obludária. Přes svou fyzic­kou ano­má­lii nepů­so­bí jako kari­ka­tu­ry, ale půso­bí svou lid­skostí stej­ně jako posta­va Merricka, kte­ré­ho hra­je Tomáš Havlínek. Dokáže s robust­ní mas­kou ome­zu­jí­cí pohyb i mimi­ku udr­žet  pozor­nost pou­ze svým hla­sem a vyjá­d­řit růz­no­ro­dost poci­tů.

Fotograf insce­na­ce: Patrik Borecký - Městská diva­dla praž­ská