Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Victor Frankenstein (Oscar Isaac), geniální, ale egoistický vědec, v monstrózním experimentu přivede k životu stvoření (Jacob Elordi), což nakonec vede k zániku jak samotného tvůrce, tak jeho tragického výtvoru...
Mexický filmař Guillermo del Toro zvládl za svůj život dosud realizovat celkem 13 celovečerních filmů, zároveň ovšem existuje spousta projektů, které chtěl del Toro natočit, nakonec se mu je ovšem nepovedlo realizovat. Jeho vlastní Vymítač ďábla, předělávka Netvora z Černé laguny (některé plánované prvky nakonec del Toro využil v oscarové Tváři vody), V horách šílenství s Tomem Cruisem, adaptace videohry Halo, jeho Tarzan, dobový Doctor Strange, jeho Hobit, Hellboy 3, jeho Thor s větší dávkou prvků norské mytologie, jeho Superman, Kráska a zvíře s Channingem Tatumem, jeho Wolverine, gangsterka ze světa Star Wars s Jabbou Huttem v hlavní roli, westernové pojetí Vlkodlaka či jeho vlastní Frankenstein. Dle původní vize chtěl del Toro realizovat dva až tři filmy, především kvůli komplexnosti předlohy Mary Shelley a její změně perspektiv (původně měla být první část vyprávěna z pohledu Frankensteina, druhá z pohledu Stvoření). Dlouhé roky se mu jeho Frankensteina nepodařilo realizovat, nakonec se mu ovšem jeho sen splnil, film nicméně nakonec vzniká pouze jeden. Na Netflix tak nyní přichází Frankenstein Guillerma del Tora.
Frankenstein Guillerma del Tora paradoxně vzniká po oscarovém Pinocchiovi Guillerma del Tora. Co spojuje předlohy Mary Shelley a Carla Collodiho? Více, než se může zdát. Příběh o Frankensteinovi je v podstatě tragickou variací Pinocchia. Pinocchio je napsán jako morální pohádka s vykoupením, Frankenstein je gotická tragédie o ztrátě a zodpovědnosti. Geppetto tvoří Pinocchia z lásky, protože touží po synovi. Když loutka ožije, přijímá za ni odpovědnost a věří v její dobro. Victor Frankenstein tvoří monstrum z posedlosti vědou a touhy po moci. Jakmile však jeho „dítě“ ožije, děsí se ho a odvrátí se od něj. Pinocchio je stvořen ze dřeva, ale má v sobě potenciál stát se člověkem. Frankensteinovo monstrum je složené z mrtvých částí, ale hledá duši, kterou mu stvořitel nedal. Pinocchio se nakonec stává člověkem, Frankensteinovo monstrum končí jako nelidská bytost. Pinocchio je proměněn v člověka po sérii morálních zkoušek, Frankensteinovo monstrum ovšem trpí faktem, že ho nikdo nepřijme. Základní příběh o Pinocchiovi tak pojednává o tom, že stvořený tvor může stát člověkem skrze lásku, pravdu a odvahu. Frankenstein je temným odrazem. Del Toro se ovšem nikdy netajil faktem, že si rád osvědčené příběhy pojímá po svém, k tomu nakonec dochází i zde.
Klasickému příběhu je Frankenstein Guillerma del Tora věrný zhruba ze 40 %. I v del Torově podání hraje prim odpovědnost stvořitele za jeho stvoření, a vlastní pýchu. Témata se tak snaží filmová adaptace udržet, struktura vyprávění je nicméně již upravenější, události se vyvíjejí dost jiným způsobem a dochází i k představení nových postav. Tou nejvýraznější je Heinrich Harlander v podání Christopha Waltze, který začne Victoru Frankensteinovi v podání Oscara Isaaca financovat jeho experimenty. V del Torově podání je Frankenstein chirurg, zároveň se del Toro snaží být v rámci možností realističtější. A zároveň se del Toro snaží, aby vyznění příběhu vyznělo do velké míry optimističtěji. Přesto je jeho Frankenstein dle očekávání především gotický příběh, který dokáže naplno evokovat vizi Guillerma del Tora.
Jedním z paradoxů původního příběhu je, že se dá za monstrum označit spíše sám Victor Frankenstein, nikoliv jeho monstrum. Je to přeci jenom on, kdo se pokouší hrát si na boha, trpí přehnanou pýchou, která mu umožňuje bourat hranice jakési morálky, navíc se jako „otec“ zřekne vlastního dítěte, na jehož emocích mu vůbec nezáleží. Stvoření je monstrum fyzicky, Frankenstein duševně. Přesně tak ovšem hraje Frankensteina Oscar Isaac jen napůl. Jeho Frankenstein nakonec není čistým zlem, spíše tragickým antihrdinou. Jeho mladší bratr William v podání Felixe Kramera přiznává, že má z Victora strach, protože se obává toho, čeho všeho je Victor ve své posedlosti schopný, právě stvoření monstra jde vnímat jako překročení hranice lidskosti. Mezi bratry je to celkově komplikovanější, nejen kvůli faktu, že je William oblíbenější u jejich otce Leopolda v podání Charlese Dance (který již hrál hlavu dynastie Frankensteinových ve filmů Victor Frankenstein s Jamesem McAvoyem a Danielem Radcliffem), film navíc do komplikovaného vztahu bratrů přidává okolnost, že je William zasnoubený s Elizabeth v podání Mii Goth, do které je Victor zamilovaný. A i s Elizabeth se tu pracuje výrazně jinak oproti předloze.
Frankensteinovo monstrum si měl původně zahrát Andrew Garfield, projekt ovšem musel nakonec opustit. Del Toro tak musel devět týdnů před natáčením najít náhradu. Volba nakonec padla na Jacoba Elordiho, kterého del Toro konkrétně obsadil kvůli jeho výrazným očím, atraktivitě, která je alespoň částečně výrazná i v roli monstra, a i faktu, že Elordi působí nevinně, což jde dohromady s del Torovým specifickým pojetím monstra. Diváci se už samozřejmě nikdy nedozví, jak by film vypadal v případě, že by monstrum hrál Garfield, del Toro si ovšem stojí za tím, že je Elordi nakonec lepší volba.„I když je pravděpodobné, že Elordiho budou dál vyzdvihovat především jeho fanynky, vůči jeho výkonu nelze mít zásadní výčitky. Dokáže monstrum pojmout vyloženě tragicky, daří se mu prodat důležité emoce, del Toro tak v rámci castingu určitě nešlápl vedle. I když se může pořád zdát, že by mohlo být ztvárnění Garfieldem zajímavější, Elordi alespoň zanechává dojem, který nutně nevyvolává mrzení. A dost možná se jedná o jedno z nejvýraznějších ztvárnění od časů Borise Karloffa.
Guillermo del Toro tvrdí, že i do budoucích let bude za každou cenu odmítat využívat při natáčení umělou inteligenci. Jeho Frankenstein nicméně za celou dobu vyvolává pocit, že přesně takhle by nejdokonalejší umělá inteligence na zakázku vytvořila „Frankensteina ve stylu Guillerma del Tora.“ Celé to začíná velkolepou akční sekvencí, teprve poté vychází k osvětlování toho, jak vůbec může Stvoření aktuálně zatápět nejen Victorovi, ale i kapitánu Andersonovi v podání Larse Mikkelsena a jeho posádce. Guillermo del Toro se očividně snaží svého Frankensteina realizovat jako ze staré filmařské školy, přece jen se ovšem musí občas obrátit na výpomoc v podobě digitálních efektů. Jde o tvůrce, který má očividně volnou ruku, jeho adaptace je prostě svá, se vším dobrým i špatným, co to obnáší.
Na seznamu nejoblíbenějších filmů del Tora jde možné mimo jiné najít Frankensteina z roku 1931 s Borisem Karloffem v roli Frankensteinova monstra, který zpracoval příběh Shelley v 71 minutách. Frankenstein Guillerma del Tora má 150 minut. I když má tak del Toro dostatek času na prozkoumávání stěžejních motivů (především těch navíc), přeci jen se občas projeví, že měl být u dramaturgie někdo soudnější. Nutně přitom nemusí být problém, že se del Toro odklání od předlohy. Stačí si vzpomenout na jeho zmiňovaného Pinocchia, který je specifický nejen zasazením do fašistické Itálie. Jenže v případě Frankensteina del Tora už všechno začíná sebe navzájem vyrušovat. Okázalá výprava, kostýmy, rekvizity – Frankenstein Guillerma del Tora jednoduše působí naleštěněji než většina ostatních del Torových filmů. Až se to už v průběhu začíná otírat o prvky kýčovitosti. Zajímavější je tak věnování se tomu, jak si Stvoření očividně prochází existenciální krizí, a i díky epizodě se slepým mužem v podání Davida Bradleyho či lince mezi Stvořením a Elizabeth je snadné se na tuto emocionální linku napojit. Bohužel se očividně del Toro chtěl věnovat i jiným a mnohem méně zajímavým věcem. A především v první polovině je tak potřeba mít s del Torovým pojetím krapet trpělivosti.
Skladatel Alexandre Desplat už tradičně spoléhá na výrazný výkon jeho orchestru. Na celém filmu jsou poté vidět výrazné produkční hodnoty, právě kvůli nim zamrzí, že se stále jedná o exkluzivitu Netflixu, a minimálně čeští diváci tak mají s možností vidět film na velkém plátně smůlu. Z principu je samozřejmě radost, že si objektivně šikovní filmaři mohou i po letech plnit své sny a jejich specifická vize ikonických příběhů nakonec může jednoho dne spatřit světlo světa. Jen to poté může dopadnout také tak, že autor ke svému pojetí přistupuje tak specificky, že tím nevyhnutelně musí diváky částečně rozdělit. I přes dramaturgické nedostatky, za které z velké části mohou i odklony od kostry původního příběhu, nelze přehlédnout, že je Frankenstein Guillerma del Tora minimálně zajímavým spojením klasického hororového příběhu a osobitého pojetí.
Del Toro tak jen potvrzuje, že rád přebírá známé příběhy a snaží se následně vytvářet něco nového – film, který se snaží držet témat originálu, zároveň je ovšem především svůj. A výsledek je díky tomu právě alespoň zajímavý. Především i proto, že del Toro pořád přináší svůj očividný pohled na lidskost, odpovědnost a cenu ambic. Osobitá adaptace je to bez debat, už jenom fakt, že vůbec mohla vzniknout, je fajn. Zároveň není pochyb o tom, že má del Toro na kontě i zajímavější projekty a je možná dobře, že sám del Toro prohlásil, že je pro něj Frankenstein koncem jakési kariérní kapitoly, kdy chce do budoucna sázet na jinou estetiku, styl, žánr i přístup. I když je pravděpodobné, že je pořád spousta del Torových nerealizovaných projektů, kdy se některé z nich časem dříve či později přeci jen pokusí realizovat (Fantom opery?). Pokud poté jeho další vysněné projekty dopadnou alespoň jako Frankenstein, nemusí to být nutně špatně. Zároveň by ovšem bylo možná lepší, kdyby měly spíše blíže k jeho Pinocchiovi.
Frankenstein Guillerma del Tora nemá být pouze adaptací klasického příběhu, ale jakýmsi vyvrcholením jedné fáze kariéry mexického filmaře. Jeho Frankenstein spojuje gotickou estetiku, motivy vycházející z předlohy spojené s těmi novými, del Toro konkrétně do příběhu Frankenteina vkládá pohled na lidskost, odpovědnost a cenu ambic. Frankenstein del Tora má občas problém s dramaturgií a odklony od předlohy jsou občas velmi diskutabilní, svým způsobem je ovšem pořád dobře, že del Toro umí známé příběhy pojmout po svém a vytvořit z nich něco nového a unikátního. Sympatický Mexičan si tak splnil svůj další sen, mnozí ovšem nejspíše uznají, že už del Toro uměl líp. A snad také do budoucna bude…
(4,91 z 5)