Hobo: Tough Life (krátká recenze nejnávykovější hry na světě)

(3 hlasů, průměr: 3,33 z 5)

Loading...

Hobo: Tough Life je vyso­ce návy­ko­vý simu­lá­tor bez­do­mov­ce. Česká Indie 1st per­son Hra je pří­jem­ně low­cost s mini­ma­lis­tic­kým čes­kým dabin­gem, kte­rý oči­vid­ně pro­vo­zo­va­li neher­ci a obsa­hem hry Survival v té nej­vyš­ší mož­né míře. Nikdy by mě nena­padlo že defe­ko­vat v moder­ním svě­tě může být až tako­vý pro­blém, ale ve hře je tomu sku­teč­ně tak. Za osob­ní challen­ge jsem si tedy dal ihned zpo­čát­ku se pří­jem­ně vysrat, což stá­lo vel­ké úsi­lí a nespo­čet smr­tí se zne­čiš­tě­ný­mi gatě­mi. Na veřej­né záchod­ky mě nejdřív hajzl­bá­ba nechtě­la pus­tit, pro­to­že jsem zapáchal, poté jí nesta­či­lo 19 Kč co jsem měl v kap­se.

Peníze ve fik­tiv­ním měs­tě Praslav zís­ká­vá­te loo­to­vá­ním auto­ma­tů, žeb­rá­ním, sbě­rem vrat­ných lah­ví, (což jsem sám pro­vo­zo­val i ve sku­teč­ném živo­tě, tak­že vel­mi fee­lu­ju) a pokud jste machři, zajde­te si na úřad prá­ce na bri­gád­ku výko­po­vých pra­cí, ale bude to chtít pár ener­gy drin­ků a mícha­ných kafí, aby to s váma neseklo. Případně na sběr odpad­ků, což je tro­chu ener­gic­ky méně nároč­né. A když se bude­te paní úřed­ni­ci (tím­to zdra­vím svou ex, sleč­nu Janu) sku­teč­ně líbit, začne­te i roz­ná­šet piz­zu!

V tom­to hard­co­re RPG je bohu­žel až nepří­jem­né množ­ství nedo­děl­ků. Postavy mizí a zase se obje­vu­jí v budo­vách, ani­ma­ce ote­ví­ra­jí­cích se dve­ří nee­xis­tu­jí, je sly­šet tram­va­jo­vá a auto­mo­bi­lo­vá dopra­va, ale gra­fic­ké zná­zor­ně­ní pro­vo­zu nee­xis­tu­je. Ve hře je met­ro, ale pro­jet se ním nemů­že­te. Logika věci, „ok, když už se dosta­nu do věze­ní, tak se tam aspoň ohřeju“ pokul­há­vá. Ve věze­ní se neo­hře­je­te, spíš tam bíd­ně zhy­ne­te. Vězení ský­tá pou­ze prázd­nou celu se zácho­dem, (kde se aspoň může­te úspěš­ně vyká­let) a prázd­nou chod­bu. Taktéž je na věze­ní nepří­jem­né, že jaký­ko­liv bojo­vý pro­stře­dek je vám zaba­ven, (ale aspoň osob­ní věci včet­ně mrtvých koček a mrtvých krys vrá­ce­ny.)

Hra zkrát­ka zavá­ní (jako ten nej­cha­risma­tič­těj­ší bez­ďák) vel­ký­mi ambi­ce­mi ale zasta­ve­ním vývo­jo­vé­ho pro­ce­su kde­si na půli ces­ty.

To je ale nako­nec úpl­ně jed­no, pro­to­že po nespočtu smr­tí a opa­ko­va­ných deho­ne­stu­jí­cích poká­le­ních se začne­te v game­se ori­en­to­vat, odstar­tu­je­te ji úpl­ně od začát­ku a už bude­te vědět co máte dělat. Tzn.: Sehnat si tep­lé oble­če­ní. Sehnat si stra­vu. Sehnat si toa­le­ťák a mýdla. Sehnat si kom­buchu, když je člo­věk moc ožra­lej. Chodit do cha­ri­ty. Probírat co nej­víc popel­ni­ce bez poško­ze­ní odě­vu, nau­čit se krást a žeb­rat. Umět si vyro­bit čůčo pro posí­le­ní sebe­vě­do­mí, a pře­de­vším tep­la při mra­zi­vých Praslavských nocích. Sehnat si base­ballo­vou pál­ku (nebo jinou smr­to­nos­nou zbraň) a zajít si k tre­né­ro­vi Grznárovi pro posí­le­ní Vašeho úto­ku a obra­ny.

Určitě musím nut­ně zmí­nit, že Město Praslav je napros­to nád­her­ná slou­če­ni­na Prahy, Ostravy, a pře­de­vším Olomouce. V obchod­ním domě bez­peč­ně pozná­te olo­mouc­kou loka­li­tu „U sv. Mořice“ a hra oplý­vá mno­ha dal­ší­mi loka­li­ta­mi, a konec­kon­ců i dabin­go­vým náře­čím, kte­ré vám dají ten správ­ný pocit: „Zde jsem fakin doma. Zde jsem bez­do­mov­cem.“

Gamesa si na nic nehra­je v množ­ství pou­ži­tých vul­ga­ris­mů, dia­lo­zích a cel­ko­vé syro­vos­ti oprav­do­vé­ho bez­do­mo­vec­ké­ho živo­ta. Velmi mě tudíž potě­ši­lo počas­to­vá­ní  nepřá­tel­ské hajzl­bá­by slo­vy „Kundo vymr­da­ná“ když mě popr­vé nepus­ti­la na záchod, pří­pad­ně suges­tiv­ní „au“ „kur­va“ a „do piče“ při pří­liš neob­rat­ném loo­to­vá­ní popel­nic.

I když je gra­fi­ka okol­ních npc poměr­ně otřes­ná, jejich dabing až trap­ně ama­tér­ský, a gra­fi­ka nedo­dě­la­ná, ze hry zkrát­ka dýchá život a oprav­do­vá atmo­sfé­ra neu­tě­še­né­ho měst­ské­ho laj­fu, kte­rý se může při­ho­dit kaž­dé­mu z nás.

Spoustu situ­a­cí ve hře je ovšem vel­mi komic­kých, hra­tel­nost má v sobě nad­hled a humor, pro­to mi vel­mi nese­dě­la hud­ba, kte­rá se téměř výhrad­ně sestá­vá z tkli­vých kla­vír­ních tónů a smyč­ců, sly­ši­tel­ně děla­ných v lev­ném PC, kte­ré navíc zní, že je nemohl dělat nikdo s hudeb­ní zku­še­nos­tí del­ší než půl roku, a už vůbec ony základ­ní tóny nemohl dělat nikdo s hudeb­ní prů­pra­vou. Hudba je oprav­du vel­mi pate­tic­ká, nepro­myš­le­ná a do hry se neho­dí.

I to ale může nako­nec být her­ní účel. Vše je zde nato­lik low­cost, nato­lik na kole­ně udě­la­né a „trap­né“ až vás to bru­tál­ně chyt­ne za srd­ce. Chytne a nepus­tí. Aspoň dokud se úspěš­ně neu­brá­ní­te „gau­ne­ro­vi“ kte­rý se Vás hlav­ně v oko­lí hlav­ní­ho nádra­ží sna­ží neu­stá­le obrat o pení­ze, a dokud bru­tál­ně nezmlá­tí­te pál­kou bez­do­mov­ce Montyho a obe­re­te ho tak úspěš­ně o 500 korun čes­kých.

S pocti­vos­tí totiž nejdřív pojdeš, a v kari­é­ře bez­do­mov­ce to pla­tí troj­ná­sob. Za toto život­ní pou­če­ní, cen­né rady do živo­ta a famóz­ní návy­ko­vost udě­lu­ji hře 10 bodů z dese­ti, a nyní mě omluv­te - jdu opět vra­cet vrat­né lah­ve a pro­bí­rat auto­ma­ty kvů­li drob­ným.

Plusy:

+ Opravdový měst­ský čes­ký sur­vi­val

+ Brutální návy­ko­vost 

+ Vysoká Challenge neu­mřít na uli­ci nebo se aspoň nepo­ká­let

+ Lootování a sběr před­mě­tů

+ Rozmanité úko­ly typu „postav si postel“ nebo „zís­kej Perk „kuráž“ aby ses mohl vysrat i na uli­ci.

Mínusy:

- hud­ba. („Hudba“ ve hře je něco straš­ný­ho.)

- dabing

- nedo­děl­ky ani­ma­cí

- prázd­né měs­to, ve kte­rém nejez­dí ani tram­va­je, ačko­liv jejich zvuk exis­tu­je

- může bejt mínu­sů kolik chce, ale pořád je to fakt zábav­ný.

N a s r a t.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře