(zatím nehodnoceno)
Loading...Film Her je hlavně romantickým snímkem, který by se nechal brát i i jako jemná satira, která okrajově glosuje současné lidské chování. Ocitáme se v blíže nespecifikované budoucnosti, ve firmě, která píše dopisy na objednávku. Jedním z takovýchto spisovatelů je i Joaquin Phoenix, řekl bych, že od Walk the Line jeho nejlepší herecký výkon, ne-li nejlepší. Celý snímek hraje jedno velké sólo. Zajímavým poznatkem je, že po Walteru Mittym je tu další film, který nevyužívá klasické dělení postav na „protagonistu“ a „antagonistu“, zde právě antagonista velmi chybí. Ne, že by to byl nějaký velký problém, ale konflikt vzniká trochu jiným způsobem, než jsme zvyklí.
Postava Theodora je ze začátku celkem silně introvertním člověkem, díky kameře, která používá polodetaily až detaily, nepotřebujeme výrazně mnoho dialogu, abychom se vcítili do Theodorova chápání světa a přesto, když si myslíme, že o jeho charakteru známe všechno i tak nás překvapí. Na tom nese hlavní vinu kvalitní stavba scénáře, která však ke konci malinko pokulhává. Přece jenom stopáž více než dvou hodin je pro takovýto námět zcela nezvladatelná. Ne, že by děj a charaktery působily nudně, naopak se neustále vyvíjí, však atmosféra a situace se točí v kruhu a nepřináší nic nového. Takže i když nás zajímá další vývoj, už nás poněkud unavuje stále ten stejný detail znuděného Theodora ležícího v posteli. Myslím, že hlavní problémem je poněkud propásnutá katarze, která působí trochu odfláknutě. Divák se pak cítí poněkud frustrovaně, poněvadž vám přijde, že jste něco „propásli“.
Jak už nám trailer naznačuje, Theodor je člověk, který se zamiluje do Operačního systému (s vlastní rozvíjející se intuicí), nebo lépe řečeno spíše do jejího hlasu a názorů. Ačkoliv takovýto námět může působit zcela stupidně a jakkoliv absurdně, je podán tak, že jako diváci tuto skutečnost přijmeme a ničemu se nedivíme. Jsme ochuzeni o morality a mravní poučky lidských vztahů. Jsme svědky detailní analýzy vzniku vztahu mezi dvěma lidmi, vlastně mezi počítačem a člověkem. Jde o nezvyklý obraz lásky a romantiky ve filmu. Nicméně jak jsem uvedl již výše, v určitých momentech lze spatřit jakási nevole k takovému „zamilování“. Tvůrci obrazově ukazují davy lidí, kteří jen kolem sebe nevědomě prochází a jejich pozornost směřuje k malé virtuální krabičce. Her můžeme brát jako pěknou romantickou fresku „čisté“ lásky anebo jako manifest za současnou společnost, který se snaží vyburcovat lid ze svého pohodlí.
Vizuální stránka je velice precizně sladěná škála barev, která používá subjektivní vyjádření barevnosti. Začátek, kdy je Theodor ještě rozervaným mužem, kterého na světě netěší vůbec nic a jeho stereotypní život, práce – hry – virtuální sex – práce – hry… ho nebaví, se nese v odstínech šedé, teplé barvy působí vybledle. Období zamilovanosti je naopak doslova zalito sluncem a působí tak velice optimisticky. Využití žluté až zlatavé navozuje pocit bezpečí nebo štěstí. Film končí v celkovém vyznění smutně, poněvadž naznačuje, že ať láska skončí jakkoliv, pokaždé nám zbyde náruč věrného kamaráda nebo kamarádky. Jisté je však to, že se jedná o zajímavě zpracovanou látku, která určitě stojí za hlubší poznání. Her je bez debat zvláštním snímkem ať už po vizuální nebo i po příběhové stránce, přesto myšlenka, která by nás měla „posadit na zadek“ poněkud chybí.
Nejnovější komentáře