Faunův labyrint

Faunův laby­rint
10.06.2007

recen­ze

Přečteno: 56 krát

Související člán­ky:
Konec dru­hé svě­to­vé vál­ky ve Španělsku se sice blí­ží, ale jed­not­ka fašis­tic­ké­ho kapi­tá­na Vidala (Sergi López- Špína Londýna) stá­le urput­ně bojo­je pro­ti par­ti­zá­nům. Kromě vymí­ce­ní rebe­lů má veli­tel ješ­tě jeden cíl- stvo­řit potom­ka, násle­dov­ní­ka jeho rodin­né linie. Za oběť si vybral mat­ku díven­ky Ofélie, kte­rá ve sňat­ku s ním sle­du­je zajiš­tě­ní budouc­nos­ti své dce­ři. Ofélie s těhot­nou mat­kou odjíž­dí byd­let na ven­kov­skou základ­nu Vidala. Mezi dce­rou a despo­tic­kým, bru­tál­ním a aro­gant­ním otčí­nem oka­mži­tě vzni­ká nepřá­tel­ský vztah, díky němuž Ofélie více než kdy jin­dy uni­ká do svě­ta své buj­né fan­ta­zie. Tam na ní čeka­jí tři úko­ly zada­né Faunem v tajme­ném laby­rin­thu, po jejichž spl­ně­ní se sta­ne prin­cez­nou pod­zem­ní­ho krá­lov­ství. Ač zní pro­po­je­ní fan­ta­sy nebo pohád­ko­vé čás­ti s váleč­ným dra­ma­tem napros­to nespo­ji­tel­ně, Guillermo del Toro si doká­zal s lát­kou pohrát tak, že stvo­řil napros­to uce­le­ný a fun­gu­jí­cí sní­mek.

Po pře­čte­ní vychva­lu­jí­cích recen­zí ze zámo­ří a při pohle­du na trai­ler či obráz­ky jsem čekal roz­dě­le­ní dvou slo­žek fil­mu na při­bliž­ně stej­né čás­ti, jaké pak bylo mé roz­ča­ro­vá­ní, když jsem zjis­til, že fan­ta­sy část kraj­ně ustu­pu­je té dra­ma­tic­ké! Po hlub­ším zamyš­le­ní jsem ale dospěl k fak­tu, že to sním­ku jenom pro­spí­vá. Nedočkáme se žád­ných samo­ú­čel­ných vizu­ál­ně vytří­be­ných scén, kte­ré by na sebe str­há­va­ly pozor­nost, výle­ty do nere­a­li­ty tak při­chá­ze­jí ve chví­li, kdy pros­tě dáva­jí smy­sl. Například ten prv­ní při­jde v době, kdy se dív­ka tou­ží vze­přít otco­vě auto­ri­tě. Brutální Vidal se při sna­ze o dopad­nu­tí vzbou­řen­ců neští­tí jakých­ko­liv pro­střed­ků, dokon­ce i muče­ní mu není cizí. Jedna ze zásad­ních postav fil­mu, Vidalova pomoc­ni­ce Mercedes, a jedi­ná pomoc­ná ruka pro Ofélii v době, kdy její mat­ka těž­ko zvlá­dá těho­ten­ství, s rebe­ly spo­lu­pra­cu­je a tím se stá­vá i dív­ka sou­čás­tí nebez­peč­né hry na život a na smrt, pro­to­že Vidal drží ochra­nou ruku pou­ze nad svým nena­ro­ze­ným synem.

Pohádkové hrát­ky fan­ta­zie Ofélie bys­te roz­hod­ně nechtě­li pub­li­ko­vat v kníž­ce pro děti. Víly tam vypa­da­jí jak pře­rost­lé saran­če a men­to­rem je fyzic­ky ne zrov­na při­taž­li­vý faun. Krutý reál­ný svět dostá­vá obtisk i v tom pohád­ko­vém, čímž celý film dostá­vá jinou dimen­zi hlav­ně pro dospě­lé divá­ky. Tak bizard­ní figu­ry, jaké tvůr­ci vymys­le­li, se jen tak nevi­dí, sta­čí shléd­nou obrá­zek tvo­ra, kte­rý by se snad měl pova­lo­vat někde oko­lo, jemuž oči při­rost­li na mís­tě, kde bys­te je asi neče­ka­li. Temná atmo­sfé­ra jde v ruku v ruce s bru­ta­li­tou. Není jí sice pro­sy­cen celý film, ale věř­te mi, že krát­ší úse­ky nahra­zu­je svo­ji nebý­va­lou inten­zi­tou a ote­vře­nos­tí. Del Toro se oprav­du krve nebo­jí a tla­čí nás vidět věci, před kte­rý­mi bychom radě­ji kame­ru odvrá­ti­li. Ne nadar­mo dostal Pan´s Labyrinth oska­ra prá­vě za výteč­ně při­ro­ze­nou kame­ru, kte­rá naroz­díl od také nomi­no­va­ných Potomků lidí nijak neex­pe­ri­men­tu­je a mís­to for­mál­ní strán­ky věci se sna­ží spí­še pod­po­ro­vat inten­zi­tu divá­ko­va pro­ží­vá­ní pří­bě­hu. Jestliže kame­ra zaslou­ží chvá­lu, tak mas­ky by měly být vyná­še­ny rov­nou do nebes. Se skrom­ným roz­poč­tem a bez ruši­vých digi­tál­ních tri­ků doká­zal reži­sér vytvo­řit nád­her­ně bizard­ní a odpu­di­vé posta­vy.

Hereckým výko­nem zaujme hlav­ně Sergi López jako doko­na­le sliz­ký, hrů­zu vzbu­zu­jí­cí Vidal, jehož pokus o polid­ště­ní v závě­ru bude­te jis­tě dopro­vá­zet poškleb­kem. Za svý­mi kole­gy neza­os­tá­vá ani před­sta­vi­tel­ka Ofélie, Ivana Baquera, kte­rá pat­ří do kate­go­rie úspor­ně a vyspě­le hra­jí­cích dět­ských her­ců. Jestli bychom moh­li fil­mu něco vytknout, tak je to jis­tá míra nelo­gič­nos­tí v cho­vá­ní par­ty­zá­nů (ote­ví­rá­ní dvě­ří do skla­du klí­če­mi a násled­ná jas­ná iden­ti­fi­ka­ce zrád­ce v řadách fašis­tů). Naopak doko­na­le zvlád­lý konec vás při­mě­je k hlu­bo­ké­mu zamyš­le­ní. Vždyť dět­ský ima­gi­nár­ní svět je něco tak nád­her­né­ho, že s pře­hledm vítě­zí nad neotře­si­tel­nou ira­ci­o­na­li­tou dospě­lác­ké­ho šílen­ství.
P.S. – Pan´s Labyrinth dří­ve nena­šel v ČR dis­tri­bu­to­ra, a tak to trva­lo více než rok, než se dostal na plát­na našich kin. Můžeme jenom dou­fat, že už žád­ný tak špič­ko­vý film nebu­dou více­krát opo­mí­jen.
Naše hod­no­ce­ní

Vaše hod­no­ce­ní

Currently 3.00/5

1

2

3

4

5

Hodnocení: 3.0 z 5 (hod­no­ce­no 1x)

Roman Kurkin

Vytisknout

Komentáře

Jméno

Zapamatovat
Email

Web

Zpráva

Formát Texy

---

---