Hannibal - jak může zhatit pokračování Ridley Scott

„Hannibal“ je důvod, proč jsem něja­kou dobu nemohl Ridleyho Scotta vystát. Nadále jsou fil­my, kte­ré od něj pří­mo nesná­ším a „Hannibal“ je pořád na vrcho­lu toho­to žeb­říč­ku. Blízko v závě­su bude i Prometheus, kte­rý pro mě byl nako­nec pře­ce jen vel­kým zkla­má­ním, kte­ré ply­nu­lo hlav­ně ze scé­ná­ře. Najdou se i dal­ší kous­ky, ale to už je můj sil­ně sub­jek­tiv­ní pohled. Dnes už Ridleymu šan­ci roz­hod­ně dávám, což je jemu samot­né­mu asi cel­kem jed­no. „Hannibal“ ale nadá­le zůstá­vá sním­kem, kte­rý pros­tě nemu­sím.

Psal se rok 1991 a do kin při­šel jeden z nej­ge­ni­ál­něj­ších thrillerů/hororů, kte­ré kdy zasáh­ly main­stre­am. Jednalo se o sní­mek Mlčení jeh­ňá­tek, kte­rý by se nikdy nestal tako­vou legen­dou, nebýt jed­no­ho člo­vě­ka – Anthonyho Hopkinse. Samozřejmě, úspěch fil­mu závi­sel na všech lidech, kte­ří na něm děla­li, což se týka­lo reži­sé­ra Jonathana Demmeho i Jodie Foster v hlav­ní žen­ské roli. Zásadní byl samo­zřej­mě i scé­nář a skvě­lá před­lo­ha. Anthony však prá­vem vyni­kal.

„Hannibal“ má také výbor­nou před­lo­hu, jen­že její finál­ní vyzně­ní je tako­vé, kte­ré by v holly­wo­od­ském fil­mu vypa­da­lo pod­le vše­ho div­ně. „Hannibala“ jsem měl to štěs­tí číst a musím říct, že mě z něj mra­zi­lo. Thomas Harris je inte­li­gent­ní a inves­ti­ga­tiv­ní spi­so­va­tel. Ridley Scott a scé­náris­té ale hod­la­li z pří­bě­hu udě­lat vel­ký spek­tá­kl, což se jim vymsti­lo. Ano, Itálie je krás­ná, i ame­ric­ké reá­lie mají něco do sebe, ale v tom celém pří­bě­hu vyni­ká jedi­né – Hannibal Lecter.

Anthony Hopkins je pros­tě nesku­teč­ný, a i když tady má mož­ná až tro­chu moc pro­sto­ru, pořád je jeho pro­ve­de­ní posta­vy napros­to doko­na­lé. Julianne Moore jako náhra­da za Jodie není špat­ná, ale není ani skvě­lá. Ray Liotta si uží­vá jed­nu z posled­ních vět­ších rolí své kari­é­ry a vidí­me mu až do nit­ra, a z Garyho Oldmana pro jis­to­tu nevi­dí­me vůbec nic. Všechno se pak ztrá­cí v cel­kem oby­čej­ném pří­bě­hu o bohá­čo­vi, kte­rý se chce pomstít a volí k tomu co nejhnus­něj­ší způ­so­by.

Ridley Scott pros­tě šlápnul ved­le. Jonathan Demme nám uká­zal, že všech­no nesto­jí jen na skvě­lé posta­vě Lectera, ale i na tom, jak se ke sním­ku při­stu­pu­je jako k cel­ku. Nestačí jen vzít cel­kem úchyl­né scé­ny a při­dat je do jalo­vé­ho pří­bě­hu, Jediné, co si pak bude­te pama­to­vat, jsou prá­vě ty hnus­né scé­ny. Tohle není úpl­ně dob­ře. Alespoň já si z Mlčení jeh­ňá­tek pama­tu­ji mno­hem víc. Takhle se z kul­tu dělá oby­čej­ný film. Ale on také „Červený drak“ uká­zal, že nesta­čí mít Lectera jen v poza­dí, chce to pros­tě něco víc.

Hodnocení: 50 %

---