Volání divočiny (The Call of the Wild) – Recenze – 60%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Americký dob­ro­druž­ný rodin­ný film Volání divo­či­ny je vol­nou adap­ta­cí stej­no­jmen­né­ho romá­nu z roku 1903 spi­so­va­te­le Jacka Londona, z jehož pera vyšel o dva roky poz­dě­ji i zná­měj­ší Bílý tesák. Ovšem zatím­co Bílý tesák je pří­bě­hem divo­ké­ho vlka, z něhož se postup­ně stá­vá domes­ti­ko­va­ný pes, tak Volání divo­či­ny se věnu­je podob­né­mu pří­bě­hu v opač­ném sle­du – jeho hrdi­nou je domá­cí pes, kte­rý se zne­na­dá­ní ocit­ne v divo­či­ně a postup­ně při­mkne k návra­tu ke koře­nům a ke své při­ro­ze­nos­ti.

Oním psem je ber­nar­dýn Buck, žijí­cí v domác­nos­ti kali­forn­ské­ho soud­ce. Jednoho dne je však une­sen obchod­ní­ky se psy a pře­ve­zen ze slun­né­ho jihu do zasně­že­né­ho Yukonu, kde zrov­na vlád­ne zla­tá horeč­ka (píše se konec 19. sto­le­tí). Buck se nej­pr­ve stá­vá čle­nem psí­ho spře­že­ní ve vlast­nic­tví poš­tov­ní­ho doru­čo­va­te­le (Omar Sy) a poz­dě­ji se ho ujme zasmu­ši­lý samo­tář John (Harrison Ford).

Zdroj fotek: cinemart.cz

Pokud zná­te fil­mo­vou adap­ta­ci Bílého tesá­ka z roku 1991, tak Volání divo­či­ny je jí nesmír­ně podob­né, nejen mís­tem dění a psím hlav­ním hrdi­nou, ale i řadou moti­vů a pří­bě­ho­vých prv­ků. Jde o kla­sic­ký sta­ro­mil­ský dob­ro­druž­ný film v tom nej­lep­ším slo­va smys­lu, až na jed­nu zásad­ní novo­tu – pes Buck je v drti­vé vět­ši­ně scén kom­plet­ně digi­tál­ní. Je ani­mo­va­ný napros­to skvě­le (jen občas se hýbe troš­ku div­ně), že ale nejde o sku­teč­né­ho psa, pozná­te bez­peč­ně hlav­ně kvů­li tomu, že tvůr­ci mu pro­půj­či­li pár obli­čejo­vých gri­mas a lid­ských emo­cí, kte­ré psi nor­mál­ně nevy­ka­zu­jí.

Na jed­nu stra­nu tak divák sice doká­že snad­ně­ji pře­číst, jaké emo­ce zrov­na Buck pro­ží­vá, na stra­nu dru­hou však leckte­ré jeho výra­zy a pohle­dy dost výraz­ně vytr­há­va­jí z ilu­ze rea­lis­tič­nos­ti, což může na kde­ko­ho půso­bit ruši­vě. Zas ale díky tomu šlo nato­čit spe­ci­fic­kým způ­so­bem nároč­né scé­ny, kte­ré by se s oprav­do­vý­mi psy poři­zo­va­ly sku­teč­ně dost těž­ko. Ostatní zví­řa­ta ve fil­mu jsou mimo­cho­dem také digi­tál­ní – v tom­to smě­ru dává smy­sl, že režie byla svě­ře­na Chrisi Sandersovi, kte­rý dopo­sud spolu-režíroval jen ani­mo­va­né fil­my (Lilo & Stitch, Jak vycvi­čit draka, Croodsovi). Přírodní exte­ri­é­ry jsou ale kaž­do­pád­ně už sku­teč­né a ochrán­ci zví­řat se ale­spoň nemu­sí šťou­rat v tom, jak moc šetr­ně nebo neše­tr­ně se v prů­bě­hu natá­če­ní cho­val štáb ke zví­řa­tům (jako se to dělo u fil­mu Psí poslá­ní).

Děj je poměr­ně jed­no­du­chý, leč i tak je adap­to­va­ný moc hez­ky (výjim­ku tvo­ří ako­rát jeden mimo­řád­ně plo­chý a jed­no­roz­měr­ný zápo­rák, kte­rý svým pri­mi­tiv­ním poje­tím z okol­ní­ho dění vyční­vá), při­čemž osu­dy psí­ho hrdi­ny jsou podá­ny dosta­teč­ně sil­ně a majestát­ně a fil­mu se daří půso­bit stej­ně nad­ča­so­vým dojmem, jako jeho lite­rár­ní před­lo­ze. Tón fil­mu je také více­mé­ně kon­zis­tent­ní, přes­to­že se při­bliž­ně v půl­ce dělí na dvě sty­lo­vě dost odliš­né čás­ti. První polo­vi­na sto­jí více na legrač­ním psím dová­dě­ní a na akč­ních scé­nách s poš­tov­ní­mi saně­mi, zatím­co polo­vi­na dru­há má mno­hem vol­něj­ší tem­po a Buck se v ní najed­nou musí dělit o mís­to na plát­ně i s Harrisonem Fordem v roli čest­né­ho a dob­ro­sr­deč­né­ho muže, kte­rý nepři­jel do Yukonu pri­már­ně kvů­li hle­dá­ní zla­ta, ale kvů­li tiché­mu truch­le­ní nad smr­tí syna a zapí­je­ní žalu. I přes solid­ní Fordův výkon však bude dět­ské divá­ky tahle část prav­dě­po­dob­ně bavit již o dost méně (a navíc počí­tej­te s tro­chu smut­ným kon­cem).

S vylo­že­ně malý­mi dět­mi nicmé­ně půjde do kina na Volání divo­či­ny stej­ně jen málo­kdo, neb bude pro­mí­tá­no pou­ze v ori­gi­nál­ním zně­ní s titul­ky. To ale nic nemě­ní na tom, že jde o nad­prů­měr­ně uspo­ko­ji­vý dob­ro­druž­ný sní­mek ozdo­be­ný líbi­vý­mi kom­po­zi­ce­mi Spielbergova dvor­ní­ho kame­ra­ma­na Janusze Kamińského, vyprá­vě­jí­cí o vzá­jem­ném přá­tel­ství muže a jeho psa a o téma­tech pře­ži­tí, pro­bou­ze­ní dáv­ných instink­tů a živo­tě ve smeč­ce, kte­rý má šan­ci zaujmout i divá­ky pod­stat­ně star­ší. Jen na to počí­ta­čo­vé zpra­co­vá­ní zví­ře­cí slož­ky je potře­ba si tro­chu při­vyk­nout a mís­ty pře­kous­nout i jis­tou dějo­vou zkrat­ko­vi­tost a zjed­no­du­še­nost.