Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%

Švédský multi­žán­ro­vý mix Tina a Vore, kom­bi­nu­jí­cí tem­nou skan­di­náv­skou kri­mi a bes­ti­ál­ní roman­ci s fan­ta­sy myto­lo­gií, vyhrál letos v Cannes v sek­ci Un cer­ta­in regard, kde si vyslou­žil pověst výji­meč­ně kuri­óz­ní­ho, per­verz­ní­ho a v jis­tých ohle­dech uni­kát­ní­ho sním­ku. Jeho hlav­ní hrdin­kou je Tina, podi­vín­ská a ošk­li­vá žena, jejíž nedo­stat­ky ve fyzic­kém vzhle­du jsou vyvá­že­ny nad­lid­sky vyvi­nu­tým čichem, schop­ným vycí­tit v lidech emo­ce. Tina pro­to pra­cu­je v ochran­ce na hra­nič­ním pře­cho­du, kde pomá­há iden­ti­fi­ko­vat paše­rá­ky, a kde se jed­no­ho dne sezná­mí se záhad­ným ces­tu­jí­cím jmé­nem Vore, kte­rý je podob­ně ošk­li­vý jako ona. A oba to k sobě začne od té doby při­ta­ho­vat.

V ori­gi­ná­le se film jme­nu­je Hranice, což odka­zu­je nejen na loka­ci Tinina zaměst­ná­ní a na pome­zí mezi žán­ry, ale i na nej­růz­něj­ší hra­ni­ce gen­de­ro­vé, raso­vé a men­tál­ní. Na pří­bě­hu obou titul­ních postav sní­mek reflek­tu­je sou­čas­né dění ve Švédsku (potaž­mo ve svě­tě) ve smys­lu vzta­hu spo­leč­nos­ti k men­ši­nám a opře­ný o mno­ho­vrs­tev­né moti­vy se zabý­vá i otáz­kou pohlav­ní a sexu­ál­ní iden­ti­ty jed­not­liv­ců. Obsahuje sice pohád­ko­vé prv­ky a řadu bizar­ních momen­tů, ale přes­to je jed­no­znač­ně zako­ře­něn v naší rea­li­tě. Trochu podob­nou smě­sí myto­lo­gic­kých ele­men­tů a soci­ál­ní­ho rea­lis­mu na švéd­ské půdě byl horor Ať vejde ten pra­výz roku 2008, kte­rý má s fil­mem Tina a Vore stej­né­ho sce­náris­tu, jenž je záro­veň auto­rem lite­rár­ních před­loh k obě­ma sním­kům.