Je pravdou, že sportovních snímků v ČR (potažmo v Československu) zrovna moc nevzniklo, zejména ty věnované atletice (fotbal je zastoupen celkem slušně) jsou do počtu asi jako ony pověstné šafrány...
Anča (Judit Bárdos) působí v roce 1983 (modří už vědí, že za rok budou OH) ve středisku vrcholového sportu a připravuje se na svoji disciplínu - běh. Má totiž velkou šanci splnit limit právě pro OH. Jako velkému talentu je jí nabídnuta jakási „stromba“, která pomůže zlepšit výkon... a odmítnutí by znamenalo vyřazení ze střediska (a konec vrcholového běhání).
Anča to má blbý, pochází z rodiny, kde taťka sídlí kdesi na západě a mamka je z hlediska režimu nedůvěryhodná. Náš pák tak opět dostává před zrak film, kde se znovu stereotypně opakuje motiv režimem perzekuovaných osob, poslouchajících doma Svobodnou Evropu a tiše spolupracující s disentem (který si tu střihnul Roman Zach). Nu což, film je jinak natočen velmi slušně a profesionálně, takž určitou míru stereotypnosti mu jsem ochoten odpustit. I vizuálně to skutečně působí jako v osmdesátkách (až tedy na ty účesy...) a je znát, že tvůrci si na svém dílu dali záležet. To se cení.
Velmi slušné jsou také herecké výkony, zejména Bárdos (která je mimochodem do češtiny dabována), trochu rozmrzelejší jsem už byl z její matky (Aňa Geislerová), ale i tak to jako celek vůbec nepůsobí zle. Velmi mě potěšily třeba záběry z tréninku v bazénu s nasazenou plynovou maskou, což byla skutečně tréninková metoda, kterou používala Jarmila Kratochvílová (dosud držící světový rekord, že....).
Problematika zneužívání anabolik je určitě zajímavým tématem, není ale na škodu připomenout, že takto nebyl „postižen“ jen východní blok, ale něco podobného se odehrávalo i na západě (který je ve filmu vykreslen tak trochu jako rajská zahrada, čemuž se ale nepím, mnoho lidí to tehdy tak skutečně vnímalo).
Fair Play je tedy určitě velmi dobrým filmem, který si zaslouží oprávněnou pozornost.
