OBSAH
Jako děti v osmdesátých letech Sam Brenner (Adam Sandler), Will Cooper (Kevin James), Ludlow Lamonsoff (Josh Gad) a Eddie Plant (Peter Dinklage) zachránili svět tisíckrát – a stálo je to pokaždé 25 centů ve videoherně. Teď budou ale nuceni ho zachránit doopravdy. Když si mezigalaktičtí mimozemšťané chybně vyloží videozáznamy klasických videoher jako vyhlášení války, zaútočí na Zemi s armádou jednotek, která je inspirovaná objekty ze zmíněných videoher – a prezident Cooper musí povolat své staré kamarády z dětství, aby společnými silami zachránili svět před zkázou v podobě PAC-MANa, Donkey Konga, Galagy, Centipede a Space Invaders. Připojuje se k nim také podplukovnice Violet Van Pattenová (Michelle Monaghan), specialistka, která hráčům dodává jedinečné zbraně, určené k boji s mimozemšťany.
O FILMU
Na režisérské křeslo snímku Pixely usedl Chris Columbus, který pomáhal definovat podobu filmů osmdesátých let. Nejprve se coby scenárista podílel na snímcích Gremlins a Rošťáci, aby se následně ujal režie oblíbených a dnes již klasických komedií jako Sám doma či Mrs. Doubtfire: Táta v sukních, a pomohl nastartovat výpravné hitové série, jakými byly Harry Potter, Percy Jackson či Noc v muzeu. „Při čtení scénáře snímku Pixely jsem měl pocit, že mám co do činění s něčím opravdu velice originálním a unikátním, že jsem se do toho prostě musel pustit,“ vysvětluje Columbus, proč ho tento film zaujal. „Líbila se mi ta kombinace komedie a akce, která mi umožňovala zkusit si něco, čemu jsem se neměl možnost věnovat od Harryho Pottera. Umožnila mi vystupňovat komediální složku, jak to jen bylo možné, ale současně natočit velice napínavý akční dobrodružný film. Z mého pohledu se jedná o kombinaci Gremlins, Rošťáků a Harryho Pottera – dostal jsem možnost vytvořit s pomocí nástrojů, které jsem v průběhu let nasbíral, něco skutečně svěžího. Mělo by se jednat o nápaditý letní film, který vás velice evokativním a nostalgickým způsobem vrátí zpátky do osmdesátých let.“
V jedné z hlavních rolí filmu se objevuje Adam Sandler, který se na filmu taktéž podílí jako producent. Podle Columbuse je pro podobné filmy takováto všestrannost prospěšná. „Adam má skvělý komediální cit a je to velice zdatný producent,“ říká Columbus. „To je skvělá kombinace, protože – například – dokonale chápe, kdy něco funguje tak, jak má a můžeme se přesunout k něčemu dalšímu, nebo kdy něco naopak nefunguje a vyžádá si to proto více času.“
Seznam pixelových hrdinů filmu připomíná obsazení hvězdného týmu osmdesátých let: PAC-MAN, Donkey Kong, Centipede, Galaga, Frogger, Q*bert či Space Invaders, ale i řada dalších. „Tyhle klasické postavy byly součástí jádra celého projektu, takže bylo klíčové, abychom je společnými silami do filmu skutečně dostali,“ vysvětluje Allen Covert, jeden z producentů snímku. „Naštěstí nám byli všichni oslovení velice nakloněni. Dokázali jsme jim, že jejich postavy máme opravdu upřímně rádi a respektujeme to, čím jsou tak ojedinělé a ikonické, a společně jsme se pak tyto prvky snažili do filmu zapracovat.“ Mezi partnery, kteří se na filmu podíleli, patří společnosti Atari Interactive, Inc. (Asteroids, Breakout, Centipede, Missile Command), Konami Digital Entertainment (Frogger), Bandai Namco Entertainment (PAC-MAN, Galaga, Dig Dug), Nintendo (Donkey Kong, Duck Hunt), Sony Computer Entertainment (Q*bert), TAITO CORPORATION (Arkanoid, Space Invaders) či Warner Bros. Interactive (Paperboy, Joust, Defender, Robotron), G-MODE (BurgerTime) a TETRIS (Tetris).
„V žádném případě bychom tenhle film bez těchto legendárních postav nedokázali natočit,“ dodává Columbus. „Jsou pro film tak důležité jako role, které ztvárnili skuteční herci. Bylo velice vzrušující sledovat, jak do sebe vše zapadá přesně tak, jak jsme si to představovali.“
Vedoucí výroby Michael Barnathan, který je současně také prezidentem Columbusovy společnosti 1492 Pictures, k tomu dodává, že se tvůrčí film osmdesátými léty inspiroval i jiným způsobem. „Myslím, že všichni, kteří se na tomto filmu podílejí, mají velice rádi skvělé letní akční komedie osmdesátých let,“ míní. „Rozhodně jsme chtěli natočit film pro současného diváka, ale naším cílem bylo také zachytit část atmosféry, díky které byly tyhle filmy tak výjimečné – tu kombinaci akce a komedie, kterou filmy v té době zvládaly tak naprosto ojediněle vystihnout.“
Columbus říká, že jedním z důvodů, proč ho tento projekt přitahoval, byla také možnost natočit film, který by skutečně oslovil diváky všech generací. „Samozřejmě, že rodičové, kteří na tenhle film půjdou, si budou pamatovat, jak ty hry v herně hráli, a jejich děti budou nad těmi postavičkami žasnout naprosto stejně – v tomhle filmu najdete stovku vtipů, které pobaví jen rodiče, a stovku, které zase pobaví jen jejich děti,“ říká. „Ale nejde jen o tohle. Myslím, že tyhle hry a zejména osmdesátá léta jsou vnímány velice nostalgicky. Alespoň já to tak vnímám – bavím se s vysokoškoláky a jejich nejoblíbenějším snímkem jsou Rošťáci. Tohle období se momentálně těší velké oblibě.“
Aby dostáli komediálnímu potenciálu filmu, přizvali si tvůrci filmu na pomoc hvězdný herecký tým komiků. Svérázné hrdiny filmu, kteří mají zachránit svět, ztvárnili Adam Sandler, Kevin James, Michelle Monaghan, Peter Dinklage a Josh Gad.
„Tahle pětice je prostě skvělá,“ svěřuje se Columbus. „Kamarádský vztah a charisma, které vyzařují, nevznikly na filmovém plátně, jsou zcela skutečné. Je to skutečný tým.“
Adam Sandler představuje Sama Brennera – kdysi přeborníka ve videohrách, který nyní instaluje domácí kina. „Během uplynulých třiceti let se věci nevyvíjely tak docela podle jeho představ,“ říká Barnathan. „Uvízl v životě na mrtvém bodě. Abych byl upřímný, začíná to vypadat, že opravdu dobrý je jen v jedné jediné věci – ve hraní videoher. Naštěstí pro nás se právě tahle dovednost velice dobře hodí.“
Kevin James – který se Sandlerem hrál v několika filmech – byl povolán, aby ztvárnil Sandlerova nejlepšího přítele a prezidenta Spojených států.
„V případě Kevina jsme se nesnažili jít proti jeho hereckému typu, ale proti komediálnímu ladění,“ popisuje Columbus. „Kevin musel na plátně působit velice výrazně – musel působit jako prezident. A on se té role ujal skvěle – když jsme dotočili první scénu s prezidentem Cooperem, naprosto jsem mu jeho roli věřil. Je to výtečný herec a je schopen mnohem hlubších výkonů, než jaké v minulosti předvedl.“
Ve filmu se Jamesova postava Willa Coopera dostala na politické dno. Všichni si sice o politicích myslí, že to jsou hlupáci, ale americký lid se o tom mohl v případě Coopera velice jednoznačně přesvědčit. „Veřejnost není mojí postavě zrovna nakloněná,“ vysvětluje James. „Nesplnil moc z toho, co nasliboval, a v podstatě je mu to jedno. Když vidí, že se svět ocitl v ohrožení a to připomíná videohry, povolá své kamarády – kteří jsou shodou okolností těmi nejlepšími hráči videoher vůbec.“
Možná byste se domnívali, že hrát tváří v tvář počítačově animovaným postavám by mohlo být pro Jamese náročné, ale měl spoustu tréninku. „Místo rodiny jsem měl doma tenisové míčky, abych si na to zvykl,“ říká. „Na měsíc odjeli a já místo nich všude rozmístil tenisové míčky – jeden byl Slazenger, jeden Wilson a jeden Penn. Jako rodič na děti pořád kvůli něčemu křičíte – aby něco snědly nebo utřely nebo se umyly – takže jsem prostě křičel na tenisáky. Šlo mi to velice dobře a rychle jsem si na to zvykl.“
Když prezident Cooper povolá svého kamaráda Sama Brennera, dostane tento za úkol dát dohromady elitní tým hráčů videoher pro boj s mimozemšťany. Brenner se proto vydá pátrat po ostatních dětských šampionech, nyní dospělých mužích.
Josh Gad se k hereckému týmu připojuje v roli Ludlowa Lamonsoffa, nejmladšího člena týmu. „Je o trochu mladší než ostatní – byl to svým způsobem dětský génius,“ říká Gad.
Muž, který byl kdysi mezi hráči považován za zázračné dítě, je nyní specialistou na konspirační teorie, který se nikdy nedokázal tak docela zbavit své dětské lásky k Lady Lise, hlavní hrdince hry Dojo Quest, kterou měl nejraději.
„Tim Herlihy a Timothy Dowling napsali velice excentrickou postavu – a já jsem na excentrické postavy zvyklý,“ říká hvězda broadwayského muzikálu The Book of Mormon a hlas sněhuláka Olafa z filmu Ledové království. „Tahle role byla šance vyzkoušet si roli skutečného podivína. Ale má v sobě současně něco překrásně zranitelného. Touží po své životní lásce, která je ale postavou z videohry – zní to šíleně, ale on věří v existenci světa, ve kterém by mohl s Lady Lisou žít a utéct s ní před ostatními.“
Gad byl z šance se na tomto projektu podílet nadšený nejen proto, že mohl spolupracovat s Columbusem a Sandlerem, ale také proto, že měl možnost zahrát si v ohromujícím měřítku ikonické hry svého dětství. „Narodil jsem se v roce 1981, právě v době, kdy videoherní horečka dostupovala vrcholu,“ říká. „Měl jsem dva starší bratry, takže si vzpomínám, jak jsme na jihu Floridy chodili do místní herny – jmenovala se Grand Prix – a strávili tam celou sobotu nebo neděli. Šance znovu prohnat příšery, proti kterým jsem hrál jako kluk, byla jako možnost vrátit se znovu do dětství.“
Ve skutečnosti ale Gadovou nejoblíbenější hrou nebyla hra Dojo Quest. „Vždycky jsem byl závislý na hře Galaga,“ pokračuje Gad. „Byla to jedna z těch her, ve kterých jsem nikdy nebyl kdovíjak úžasný, ale z nějakého důvodu jsem je zbožňoval.“
Peter Dinklage coby Eddie Plant je posledním členem původního týmu videoherních šampionů. Ačkoliv se proslavil svou dramatickou rolí v seriálu Hra o trůny, je Dinklage neméně zdatným komikem, jak dokázal v průběhu let svými rolemi ve filmech jako Život v oblouznění či Horší než smrt.
„Eddie byl protivníkem ostatních tří,“ popisuje Dinklage. „Má poměrně velké ego, co se šampionátů týče, a moc rád všem připomíná, jak dobrý je. Takovým způsobem se ve filmu chová přinejmenším v dětství – a když se přesuneme v čase do současnosti, zjistíme, že se zase tak moc nezměnil.“
Eddie Plant ve filmu nosí velice specifický staromódní účes a u své uniformy si utrhal rukávy. „Rozhodně se psychicky i vizuálně zasekl v jistém konkrétním období,“ říká. „Vídám občas takové lidi – neuvědomují si, že jistý styl už vyšel z módy, ale to jim nebrání v tom, aby byli šťastní. Eddie má příšerný účes, má tetování – a ne ta hezká, jaká jsou v módě dnes – a má ve zvyku utrhnout rukávy čemukoliv, co si na sebe má obléct. Zřejmě není kdovíjak sebevědomý, ale rozhodně to neplatí, přijde-li řeč na jeho hráčské dovednosti.“
Stejně jako jeho herečtí kolegové navštěvoval i Dinklage v dětství herny. „Je mi líto dnešních dětí, které hrají na herních konzolích, protože návštěva videoherny byla velice společenská záležitost,“ míní. „Zajdete do herny, pobavíte se s kamarády, koukáte po holkách – nebo po té jedné, na kterou tam v té době bylo možné narazit. Hrála tam hudba. Bylo to jako jít si zabruslit, ale mnohem zábavnější.“
Hráčský tým by se zcela jistě ocitl velice rychle v nesnázích, nebýt pomoci podplukovnice Violet Van Pattenové, kterou ztvárnila Michelle Monaghan. „Je to velice silná postava – inteligentní a odvážná,“ říká Monaghan.
„Rozhodně bych řekla, že její vztah k Brennerovi je velmi vyhraněný,“ soudí Monaghan. „Je jejím naprostým opakem – dost silně ji odpuzuje. Až teprve jeho snaha zachránit svět dokáže změnit její názor a přesvědčí ji o tom, že v Brennerovi je více, než by se mohlo zdát na první pohled.“
Monaghan je možná jedinou ženou mezi představiteli hlavních rolí filmu, ale rozhodně si to užívala. „Děláte si legraci? Je skvělé být jedinou ženou,“ prohlašuje. „Kluci jsou hrozně milí, velice vstřícní. Ano, vyslechla jsem si na svou adresu spoustu jízlivých poznámek, ale s těmi já dokážu velice dobře držet krok.“
Ashley Benson se ujala role Lady Lisy, videoherní ikony filmu a hvězdy fiktivní videohry Dojo Quest, která je současně také cílem Ludlowovy neopětované lásky. „Měl jsme šanci zahrát si videoherní postavu – měla jsem dva meče a byla za obrovskou drsňačku,“ vysvětluje Benson. „Nikdy jsem předtím s meči nepracovala, takže to bylo skvělé. A navíc bouchat a kopat do Joshe se asi nikomu nikdy neomrzí.“
„Chtěli jsme, aby se Ludlow (v podání Joshe Gada) zamiloval do ženské videoherní postavy ze svého dětství. Připadalo nám to velice roztomilé, ale současně to naznačovala, že je to tak trochu zoufalec,“ říká Covert. „Nemohli jsme najít videoherní postavu, která by odpovídala popisu, takže jsme si vymysleli Dojo Quest a Lady Lisu. Nejlepší na tom bylo, že jsme měli šanci tuhle hru doopravdy vytvořit, takže si ji můžete zahrát na svém telefonu.“
Poté, co byly v produkční společnosti Happy Madison položeny základy celého filmu, bylo třeba najít režiséra, jenž by ho dokázal převést ze stránek scénáře na filmové plátno. „Říkali jsme si, že by pro tenhle film byl Chris skvělým režisérem,“ popisuje Covert. „Režíroval už filmy s velkolepými efekty a také jedny z našich nejoblíbenějších komedií, a ve filmu Pixely se obě tyto složky kombinují. Umí skvěle spojit ohromující vizuální stránku s neuvěřitelně zábavnými herci, a přitom zajistit, že výsledek působí uvěřitelně.“
Vedoucí výroby Michael Barnathan souhlasí a přidává další argumenty: „Filmy ve své podstatě stojí na příběhu. Jednou z Chrisových skvělých režisérských schopností je umění zajistit, že všechny ostatní složky – humor, efekty – příběh posouvají uspokojivým a působivým způsobem kupředu. Všichni jsme měli pocit, že Pixely jsou snímkem, který dokonale vyhovuje všemu, v čem je Chris coby režisér výjimečný.“
Snímek Pixely nevybočuje z řady letních filmů pouze ojedinělým námětem a skvělým humorem, ale také svou vizuální podobou. „Většina filmů s vizuálními efekty – včetně filmů, na kterých jsem se podílel – se snaží vizuální efekty vytvořit skutečně výjimečně realistické. Dokonce i když pracujete s drakem nebo příšerou, snažíte se, aby po vizuální stránce vypadal výsledek realisticky,“ vysvětluje Columbus. „V případě Pixelů jsme se snažili o něco, co dosud nebylo k vidění. Když ožívají postavy z videoher, přebírají na sebe svou původní rozpixelovanou podobu, z jejich nitra se line záře a neustále se pohybují. Jedná se skutečně doslova o trojrozměrnou verzi osmibitových her, které jste mohli vídat na obrazovkách herních automatů.“
Výtvarník Peter Wenham, který byl zodpovědný za celkovou vizuální podobu filmu, byl prvním z řady těch, kteří měli na starosti převod ikonických videoherních postav z jejich klasické osmibitové podoby do plného 3D. „Pro zúčastněné herní společnosti – a pro nás samozřejmě také – bylo důležité, aby si herní postavy byly co nejvíce podobné, dokonce i po převodu do tří rozměrů,“ říká. „Tím pravým potěšením je samozřejmě předvést divákům něco, co dosud neviděli – zpixelovatění nejrůznějších předmětů z běžného života. Museli jsme určit, jak to bude fungovat a jak to bude vypadat – když bomba, kterou vypustili Space Invaders, spadne na asfaltovou silnici, vyrobí v ní díru, ale asfalt se současně přemění na pixely. Museli jsme vymyslet, jak by něco takového mělo vypadat.“
Podle Wenhamových slov existovalo vždy riziko, že budou 3D verze osmibitových postaviček vypadat příliš rozkostičkovaně nebo nezajímavě. Právě tehdy je napadlo, že by postavičky mohly zevnitř zářit – což byl nápad, který bylo možno replikovat i v případech, kdy se nějaký skutečný objekt proměňuje v pixely. Nejen, že by postavy samotné zářily interaktivním světlem, ale pixelové verze cílů jejich útoku by se chovaly stejně. Výsledkem bylo vizuálně velmi pozoruhodné řešení, které současně zdůrazňovalo způsob, jaký mimozemšťané využívají videoher k útoku na naši planetu.
Jakmile byly návrhy postav hotovy, oslovil Columbus Matthewa Butlera, vedoucího týmu vizuálních efektů, s úkolem vdechnout těmto návrhům život. „Matt Butler je jeden z těch pověstných šílených géniů, který se neustále snaží posouvat laťku o něco výše, aby se ujistil, že budou výsledky jeho práce nejen působit dojmem, že skutečně existují, ale že také diváci spatří něco, co dosud ještě nikdy neviděli. Snaží se svůj tým i nás samotné stále posouvat k lepším a lepším výsledkům,“ míní Columbus.
Butler vysvětluje, že stejně jako v případě samotné podoby videoherních postaviček, které měly vypadat co nejvěrohodněji, bylo i v případ jejich pohybů a interakcí s okolním prostředím třeba zajistit, aby dostatečně odkazovaly na původní předlohy. „Bylo pro nás velice důležité, abychom ty hry napodobili co nejvěrněji,“ říká Butler. „Když se podíváte na PAC-MANa, hýbe ústy v jistém tempu a pohybuje se specifickou rychlostí. I Donkey Kong má velice specifické pohyby, například jeho nakročení – vše jsme animovali souvisle, ale snažili jsme se o zachování videoherní podstaty.“
Tvůrci filmu samozřejmě k realitě přistoupili s jistou volností. Například fiktivní historie videohry Galaga, která se ve filmu objevuje – a ve které hraje klíčovou roli jistá drobná chyba, kterou hra obsahuje – je veskrze fiktivním prvkem, vytvořeným čistě pro potřeby filmového příběhu.
„Pokud bychom to vzali z technického hlediska, pak byl náš film pojmenován poněkud chybně,“ říká Butler. „3D pixel se ve skutečnosti jmenuje ‚voxel‘, krychlička v trojrozměrném prostoru. Vyšli jsme z konceptu zjednodušených kostiček a ozvláštnili a modernizovali ho doplněním světelné energie, například v případě PAC-MANa,“ vysvětluje Butler. „Ve své 2D podobě je zcela plochý, takže jsme ho přetvořili do podoby koule, skládající se z voxelů. Každý voxel září samostatně v závislosti na mimozemských geometrických vláknech, která je možné ovládat samostatně, takže jsme využili umělecké licence a po celé kouli, která PAC-MANa tvoří, se přelévá světelná energie.“
V první velké scéně filmu se tým hráčů setkává s Centipede. „Sekvence s Centipede v Hyde Parku je psychedelická, děsivá a úžasně zábavná současně,“ míní Columbus.
Butler prohlašuje, že sekvence s Centipede je příkladem toho, jak se vypořádali s největším problémem vizuálních efektů – vystihnout správně jejich styl. Tvůrci filmu se velice intenzivně snažili o to, aby filmem o hrozbě v podobě videoherních postav prostupoval humor. „Padouchy jsou tu postavičky z videoher, takže musejí působit hrůzostrašně, ale současně jde o komedii, takže je třeba vše odlehčit,“ říká Butler. „Například v případě Centipede bylo naší první reakcí pokusit se o vytvoření děsivého stvoření, ale na základě Chrisova vedení jsme vše pojali humorněji – například ve scéně, kdy tančí za zády staré dámy, která sleduje televizi. Pak prostřednictvím jeho činů skutečně pochopíme, jak děsivý je doopravdy. Jeho masivní tělo vyvolává chaos všude, kamkoliv se hne. K vaší pixelizaci dojde až v okamžiku, kdy vás sežere.“
Ve scéně s PAC-MANem řídí hrdinové barevná auta Mini Cooper – „duchy“ – která pronásledují devítimetrového PAC-MANa, proplétajícího se bludištěm ulic na Manhattanu. „Ve skutečné hře je PAC-MAN hrdinou a duchové jsou jeho nepřáteli, ale ve filmové verzi létá PAC-MAN po Manhattanu a jedinou možností, jak ho videoherní tým může porazit, je ujmout se role duchů,“ popisuje Columbus. „Naše duchy ve filmu představují Mini Coopery, které nám vyhovovaly po stránce velikosti, rychlosti i barev. Společnost Mini Cooper se k nám zachovala velkoryse, přestože jsme jejich vozy museli hodně modifikovat, abychom je vybavili zbraněmi, ale pro svou roli se hodí dokonale.“
„Prostřednictvím vizuálních efektů jsme do filmu doplnili celou řadu pozoruhodných věcí z původní videohry, například situaci, kdy PAC-MAN sní bonusovou kuličku, ale současně jsme se rozhodli místy od hry odchýlit a film obohatit o vzrušující scény, jako například když PAC-MAN požírá hasičské auto, které pixelizuje,“ říká Butler. „V jednu chvíli se také Mini Cooper pohybuje pouze po dvou předních kolech, což jsou zčásti vizuální efekty a zčásti záběry skutečného Mini Cooperu, který jsme rozřízli.“
Aby tým hráčů porazil hrozbu, které čelí, požádá o pomoc tvůrce PAC-MANa, profesora Iwataniho. Ačkoliv jeho roli ve filmu ztvárnil herec Denis Akiyama, skutečný profesor Iwatani se ve filmu mihne v drobné roli opraváře videoher ve scénách z roku 1982. „Zajímavé na tom bylo, že předtím, než skutečný profesor Iwatani vymyslel PAC-MANa, tak se skutečně opravám videoher věnoval,“ vysvětluje Columbus.
V rámci vrcholné bitvy proti mimozemšťanům se videoherní tým setkává tváří v tvář s Donkey Kongem. „Postavili jsme obrovskou konstrukci – v podstatě jsme vybudovali repliku celé videohry Donkey Kong,“ popisuje Columbus. „Naše hrdiny jsme rozestavili na plošinky ve skutečné velikosti a nechali je, aby hraní Donkey Konga zažili doslova na vlastní kůži.“
„Byly to obrovské dekorace, které jsme postavili v ateliéru Mega Stage v ateliérech Pinewood Toronto, největších ateliérech v Severní Americe,“ vysvětluje Wenham. „Ve finále se jednalo o více než dvacet metrů vysokou konstrukci z traverz a výztuží – víceméně celou hru Donkey Kong, převedenou do skutečnosti.“
„Donkey Konga jsem jako kluk znal velice dobře – byla to jedna z mých nejoblíbenějších her – takže tyhle dekorace pro mě byly skutečnou lahůdkou,“ říká Butler. „Díky kombinaci klasických speciálních efektů a počítačových vizuálních efektů jsme vytvořili opravdu velice zábavnou bojovou sekvenci. Je v ní zhruba 130 počítačově vylepšených záběrů. Současně jsme ve snaze navodit věrohodnou atmosféru zobrazených her velmi silně spoléhali na zvukovou složku.“
„Natáčení téhle scény bylo velice náročné,“ vzpomíná Michelle Monaghan. „Vybudovali nám pro ni obří dekorace před zeleným plátnem, a Donkey Konga představoval pouze velký kříž v rohu. Museli jsme na sobě mít postroje, kterými jsme byli upoutáni k systému kladek, a pak jsme museli běhat a skákat z plošinek a nechat sebou smýkat na všechny strany. Chris na nás pak volal instrukce, kdy máme skočit, a my skákali, ačkoliv se proti nám žádné skutečné sudy nevalily. Během takového natáčení se cítíte trochu hloupě, ale ve výsledku to funguje.“
Převedení hry Q*bert do skutečné podoby nebylo taktéž jednoduché. „Stejně jako ostatní postavičky je i on tvořený ostře řezanými krychličkami, ale musel současně působit roztomile,“ říká Butler. „Společnost Sony Picture Imageworks přišla s řešením v podobě speciální průhledné verze krychliček, díky kterým vypadá téměř jako by měl srst a vy jste se s ním mohli pomazlit, i když je stále tvořen obřími pixely. Nemá ruce ani ústa, takže vdechnout mu život čistě prostřednictvím práce s jeho pózami a očima nebylo vůbec snadné.“
Kromě návrhu podoby samotných postav byl Peter Wenham zodpovědný také za podobu dekorací a výběr natáčecích lokací – tedy za všechny prvky vizuální podoby filmu. „Náš film v nemalé míře staví na tom, že nám ukazuje skutečné věci, obohacené o počítačové prvky – které pocházejí z videoher – takže jsme se snažili ztvárnění skutečnosti nezanedbávat,“ říká.
Jedním z památných úkolů pro Wenhama bylo vytvoření světelných zbraní, které členové videoherního týmu používají pro boj s mimozemskými videoherními hrozbami. „Vždycky je velice příjemné, když herci cítí ke svým rekvizitám nějaké pouto. Když Adam Sandler vzal do ruky svou zbraň, začal dělat zvuky, jako že z ní střílí. V každém, kdo je vzal do ruky, se probudil kus dítěte,“ říká Wenham. „Bylo pro nás důležité, aby se v případě zbraní jednalo o něco, co působí zábavně a humorně, ale současně to není konvenční. Když se na světelné zbraně podíváte podrobněji, všimnete si, že jsou úžasně detailní – najdete na nich malé joysticky nebo trackbally, takové, jaké byly k vidění na starých herních automatech. Větší ze zbraní mají červená tlačítka a LED displeje. Chtěli jsme, aby se jednalo o jasné propojení klasických herních automatů s moderními špičkovými zbraněmi.“
Wenham byl také zodpovědný za tvorbu ostatních dekorací filmu, včetně herny Electric Dreams Factory – dějiště světového šampionátu, na kterém excelují Sam Brenner, Ludlow Lamonsoff a Eddie Plant – a také areálu výzkumného vojenského centra, v němž Violet Van Pattenová vytváří speciální zbraně pro boj s mimozemšťany.
V rámci tvorby dekorací videoherny pro scény ze šampionátu si výtvarný tým obstaral stovky původních skříní videoherních automatů z celé země. Každá skříň byla kompletně renovována, protože některé z nich byly pokryté několika vrstvami potisku, který musel být odstraněn. „Vypátrat tyhle automaty bylo kolektivní úsilí,“ vysvětluje rekvizitář Timothy Wiles. „Potom jsme museli najít odpovídající grafický návrh, celou skříň znovu potisknout, a potom do skříní zamontovat nové LCD displeje a hry. Každá z her a skříní musela vyhovět podmínkám odpovídající herní společnosti, takže se jednalo o velké úsilí, které ale bylo velice zábavné a výsledky byly ohromující.“
Kostymérka Christine Wada si dala velice záležet na tom, aby všichni ze 785 herců, kteří se v těchto scénách objevují, vypadali přesně tak, jak by v osmdesátých letech vypadat měli. „Obecně byla osmdesátá léta plná pestrých barev,“ říká. „Některé módní trendy byly tehdy poněkud absurdní, ale abychom se drželi Chrisovy vize, snažili jsme se při výběru kostýmů držet spíše při zemi.“
V případě uniforem videoherního týmu čekal na Wadu dlouhý proces hledání toho správného stylu. „Chtěli jsme pro ně najít něco, v čem by se cítili drsně, ale současně to v případě každého z nich podtrhávalo jeho osobitost. Muselo se jednat o oblečení, které by bylo uvěřitelné a snadno zapamatovatelné. Takže jsme se začali zajímat o nejrůznější overaly, letecké kombinézy a jednodílné i dvoudílné oblečení.“
„Chtěli jsme, aby působili originálně a unikátně,“ říká Columbus. „Christine navrhla stovky možností: prakticky všechno možné od spandexu, který by na představitelích našich tří hlavních rolí působil směšně, až po klasické superhrdinské obleky s uměle zvýrazněnými svaly. Nakonec jsme se rozhodli pro oblečení, vycházející z obleků automobilových závodníků, které vyhovovalo všem. Zejména postavě Petera Dinklage – pořád nosí svůj staromódní účes, budí dojem, že se zapomněla v osmdesátých letech a několik let byla ve vězení. Jeho uniformě jsme ustřihli rukávy, aby byla vidět tetování, která má, a najednou před námi stál Eddie.“
Ale i když už bylo rozhodnuto o podobě uniforem, Wadina práce ještě nekončila. „Přijít s tím pravým týmovým logem mi trvalo několik týdnů,“ vzpomíná. „Chtěla jsem, aby šlo o něco ikonického, co by ale současně nerozptylovalo pozornost diváků.“
Závodní obleky měly z pohledu natáčení ve vlhkém letním dusnu jednu velkou výhodu. „Jedná se o jeden z nejmodernějších materiálů na světě. Byl vyvinut pro potřeby závodníků Formule 1, jejichž vozy nemají žádnou klimatizaci, a proto je velice důležité, aby se v nich závodníci cítili dobře,“ popisuje. „Příjemnější oblečení jen těžko najdete.“
Dalším velkým úkolem, který před Wadou stál, bylo vytvořit podoby Lady Lisy, hrdinky fiktivní videohry Dojo Quest. „Nakonec jsme měli 222 návrhů jejího kostýmu a účesu,“ vzpomíná Wada. Důvodem, proč se jednalo o tak nelehký úkol, bylo to, že Lady Lisa musela vyhovovat celé řadě podmínek. „Je to postava z osmdesátých let, takže její podoba musela působit zastarale, ale současně fungovat i v kontextu moderní doby. Musela vypadat ikonicky, ale současně musela být schopna zvládat kaskadérské kousky. A její návrh musel být uchopitelný v rámci vizuálních efektů, takže existovala jistá omezení, která nám svazovala ruce.“
Wadin návrh v sobě kombinuje bezpočet předloh: vrstvené návrhy plavek z osmdesátých let, kombinované s asijskými vlivy. „Jedná se o kostým, ve kterém se Ashley může pohybovat a bojovat v něm, ale současně je to kostým, ve kterém vypadá tak, aby se do ní zamiloval teenager,“ říká.
„Ten kostým se mi moc líbí,“ říká Benson. „Bylo by skvělé, kdybychom na Halloween vídali dívky v kostýmu Lady Lisy.“
Nejnovější komentáře