Equilibrium - Další důkaz, že bez citů to nejde…

Ne, oprav­du nejde o dal­ší naiv­ní roman­tic­kou kome­dii (i když něko­li­ka sen­ti­men­tál­ních oka­mži­ků se dočká­te), nao­pak Equilibrium je tem­ný sci-fi thiller. A to ne leda­ja­ký, ale oprav­du vyni­ka­jí­cí… Já osob­ně jsem o tom­to titu­lu pří­liš nevě­děl, dokud se na něj neob­je­vi­la upou­táv­ka v tele­vi­zi. Ta ve mně pro­bu­di­la zájem, kte­rý byl vyvo­lán pře­de­vším vizu­ál­ním zpra­co­vá­ním. Dá se říct, že jedi­ný film(y), kte­rý může, v obra­zo­vém zpra­co­vá­ní, Equilibriu kon­ku­ro­vat je Matrix (a samo­zřej­mě Matrix Reloaded). Ale nenech­te se mýlit, Equilibrium nemá s Matrixem spo­leč­né­ho tolik, kolik by se moh­lo na prv­ní pohled zdát. Jistě, je zde něko­lik pří­buz­ných bodů (ať už je to zmí­ně­né podob­né vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní nebo napří­klad to, že se oba titu­ly ode­hrá­va­jí v blíz­ké budouc­nos­ti), ale není jich tolik, aby moh­ly být nazý­vá­ny kon­ku­ren­ty.

Svět dva­cá­té­ho prv­ní­ho sto­le­tí – svět, po tře­tí svě­to­vé vál­ce. Lidem bylo jas­né, že dal­ší podob­ný kon­flikt by byl kon­cem dru­hu Homo Sapiens. Proto jsou nasto­le­na nová pra­vi­dla a záko­ny. City, jako koře­ny, nená­vis­ti a svá­ru jsou zaká­zá­ny a potla­čo­vá­ny lát­kou zva­nou Prozium, kte­rou si vět­ši­na lidí dob­ro­vol­ně vpi­chu­je do těla. Vše, co by moh­lo vyvo­lat jakou­ko­liv emo­ci je ozna­če­no jako nele­gál­ní a ve vět­ši­ně pří­pa­dů zni­če­no. Ale exis­tu­jí lidé, kte­ří odmí­ta­jí potla­čo­vat své city, jsou to cito­ví zlo­čin­ci. A prá­vě pro­to vznik­li Klerici, muži ve služ­bách Otce, jejichž úko­lem je hle­dat tyto muže a ženy. Jsou tvr­dě tré­no­vá­ni, aby se z nich sta­ly doko­na­lé „stro­je“, kte­ré budou schop­ny bez mrk­nu­tí oka likvi­do­vat koho­ko­liv, kdo se vzpří­čí vůli Otce. Jedním z nich je John Preston, jeden z nej­lep­ších Kleriků. Jenže sho­dou okol­nos­tí (i když to není tak úpl­ně prav­da…) nevez­me dáv­ku Prozia – začne pozná­vat kou­zel­nou a svůd­nou moc emo­cí, kte­rá ho pohl­tí nato­lik, že se roz­hod­ne posta­vit na stra­nu odbo­je…

Dá se říct, že jde o kla­sic­ký pří­běh, kdy ten „zlý“ pocho­pí, že prav­da je na opač­né stra­ně. To není děj nikterak ori­gi­nál­ní, ale v podá­ní reži­sé­ra a scé­náris­ty Kurta Wimmera a pře­de­vším díky výko­nům hlav­ních před­sta­vi­te­lů, je nám nabí­zen v napros­to jiném podá­ní, kte­ré lze nazvat skvě­lým.

Hlavní role se ujal Christian Bale (Království ohně), kte­rý před­ve­dl už v Americkém psy­chu, že role nekom­pro­mis­ní­ho zabi­já­ka je pro něj jako děla­ná. Ale pře­kva­pi­vě i jeho poma­lý pře­rod v cit­li­vé­ho muže ztvár­nil své­ráz­ným, ale vyni­ka­jí­cím způ­so­bem. Pozornost si také zaslou­ží výkon Emily Watson v roli jed­né z rebe­lů.

Přestože val­nou část fil­mu tvo­ří pře­trans­for­mo­vá­ní Johna Prestona zabi­já­ka v Johna Prestona muže, plné­ho emo­cí, dočká­te se i něko­li­ka akč­ních scén. A věř­te mi, že kaž­dá z nich je oprav­do­vým skvos­tem.

Pocit šedi­vé­ho, bez­vý­raz­né­ho svě­ta vyvo­lá­va­jí exte­ri­é­ry, kte­ré mají něco z Batmanovského Gothamu, Total Recallu a podob­ných titu­lů.

Opravdu nemám Equilibrium, co vytknout. Dlouhou dobu jsem nevi­děl žád­ný titul, kte­rý by byl naby­tý tak­to zvlášt­ní atmo­sfé­rou, dis­po­no­val vyni­ka­jí­cí­mi herec­ký­mi výko­ny a byl dob­ře řeme­sl­ně odve­de­ný.
Je jen ško­da, že mu chy­bě­la dosta­teč­ná medi­ál­ní pro­pa­ga­ce, pro­to­že mys­lím, že by si zaslou­žil oprav­du vel­kou pozor­nost. A to se o mno­ha jiných titu­lech říct nedá…

---