Malých velkých filmů není nikdo dost, a proto jsem se po zhlédnutí Hlasu moře rozhodl sepsat i pro vás několik postřehů o tomhle krásném zážitku. Z dílny Alejandra Amenábara pochází už na Filmage recenzovaní Ti druzí, takže citlivá ruka režiséra je zárukou dobré podívané. Výsledkem jeho snažení je film držící Oskara za nejlepší cizojazyčný film roku a mnoho dalších cen mimo jiné oceňujících i výkon Javiera Bardema v hlavní roli.
Věřím, že život je právo… Ne povinnost.
Hlas moře je filmem natočeným podle skutečné události a stojí tak na jiných základech než komerčně úspěšné filmy a záměrně se uklízí do škatulky komorních filmů. O to větší zážitek ale budeme mít z toho, co v průběhu zazní hlavně od hlavní postavy Ramona Sampedra (Javier Bardem) , který je již od mladí ochrnutý na celé tělo a pohyby hlavou jsou jedinou možností, jak svým tělem dokáže hnout. Již dlouhou dobu Ramón bojuje za právo asistované sebevraždy, avšak úřady mu stále odmítají přiznat právo na smrt. Příběh filmu začíná v momentě, kdy za Ramonem přijíždí nová právnička Julie, která mu má v jeho snažení pomoct.
Ramon ač upoután ke svému lůžku v domě svého bratra již po více než dvě desetiletí, neztrácí nic ze svého šarmu a bystré mysli. Za asistence svého synovce píše básně a vynalézá vylepšení pro svůj nepohodlný život. Jeho jediným pohledem ven je okno vedle postele, ze kterého však není vidět na Ramonem tolik milovaný oceán, na nějž nezanevřel ani po tom, co mu sebral možnost hýbat se.
Jak absurdní je najednou myšlenka, že člověk nemá právo rozhodnout o vlastním životě a je mu prakticky zakázáno vzít si vlastní život, a člověk asistující Ramonovi v sebevraždě by byl navíc trestně stíhaným.
Film Hlas moře je vlastně sondou do života člověka, který ač může smýšlet svobodně, jeho rozhodnutí musí zrealizovat někdo jiný. Pocítíme bezmoc Ramona odsouzeného býti vězněm ve vlastním těle, a i když je vděčný za všechnu podporu dodávanou jeho okolím, život je pro něj utrpením. Jeho zdravá mysl trpí v kleci, ze které není jiné cesty ven než pomocí smrti. Zjistíme, jak nedoceněné jsou hodnoty našeho každodenního života, jak povrchní je mít právo soudit jiné a jak relativní je cena života.
13. listopadu 2022 Black Panther: Wakanda nechť žije Začnu skvěle vzdaným holdem Chadwicku Bosemanovi, který sice mohl být lehce detailnější, ale i tak spokojenost (+dokonalá intro sekvence), skoro i slza ukápla. Wakanda Forever se stala […] Posted in Filmové recenze
8. srpna 2005 Filmy4you v Neviditelném psu Jední z mnoha čtenářů našeho magazínu Filmy4you.info je i novinář Ondřej Neff. Odkazujeme na link, kde si přečtete článek, který mimochodem odkazuje na náš […] Posted in Články
31. října 2016 Galina Miklínová Spoluautorka scénáře, autorka výtvarné podoby a režisérka Lichožroutů. Režisérka, výtvarnice animovaných filmů a ilustrátorka Galina Miklínová vystudovala Vysokou uměleckoprůmyslovou […] Posted in Profily osob
23. června 2019 Holger Munch na stopě šíleného vraha v knize Clona Třetí díl série s tajuplnými a „divnými“ vraždami, kde je potřeba vidět i skrze fakta to, co není na místě činu přítomno. Při běžném rybaření na horském jezeře byla náhodně vylovena […] Posted in Recenze knih
1. dubna 2016 Známe sami sebe? Člověk v zajetí moderní civilizace Také patříte ke stále se zvyšujícímu procentu lidí, kteří si uvědomují, že současný způsob života není tou správnou cestou? Potom vás kniha s názvem "Známe sami sebe? Člověk v zajetí […] Posted in Recenze knih
4. srpna 2008 Úhel pohledu - Vantage point Útok na Amerického prezidenta. Kolikrát už jsme tuhle scénu mohli ve filmu vidět. Pro Američany […] Posted in Recenze
6. března 2017 ROZHOVOR: ADAM MIŠÍK S jakými pocity jste přijal skutečnost, že se bude točit o vašem otci film? Myslím, že si to zaslouží. Bude mu sedmdesát a to je docela zásadní věk. Asi už se hodilo, aby o něm někdo něco […] Posted in Rozhovory
Nejnovější komentáře