Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Hastrman - Rozhovor s Milošem Urbanem, autorem románu Hastrman

Hastrman - Rozhovor s Milošem Urbanem, autorem románu Hastrman

Načítám počet zobrazení...
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Vnímat kra­ji­nu srd­cem

Těžko může­me začít jiným než zvě­da­vým dota­zem po vašem hod­no­ce­ní fil­mo­vé­ho Hastrmana.

Líbí se mi hod­ně. Myslím, že je to hod­ně jiný film, než jaké tu běž­ně vzni­ka­jí. V urči­té své roman­tic­ké vypja­tos­ti totiž půso­bí jako­by výji­meč­ně pat­řič­ně. Tohle tady chy­bě­lo, tako­vý film jiné­ho dru­hu. Ne kome­die, kte­rá se klid­ně může dávat v tele­vi­zi. Ne film plný hlá­šek. Hastrman by mohl spo­jit divá­ky, kte­ří chtě­jí jít na „biják“, s těmi, kte­ří o zhléd­nu­tém dál chtě­jí pře­mýš­let.

Ondřej Havelka pro lec­ko­ho může být pře­kva­pi­vým reži­sé­rem pří­bě­hu z 19. sto­le­tí.
Já měl od počát­ku radost, že se toho ujal prá­vě on a pro­du­cent Čestmír Kopecký. Už dří­ve se obje­vi­ly poku­sy Hastrmana zfil­mo­vat, ale žád­ný nedo­pa­dl. Vždycky to usnu­lo nej­spíš pro­to, že nebyl nikdo, kdo by dob­ře napsal scé­nář. Sám sce­náris­ta nejsem, ten­to nako­nec napsa­li Ondřej a Petr Hudský.

Co dle vaše­ho názo­ru jaz­zma­na Ondřeje Havelku při­táh­lo k mytic­ké­mu Hastrmanovi?
Myslím, že ho nevtáh­lo ani eko­lo­gic­ké téma romá­nu, ani jeho nad­té­ma lid­ské obě­ti pro dru­hé. Líbila se mu milost­ná linie, děj usa­ze­ný na ven­kov 19. sto­le­tí a lido­vé zvy­ky. V tom se zhlíd­nul, tak­že sle­du­je hlav­ně tuhle lin­ku a eko­lo­gie si sko­ro nevší­má, tedy vyjma závě­reč­né­ho dovět­ku. Je to spíš bala­dic­ký pří­běh „člo­vě­ka ve zví­ře­ti, zví­ře­te v člo­vě­ku“, tedy prv­ní díl romá­nu s drob­ný­mi pře­sa­hy do dru­hé­ho.

A jak na vás půso­bí Karel Dobrý v titul­ní roli?
To je snad jeho prv­ní film s titul­ní rolí! On v něm téměř nesle­ze z plát­na, což je moc dob­ře. Pravda, když jsem se dozvě­děl, že has­tr­ma­na bude hrát Karel, nejdřív jsem se lekl, pro­to­že můj has­tr­man je zakrs­lý aris­to­krat, kdež­to Karel je obr a půso­bí zne­po­ko­ju­jí­cím dojmem. Přestože je to pri­ma chlá­pek, sve­de lidem nahnat strach, když chce (nebo když se neo­vlád­ne).

Je něco v romá­nu a ve fil­mu řeše­no zjev­ně roz­díl­ně?
Ondřej do pří­bě­hu dává humor, a ten já v kni­ze nemám, pro­to­že ho neu­mím. Možná ješ­tě v povíd­kách ze sou­čas­nos­ti, ale roz­hod­ně ne v této lát­ce. Potřeboval bych ghostwri­te­ra, kte­rý by po mně pře­če­tl, co napíšu, a při­dě­lal humor­né prv­ky. Zato Ondřej má ve fil­mu pasá­že, kte­ré jsem já napsal doce­la dras­tic­ky, nád­her­ně odleh­če­ny humo­rem. Když jsem film viděl popr­vé, asi pět­krát nebo šest­krát jsem se smál nahlas. A Ondřej seděl za mnou a kon­t­ro­lo­val, jak rea­gu­ju. Byl se mnou spo­ko­je­ný.

Takže jste mu ani nera­dil, jak měl co nato­čit?
Vůbec ne, nao­pak jsem potě­šen, že mou kni­hu někdo takhle pěk­ně pocho­pil a že z ní tak cit­li­vě vybí­ral pro film. Mně se líbí, že Ondřej se neo­pá­jí kra­ji­nou, kte­rou zob­ra­zu­je, ale že se na ni dívá a hle­dá v její oby­čej­nos­ti to neo­by­čej­né. Jako já, když jsem Hastrmana psal. Ta kra­ji­na je prí­ma, je hezká, ale máme tady asi krás­něj­ší mís­ta, než je kopec Vlhošť a ryb­ní­ky pod ním. Jde o to vidět srd­cem.

No ale pro román je jakési myti­zo­vá­ní kra­ji­ny typic­ké.
Ano, ostat­ně kra­ji­na ve mně potře­bu napsat Hastrmana vyvo­la­la. Víte, já tu kníž­ku mys­lel váž­ně – já ji mys­lel jako poli­tic­ký čin. Opravdu jsem si mys­lel, že spo­leč­nos­tí bude rezo­no­vat, že o ní a jejím téma­tu budou mlu­vit poli­ti­ci. Skutečně jsem byl takhle naiv­ní, ačko­li ve svých teh­dej­ších tři­ce­ti bych býval už tolik být nemu­sel. Jenže byl jsem. Hastrman pros­tě byl můj napros­to váž­ně míně­ný poli­tic­ký sta­te­ment. Nakonec sice dostal Literu, ale jinak v pod­sta­tě žád­ný ohlas mimo lite­rár­ní kru­hy neměl. Víte, je to moje nej­lep­ší kníž­ka, už nikdy ji nepře­ko­nám. Nic lep­ší­ho nemám a těž­ko budu mít. Navíc dneska už bych tako­vý­to pro­test­song nena­psal, už to ve mně není. Jsem kon­zer­va­tiv­něj­ší a tou­žím psát jiné věci, zábav­něj­ší, u kte­rých se nemu­sím tolik trá­pit.

Zůstaňme u kra­ji­ny: vy nepo­chá­zí­te od Vlhoště, kde se Hastrman ode­hrá­vá.
To ne, ale nejsem z dale­ka, rodi­na je z Doks. Ačkoli jsem zva­žo­val ode­hrát děj Hastrmana na Máchově jeze­ře, i mém milo­va­ném, nako­nec jsem z toho vycou­val, pro­to­že už před dva­ce­ti lety to byl prů­mys­lo­vý ryb­ník, natož dneska. Potřeboval jsem klid­něj­ší loka­ci. A pro­to­že mamin­ka před dva­ce­ti lety kou­pi­la byt v České Lípě, zača­li jsme obje­vo­vat Českolipsko. To ješ­tě je cíp Českého ráje a Kokořínska. Objevil jsem tam­ní ryb­ní­ky, ten obrov­ský klid, kte­rý u nich byl. Bývalo tam jenom pár cha­ti­ček, kde­pak to, co je tam dneska (je vidět, že lidi táh­nou za vodou). Zažíval jsem tam magic­ké momen­ty a oprav­du měl poci­ty, kte­ré jsem pak dal do kníž­ky, že tam v prů­r­vách, vyse­ka­ných do ská­ly, jsou nád­her­né zása­hy člo­vě­ka do kra­ji­ny. Je to kra­jin­ná archi­tek­tu­ra, kte­rá fun­gu­je, kte­rá kra­ji­ně dokon­ce pomá­há. Právě tam jsem zaží­val dojmy, že voda teče naho­ru, tako­vé ty chví­le, kdy se člo­věk ptá sám sebe, není-li na dro­gách. Tyhle oka­mži­ky jsem si zapi­so­val a chtěl dostat do romá­nu.

A tam se film natá­čel?
Částečně. A čás­teč­ně na Jezeří, kde sto­jí krás­ný zámek nad měsíč­ní kra­ji­nou hně­dou­hel­né­ho dolu, kte­rá se ve fil­mu obje­ví na začát­ku jako tako­vá arka­dic­ká kra­ji­na. Vyplněna jiným obsa­hem, než jaký má dneska důl. Cílem je uká­zat, jak to tam bylo pěk­né. A ono bylo! Když vidí­te sta­ré ryti­ny a obra­zy zachy­cu­jí­cí tam­ní kraj říká­te si, kam se hra­bou již­ní Čechy – roman­tic­ká kra­ji­na byla tahle!

Tato někdej­ší máchov­ská kra­ji­na tedy stvo­ři­la Hastrmana. Zároveň nut­no říct, že ani přes Erbenovu báseň, film Václava Vorlíčka ani sna­že­ní Josefa Dvořáka to není typic­ká čes­ká figu­ra.
Chtěl jsem z něj mít roman­tic­ké­ho hrdi­nu, jako tako­vé­ho už ho vlast­ně před­sta­vil K. J. Erben. Ale pře­de­vším jsem nechtěl, aby to byl směš­ný taj­trd­lík z pim­pr­lo­vé­ho diva­dla. Chtěl jsem, aby byl nebez­peč­ný a svým způ­so­bem krás­ný. Aby v sobě měl hloub­ku a záro­veň neštěs­tí. Protože když jsem jeho pří­běh psal, byl jsem sám ve svém osob­ním živo­tě dost nešťast­ný. A samo­zřej­mě se to pro­mít­lo do kníž­ky. Ostatně kaž­dý ví, co to zna­me­ná nešťast­ně milo­vat. A když se potom střet­nou tra­gic­ké nála­dy s magic­kým mís­tem, tak… najed­nou bylo jas­né, že jsem potře­bo­val psát eko­lo­gic­ké téma. A pro­to­že tu fun­go­va­ly Děti Země, stvo­řil jsem Děti vody… pros­tě jak­si mimo­děk bylo zřej­mé, že mi z toho vyjde has­tr­man. Vodník, ale ne pohád­ko­vý, spíš prá­vě mytic­ký.

Ondřej Havelka udě­lal film pře­de­vším prá­vě o lás­ce. Jak ve vás po těch letech rezo­nu­je, že to je o ní čili o tís­ni, kte­rou jste teh­dy svým psa­ním řešil?
No je to tam, co si bude­me poví­dat. Člověk neu­stá­le v sobě musí potla­čo­vat své démo­ny. Hází to s ním pak ze stra­ny na stra­nu. A tohle laví­ro­vá­ní a vnitř­ní svá­ry ve fil­mu jsou. Skutečně tam vidím tu úžas­nou fatál­ní ženu, z níž jsou všich­ni zblblí – a kaž­dý jinak. Inspiroval jsem se u ní Boženou Němcovou, když jsem četl její kore­spon­den­ci. Ona moc tou­ži­la být hoze­ná ze své­ho pro­stře­dí do budouc­nos­ti, její sou­čas­nost ji depta­la. Jak lidi, tak majet­ko­vé pomě­ry nebo posta­ve­ní žen v měš­ťan­ské spo­leč­nos­ti.

Čili Katynka je vaše Božena Němcová?
Určitě jí je ovliv­ně­ná. Třeba v tom, jak si umí omo­tat chla­py kolem prs­tu. Anebo v tom vnitř­ním deptá­ní sebe sama. Takový je i has­tr­man – mon­strum, pří­še­ra. Určité fyzic­ké rysy sice má jiné než nor­mál­ní chlap, ale stej­ně jako on neu­stá­le zápa­sí se svý­mi vnitř­ní­mi běsy. Tak jsem se cítil při psa­ní, tak se to pro­mít­lo do kníž­ky a tak je to vidět i ve fil­mu, tře­ba­že pocho­pi­tel­ně nikdo nepo­zná – nebýt toho­to při­zná­ní – že jsem to tam psal sám ze sebe.

Takže na jed­nu stra­nu jste v Hastrmanovi řešil svár, kte­rý jste měl v sobě, a na stra­nu dru­hou jste usi­lo­val vyvo­lat bugr jeho téma­tem. To jsou vyso­ké náro­ky na vlast­ní text.
Ano, to asi ano. Přitom víc uzná­va­ná je ta prv­ní kníž­ka. Ta, kte­rá vznik­la jenom pro­to, aby pak moh­la vznik­nout ta dru­há. Ta, z kte­ré je teď film. Je prav­da, že v té prv­ní kníž­ce se pře­de­vším řeší ty vnitř­ní věci, cito­vé, lid­ské, kdež­to v té dru­hé je to sekač­ka poli­ti­ků a ošk­li­vých lidí.

Možná lidi víc tou­ží po lás­ce než po řeše­ní slo­ži­tých pro­blé­mů.
To je mož­né, tře­ba­že mnou nabíd­nu­té řeše­ní je jed­no­du­ché. I když ani já nemám nási­lí za odpo­věď na pro­blémy, pou­ze uka­zu­ju, že v zou­fal­ství se k němu sáh­nout může. Tehdy mi nadá­va­li, že takhle to není mož­né, zato při sou­čas­ném dění už by se mož­ná tolik nedi­vi­li. Ostatně mys­lím, že podob­ně jako já poz­dě­ji jed­nu svou kni­hu zpra­co­val Emil Hakl a snad za ni dostal lite­rár­ní cenu…

Možná jste jen byl napřed. Přitom začát­ky vaše­ho psa­ní jsou retro z 19. sto­le­tí: Poslední teč­ka za Rukopisy, Sedmikostelí, Hastrman. Až potom jste se neu­stá­le posou­val do sou­čas­nos­ti, pro­za­tím posled­ní Závěrka je ryze sou­čas­ná. Proč stál na počát­ku prá­vě před­mi­nu­lý věk?
Poslední teč­ka za Rukopisy se týka­la nále­zu Rukopisu krá­lo­védvor­ské­ho a zele­no­hor­ské­ho, tak­že si o dobu bie­der­me­ie­ru řek­la. Musel jsem tu dobu nastu­do­vat, opřít se o teh­dej­ší his­to­rii, pohrát si s ní, vymys­let si na jejím zákla­dě svou pseu­do­prav­du a cel­ko­vě si pohrát s celým tím cra­zy pří­bě­hem kolem Rukopisů. Každopádně díky his­to­ric­ké opo­ře jsem vůbec mohl najít odva­hu něco vydat, pro­to­že já jsem nikdy neměl sil­né autor­ské sebe­vě­do­mí. Potom, máte prav­du, jsem v his­to­rii zůstal a při­šlo Sedmikostelí, byť v něm jde o cítě­ní his­to­rie přes dotek archi­tek­tu­ry, přes kos­te­ly a kamen­né zdi. Hastrman je his­to­ric­ký do tře­ti­ce, a ovšem zase jinak.

Původně, pokud vím, měl mít jenom svůj dru­hý díl, ten ze sou­čas­nos­ti.
Přesně tak. Chtěl jsem před­vést pří­běh o tom, co se sta­ne, když někdo vez­me za svůj úkol hájit pří­ro­du a jde na to tím nej­dras­tič­těj­ším tero­ris­tic­kým způ­so­bem. Jenže zdá­lo se mně, že tomu něco chy­bí, že napřed bych měl uká­zat něja­kou idy­lu. Takže jsem se obrá­til zpát­ky do bie­der­me­ie­ru, ale niko­li do měš­ťan­ské­ho pro­stře­dí, nýbrž na ven­kov. Ukázat idy­lu, kdy vztah s pří­ro­dou a se zemí, s vlast­ním oko­lím býval har­mo­nic­ký. Jenomže do toho­to plá­nu se mi zača­ly dostá­vat věci ritu­ál­ní a kul­tov­ní, což mě upou­ta­lo. Nechtěl jsem psát jenom o boha­boj­ných lidech, kte­ří cho­dí do kos­te­la a jsou pán­bíč­ká­ři plní stra­chu, chtěl jsem taky rebe­lan­ty a s nimi mír­ný návrat k pohan­ství. Je to vlast­ně popis roman­tic­ké, nebo dokon­ce postro­man­tic­ké doby.

Za těch sedm­náct let od prv­ní­ho vydá­ní Hastrmana se doba sta­la post­fak­tic­kou. Tak mi závě­rem řek­ně­te, kde by has­tr­man byd­lel a žil v dneš­ních pomě­rech.
To je dob­rá otáz­ka. Asi bych pro něj hle­dal něja­ké odleh­lej­ší mís­to. Nevím… šumav­ská jeze­ra? Ale ta jsou už taky plná lidí, tře­ba­že je to rezer­va­ce. Prostě všu­de je moc lidí, tak­že dneska by has­tr­man byd­lel na něja­ké sla­ti nebo na raše­li­niš­ti. Na pěk­ném tajem­ném mís­tě. Čili nej­spíš už ne u České Lípy.


Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Rozhovor s vycházející hvězdou literárního nebe, charismatickou začínající spisovatelkou Janou Šintákovou Michalicovou
8. března 2024Rozhovor s vycházející hvězdou literárního nebe, charismatickou začínající spisovatelkou Janou Šintákovou MichalicovouPřibližně před měsícem jsem měla možnost blíže se seznámit s knihou "Mezi dobrem a zlem" od nadějné autorky, a nebojím se říci i "vycházející hvězdy literárního nebe", Jany Šintákové Michalicové. Tato velmi inspirativní kniha, plná nejen…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem Kunovským
4. března 2024Rozhovor s novou „literární nadějí“ Ondřejem KunovskýmV poměrně nedávné době se na knižním trhu objevila velmi zajímavá kniha "PROROK a LADY KOSICE" od nadějného mladého tvůrce Ondřeje Kunovského, jež si získala velké publikum čtenářů. Koho si však pod tímto zvučným jménem můžeme…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ROZHOVOR: Jana Štrausová a děti nové doby: lidé, kteří si pamatují minulost
26. ledna 2023ROZHOVOR: Jana Štrausová a děti nové doby: lidé, kteří si pamatují minulostRáda se vámi rozdělím o rozhovor s autorkou Janou Štrausovou, ženou, která využila své pedagogické i terapeutické zkušenosti a ve svém studiu, praxi i knihách naplno využila svůj dar naslouchat dětem. A téma, které k ní…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Štěstí je krásná věc - ROZHOVOR S HLAVNÍMI HERCI
30. září 2020Štěstí je krásná věc - ROZHOVOR S HLAVNÍMI HERCIVĚŘÍTE NA ŠTĚSTÍ, OSUD? JDETE MU NAPROTI? Petra Hřebíčková: Věřím. Taky věřím, že naše bytí na zemi má vyšší smysl než jen oddýchat tento jeden život. Jinak mi nejde na rozum tolik nespravedlnosti a utrpení ve…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Rozhovor s autory dokumentu Králové videa - Lukáš Bulava, Petr Svobora, Peter Pavlík a Igor Kovács (a hudební skladatel Jake Stark)
8. září 2020Rozhovor s autory dokumentu Králové videa - Lukáš Bulava, Petr Svobora, Peter Pavlík a Igor Kovács (a hudební skladatel Jake Stark)Po delším rozmýšlení se jednou za čas se v brzké době pokusím vydávat rozhovory s osobnostmi, které mají něco společného s českým filmem. S lidmi přímo z branže nebo i třeba provozovateli kin či distributory. Prvním…Vydáno v rubrice: Rozhovory
S MARTINEM HOFMANNEM O ROLI PAVLA LANDOVSKÉHO A FILMU HAVEL
22. července 2020S MARTINEM HOFMANNEM O ROLI PAVLA LANDOVSKÉHO A FILMU HAVEL . . o přípravách na roli Přípravy byly příjemné - nakoukával jsem Pavla Landovského, vytvářel jsem si nějaký celistvější obraz jeho osobnosti. No a on byl cokoli jen ne nudný, průměrný a zaměnitelný. Byl to fajny…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ANNA GEISLEROVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVEL
22. července 2020ANNA GEISLEROVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVELJak s odstupem času vzpomínáte na natáčení?  Strašně se mi líbila příprava na natáčení. Většinou točím s lidmi, kteří na přípravu dbají. A I tady jsme byli velmi pečliví. Připravovali jsme se dlouho, četli scénář a prošli jsme…Vydáno v rubrice: Rozhovory
BÁRA SEIDLOVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVEL
22. července 2020BÁRA SEIDLOVÁ - ROZHOVOR K FILMU HAVELJak se podle vás ve filmu Havel liší realita od skutečnosti? Asi je potřeba zdůraznit, že filmový příběh není přesnou kopií tehdejších událostí ani jednotlivých osob. Režisér Slávek Horák měl jasnou vizi a dokázal ji předávat…Vydáno v rubrice: Rozhovory
Meky - Režisér Šimon Šafránek o filmu MEKY
2. července 2020Meky - Režisér Šimon Šafránek o filmu MEKY  O filmu V Mekym jsme se snažili udělat filmový portrét, jaký tu není. Bez sentimentu a patosu, zato s humorem. V obraze blikavý, energický a podvratný. S hlasitou muzikou, a především pokud možno upřímný a emocionální, lidský. Mekyho…Vydáno v rubrice: Rozhovory
JANA PREISSOVÁ - Maminka Heleny
8. listopadu 2019JANA PREISSOVÁ - Maminka HelenyNaposledy jste stála před filmovou kamerou v historickém dramatu Řád před patnácti lety. Proč jste přijala právě nabídku od režisérky Lenky Kny na tuhle zimní komedii? Je to o rodině a hraju milující babičku, kterou jsem…Vydáno v rubrice: Rozhovory
MAREK NĚMEC - Mišo
8. listopadu 2019MAREK NĚMEC - MišoHrajete zábavného milovníka ženského pokolení a navíc drsného člena Horské služby – to je docela příjemná herecká úloha, ne? Jak jste si tuhle roli užíval? Já jsem si původně dělal zálusk spíš na figuru Richarda, kterého…Vydáno v rubrice: Rozhovory
MARTIN DEJDAR - Richard
8. listopadu 2019MARTIN DEJDAR - RichardJak se vám hrál svérázný horský drsňák Richard, za jehož poněkud neomaleným chováním tušíme jemnou duši? Role si vybírám podle toho, jestli se mi líbí. Což znamená, že scénář se mi líbil. Ve vaší jinak bohaté…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ANNA POLÍVKOVÁ - Helena
8. listopadu 2019ANNA POLÍVKOVÁ - HelenaVaše Helena je nadšenou propagátorkou zdravého životního stylu. Patříte taky k „fanatikům“ racionální výživy? K fanatikům určitě ne… ale masa jím hodně málo, myslím si, že by maso mělo být svátečním jídlem. Když se začnete zajímat…Vydáno v rubrice: Rozhovory
LENKA KNY - režisérka a spoluautorka scénáře
8. listopadu 2019LENKA KNY - režisérka a spoluautorka scénářeLenka Kny je režisérkou a spoluautorkou scénáře dramatu Stínu neutečeš (2009) s vynikajícími hereckými výkony Jaroslavy Adamové a Pavla Landovského v hlavních rolích starých manželů ukrývajících před vnučkou svou temnou minulost. V roce 2013 natočila ve…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ROZHOVOR S PETREM HARAZINEM
31. října 2019ROZHOVOR S PETREM HARAZINEM„Divákum bych vzkázal, ať pijou alkoholol tak,aby nemuseli nikdy přestat úplně.” Jak vznikla vaše spolupráce na filmu Abstinent? David mi zavolal v době, kdy jsem měl za sebou třetinu své tříměsíční léčby. Nápad propojit můj osobní…Vydáno v rubrice: Rozhovory
ROZHOVOR S JOSEFEM TROJANEM
31. října 2019ROZHOVOR S JOSEFEM TROJANEM„Chtěli jsme natočit příběh, který bude co nejvěrnějšía zároveň snesitelnější pro co největší skupinu lidí.”  Představte vaši postavu alkoholika Adama. Adam je kluk jako každý druhý. Čeká ho maturitní zkouška, vysoká škola. Rodiče o něj nejeví…Vydáno v rubrice: Rozhovory

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 2,04983 s | počet dotazů: 244 | paměť: 40225 KB. | 31.08.2025 - 06:12:29