Na platformu Disney+ přiletěl se svou TARDIS starý dobrý známý Doktor. Odkoupení práv na tuto franšízu původem z dílny BBC mělo pomalu umírajícímu seriálu přinést nový dech. Podle předběžných čísel se to určitě povedlo.
Za tímto počátečním úspěchem stojí určitě i velkolepá marketingová bomba, kterou tento „rebrand“ začal. Mluvím samozřejmě o návratu představitele desátého (a podle anket nejoblíbenějšího) Doktora Davida Tennanta, spolu s jeho ikonickou společnicí Donnou Noble (Catherine Tate). Tři speciální díly, kde tato ikonická dvojice brouzdala vesmírem a časem jako za starých dobrých časů, navodili věrným fanouškům příjemnou nostalgii. Jméno Neila Patricka Harrise v závěrečném, z těchto tří speciálů, bylo pro mnohé také velkým lákadlem.
K rychlému rozšíření popularity pomohlo také zacílit seriál na prosperující platformu, kterou Disney+ nepochybně je a dovolím si tvrdit, že v našich krajích hrál roli i návrat českého dabingu.
Největším záchranným lanem ale byl návrat Russela T. Davise jako scénáristy. Ten se na tvorbě seriálu podílel mezi lety 2005 a 2010, což je „zlatá éra“ Pána času. Právě on do seriálu přivedl několik významných aspektů, které za posledních pár let vlivem vývoje a zkoušení různých stylů vymizeli.
Jedním z nich je například model 1v1, tedy že Doktor má pouze jednoho společníka, v tomto případě společnici. Ruby Sunday (Millie Gibson) jsem vnímal jako takový pokus o kombinaci několika nejvíce úspěšných společnic z obnovených sérií. A nutno dodat, že povedený pokus. Snoubí se v ní charisma Donny, lidskost Rose a nechybí ani aspekt toho, že je na ní něco nevysvětlitelné a speciální, což měla jak Rose, tak ale i Clara a nakonec i Donna.
Zároveň Russel navázal na něco, co zejména jedenáctá série (první s regenerací Jodie Whittaker) zanedbala a poté se to postupně vracelo. Mluvím o provázanosti jednotlivých dílů, nejen ve smyslu jednotného příběhu série, ale také interními a méně podstatnými odkazy na jednotlivé epizody. Zde tomu ještě přidali notnou dávku mystičnosti, například kdy celý díl 78 Yardů je vysvětlen až v posledním díle.
Samotný patnáctý Doktor v podání Ncuti Gatwi je také velmi charismatický, osobitý a postavě dává důležitou přidanou hodnotu, ale zároveň udržuje ty prvky, které jsou na něm důležité a které má každá regenerace.
Z těchto a mnoha dalších důvodů se novému Doktorovi nejen na tuzemské scéně dařilo. Přidám určitě ještě nápaditost jednotlivých epizod, lepší počítačové efekty a celkově znatelně vyšší rozpočet. Nicméně v čem má nový Pán Času mezery?
Upřímně mě toho moc nenapadá. Nejvíc mi asi vadí, že dílů bylo jen osm, respektive jedenáct spolu se speciály. Na to, jak „velkolepý“ a komplexní byl příběh této série – boj proti bohům a zjišťování původu Ruby, si myslím, že by se to dalo natáhnout na více dílů a zaměřit se nejen na hlavní příběhovou linku, ale přihodit sem tam i nějaký čistě vyplňující díl. Přeci jen, pořád je to seriál a právě to je jedno ze specifik tohoto formátu. Zároveň, vzhledem k poslednímu dílu, bych ocenil více času s Ruby, která, jak jsem již psal, byla velmi kvalitní společnicí, která sérii utáhne.
Pokud bych měl ještě přidat další kritický prvek, zmínil bych asi občasné dramaturgicky zvláštní momenty. Na mysl mi přichází například muzikálová vložka v některých dílech, nebo úvodní proboření čtvrté stěny v rámci prvního speciálu, které připomínalo dokumentární výpověď. Neříkám, že takové experimenty mě osobně nějak vadili (naopak jsem velký fanoušek muzikálů), ale mohlo to odradit některé fanoušky tradičního doktora, kteří ho vnímají primárně jako tradiční sci-fi seriál.
Závěrem tedy vnímám „rebrand“ Pána času a jeho uvedení na Disney + jako velmi pozitivní a pro franšízu určitě dobrý krok. Jsem osobně velmi zvědavý, co přesně do budoucna přichystá. Viděli jsme, že Russel T. Davis dokáže přinést seriálu jak jeho tradiční staré kouzlo, tak se zároveň nebojí experimentů. Které produkce Disney do seriálu začleňuje. Čas ukáže, jaké experimenty povedou dobrým a jaké špatným směrem, nicméně věřím, že o Doktorovi ještě uslyšíme.
Nejnovější komentáře