Je důležité někam patřit. Mít své kořeny, mít místo, kde se můžete napít živé vody. Mít místo, ve světě i ve své duši, kde jste doma. Kde přináležíte smyslu života, světu, sobě.
Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou napíšu čtenářský dojem:
Je to jako sednout si do hnízdečka, zavrtět se a vrnět. Nechat sebou zmítat vlny bolestné nostalgie, protože vás konečně někdo chápe, konečně to někdo pojmenoval. Cítit sladkou úlevnou bolest z přemíry něhy, kterou vám autorka dává…
Autorka to své rozpomínání se na domov nazývá také jako vytváření krásy tam, kde se zabydlela ošklivost. Často totiž ta ošklivá místa cítíme a myslíme si, že je s námi něco v nepořádku, když se na nich necítíme dobře. I když nám zvyky a konvence tvrdí, že právě tak ošklivé to má být, naše duše se někde v nitru bouří.
Ano, s Toko-pa Turner jsem často trávila zármutek. Protože i to je důležité a je to velmi úlevné. A často nám v tomto pomáhají sny, na které se autorka specializuje. Vnímá symboliku proměn.
Učila jsem se namlouvat si život. Namlouvat si štěstí.
Což je vlastně celý soubor způsobů, jak oceňovat krásu života, krásu stromu, krásu umění. A víte, co nejvíc? Umění namlouvat si svého učitele, což může být konkrétní moudrá osoba ve vašem okolí, ale také někdo, kdo vám jen předal část svého poznání nebo… ten velký veliký náš učitel – život sám.
Došlo mi, že i můj zápisníček, do kterého si píšu své myšlenky a své (často splněné) úkoly je mým učitelem a i když nad ním mnohdy jen povzdechnu,tak náhle jsem se na něj zadívala očima toho, kdo půjde a otevře ho s očima rozšířenýma. Ano, jsem ochotna se učit. Hledat moudrost.
A dozvěděla jsem se tu mnoho dalších věcí: a dá se říci, že autorka velmi nenásilně přivádí čtenáře k chuti řešit své problémy sami.
Matka ničitelka – ach, to věčné téma
Je to častý nešvar dnešní doby a nemusíme si ho spojovat jenom s výchovou a dětstvím, ale taková matka ničitelka, která nám zabrání vidět radost, donutí nás zřeknout se našeho já, které jsme vnímali naposledy někdy v dětství, no pane jo… takových ničitelů je v nás usazených.
Duch místa – je i na nás, jak bude vypadat
Jak úlevné je vědět, že část ducha místa, na kterém žijeme si můžeme utvářet sami. Duch místa nás formuje, ale také formujeme my to místečko. Tvořme krásu kolem sebe a ta krása se vsákne do místa, na kterém žijeme.
A co může hrát i velkou roli, odtruchlit smutek toho místa, staré pocity, vzpomínky – a potom vytvářet to nové.
Ostatně jen na tomto posledním příkladu z knihy cítím, že znovu musím říct – text Přináležení je plný praktických návodů, ale také medově sladkých slov, která hladí a nemusí být ani příliš konkrétní, ale je v nich něco, co přesně vytáhne ze čtenářovy duše to, co potřebuje navrátit domov. A Toko-po Turner to ví, ví, jak chutná zneužívání, vytržení kořenů i falešné identity.
A už jen přečtení Přináležení vás vrátí k sobě.
O autorce:
Toko-pa Turner je kanadská spisovatelka a učitelka, která ve své práci se sny propojuje mystickou tradici súfismu a jungiánský přístup. V roce 2001 založila školu snění Dream School, kterou už prošly stovky absolventů. Toko-pa je někdy nazývána porodní bábou psýché, její práce se zaměřuje na obnovu ženskosti, sounáležitosti s přírodou, respektu vůči zármutku, rituálům a kráse. Žije v Kanadě, na malém ostrově v Sališském moři u Britské Kolumbie.
