Už jsme se společně s hrdiny z nul a jedniček vydali do Doby ledové, zjistili jsme, že strašení je tvrdý business (Příšerky, s.r.o.), že ani v pohádkové říši to není zrovna ideální (Shrek). Ale do hlubin tajemného oceánu jsme se ještě nepodívali. Ovšem, pokud alespoň víte něco málo o počítačové grafice, tak to určitě chápete. Jednou z nejtěžších věcí v tomto oboru je totiž vytvořit vodu, aby vypadala…mokře… Mistři ve svém oboru, studio Pixar se, ale ani této výzvy nezalekli a rozhodli se pro nás, vděčné filmové diváky, připravit velké podmořské (oceánské) dobrodružství. A jejich práce stála za to, protože z jejich rukou, respektive počítačů, vzešel svět plný barevného života, který jsme mohli dosud vidět jen v dokumentárních filmech.
Marlin je malá oranžovobílá rybka, kterou zasáhl nepěkný osud. Jeho žena Coral a většina z jejich dětí (jiker) bylo zabito dravou barakudou. Není tedy divu, že na svého jediného syna Nema, nedá v žádném případě dopustit a jeho ochranitelský instinkt je možná trošku přehnaný. A když se tedy objeví loď a Marlin nakáže svému synovy, aby se k ní nepřibližoval (a předtím ho stihne ještě ztrapnit před spolužáky – znáte ty situace, kdy vám v páté třídě mamka natahuje kalhoty až pod prsa, ne:), Nemo se rozzlobí a příliš se k plavidlu přiblíží. Jenže tentokráte se ukáže, že varování jeho otce byla správná. Chytí ho totiž potápěč a odvleče ho do akvária v Sydney, kde má očekávat na příchod Darii, malé dívky zvané „vražedkyně ryb“ (ono mořským tvorům moc neprospívá, když se s igelitovým pytlíkem, kde jsou uvězněny, třese jako o život). Jenže Marlin se nehodlá svého syna vzdát, a přestože má panickou hrůzu z oceánu (což může být u ryby docela problém), vydá se hledat svého syna.
Nebudete na to, ale sám. Zanedlouho se k němu přidá rybka Dory, která mimochodem trpí poruchou krátkodobé paměti. Tato roztodivná dvojice se setká s mnoha dalšími obyvateli oceánu i jeho pobřeží. Budou muset unikat před hejnem žahavých medúz, vlastnictvím posedlých racků. Poznají tři žraloky, kteří se snaží přestat s pojídáním ryb, mořskými želvami starými sto a více let nebo dobráckým pelikánem.
Nemo také nebude sám, v akváriu se setká s několika novými přáteli – rybkou, která je „bublinofetišistou“, další, která má panickou hrůzu z mikrobů, jinou, která si myslí, že její odraz ve skle je její bláznivá sestra, nervózním ježíkem nebo specialistou na úniky ze skleněného vězení…
Každá z těchto postav, kromě toho, že je graficky velmi precizně zpracovaná, má i svůj charakter, který většinou, i když v přehnaném měřítku, odráží některou z lidských vlastností, ale samozřejmě, že s velkou dávkou nadsázky. Jinak řečeno – většinu filmu se budete muset smát a smát a smát a smát, až si poslintáte tričko (tedy jestli to neděláte i normálně).
V originále propůjčili své hlasy hlavním „postavám“ prestižní herecké osobnosti, které mají na vysoké kvalitě Hledá se Nemo velkou zásluhu, jmenovitě jsou to například Albert Brooks, Ellen DeGeneres, Alexander Gould, Willem Dafoe, Geoffrey Rush, skvělá Elizabeth Perkins, Eric Bana nebo Bill Hunter.
Díky bohaté zásobě grimas, roztomilého grafického zpracování a skvělému hlasovému podání vám většina z charakterů hned přiroste k srdci, a jen těžko se vám bude odcházet z kina, protože budete litovat toho, že film už dávno skončil. Ale hezké věci končí mnohem dříve než bychom si přáli (už to na mě zase leze – sentimentalita), a tak se s tím budete muset smířit a satisfakcí vám určitě bude to, že jste si předcházejících sto minut skvěle užili, to vám klidně mohu slíbit.
Tak si rychle pořiďte šnorchly a vzhůru (ke dnu) do hlubin oceánu, protože ryby očividně umí být mnohem zábavnější než většina z druhu Homo Sapiens Sapiens…
Nejnovější komentáře