Hotel Atlantic-když ti život roztrhá válka, trefíš ještě domů?

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Máte rádi sil­né pří­běhy? Milujte romá­ny Barbory Šťastné? Pokud ano, tak prá­vě vám je urče­na novin­ka s názvem Hotel Atlantic. Román vyda­lo nakla­da­tel­ství Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media letos v Praze. 

Sledujte osu­dy dvou dívek a chlap­ců v kuli­sách holo­kaus­tu, na útě­ku před nacis­mem a pro­ná­sle­do­vá­ním, kte­ří plu­jí do Palestiny na lodi Atlantic, kde chtě­jí najít svo­bo­du. Jejich osu­dy se ocit­nou na neče­ka­né kři­žo­vat­ce, kde se v pří­sta­vu v Haifě poto­pí par­ník Patria. Dočkají se kon­ce vál­ky? Jakými zkouš­ka­mi si vlast­ně muse­li pro­jít? Vrátí se ješ­tě do své­ho domo­va? Budou opět šťast­ní a najdou to co hle­da­jí? Tak to už se nech­te pře­kva­pit a pusť­te se do vel­mi sil­né­ho a neza­po­me­nu­tel­né­ho pří­bě­hu, kte­rý se vám zary­je pod kůži. Román vyprá­ví o dlou­hé ces­tě Židů do Palestiny. Příběh je smyš­le­ný, ale posta­va Bertholda Stofera je sku­teč­ná. Ten, kte­rý oprav­du orga­ni­zo­val pře­voz lodí do Palestiny. Sám zemřel v roce 1944 v Osvětimi.

Minulost naší rodi­ny nás ovliv­ňu­je, i když ji nezná­me..

Kniha se mně vel­mi líbi­la. Musím říci, že si nesmír­ně vážím v jaké době pro­ží­vám svůj život, jeli­kož si vůbec nechci před­sta­vo­vat, co vše tito mla­dí lidé muse­li vál­kou oku­sit.

Kniha o nadě­ji, o snech, o nesku­teč­né tou­ze jít dál i přes obrov­ské pře­káž­ky. V závě­ru kni­hy se dosta­ne­te až do roku 1990, což může pro někte­ré čte­ná­ře být vel­mi matou­cí. Autorka dost čas­to mění časo­vé linie a někte­ré dějo­vé lin­ky mohou při­pa­dat neza­jí­ma­vé. Na autor­čin styl psa­ní jsem si již zvyk­la. Četla jsem od ní již něko­lik knih a její styl je vel­mi spe­ci­fic­ký, pro něko­ho kom­pli­ko­va­ný, tak­že mno­ho čte­ná­řů může zpo­čát­ku odra­dit od čte­ní dal­ší kni­hy, pří­pad­ně kni­hu odlo­žit. Což si mys­lím, že je ško­da. Já jsem si k ní tu ces­tu našla a jsem za to moc ráda. Historické, váleč­né kni­hy se nečtou nikdy lehce. Patří to ale k našim ději­nám. V děje­pi­se jsme se tomu pří­liš nevě­no­va­li a čím jsem star­ší, tím si k těm­to romá­nům nalé­zám ces­tu. Knihu dopo­ru­čím všem, co nehle­da­jí odde­cho­vé čte­ní, těm, co se chtě­jí něco dozvě­dět z naší his­to­rie, ale i těm, co mají rádi sil­né pří­běhy. Román Hotel Atlantic k nim roz­hod­ně pat­ří.

Ukázka z kni­hy:

Tentokrát vyšel kapi­tán na můs­tek s bři­chem nacpa­ným do záchran­né­ho kru­hu, což samo o sobě půso­bi­lo komic­ky. Vypadal jako pře­rost­lý chla­pe­ček, kte­rý se jde učit pla­vat.

Mezi lid­mi to ale vyvo­la­lo zne­po­ko­je­ní. „Itálie vyhlá­si­la nám vál­ku. Válku Řecku, mé vlas­ti. To zna­me­ná, že my už ne na neut­rál­ní půdě. Všude miny a ponor­ky. Další ces­ta moc nebez­peč­ná,“ zachr­če­lo v mega­fo­nu.

Jasně, zatím­co doteď to byla jenom tako­vá výlet­ní plav­ba, ušklí­b­la se Ferda.

„Vsadím se, že toho vyu­ži­je, aby z nás dostal všech­ny pení­ze a cen­nos­ti, co ješ­tě komu zby­ly,“ dodal Tomáš.

Uhlí od Stofera kvů­li nové situ­a­ci ve Středomoří nedo­ra­zi­lo, ale židov­ská obec V Heraklionu jim ho začát­kem lis­to­pa­du věno­va­la jako vel­ko­rysý dar, výsle­dek sbír­ky ve měs­tě.

Atlantic zve­dl kot­vy za jas­né­ho pozd­ní­ho veče­ra a Ferda se pohle­dem lou­či­la s pobře­žím, na kte­ré nikdy nevstou­pi­la, s kamen­ný­mi domeč­ky na nábře­ží, s ulič­ka­mi, kte­ré tuši­la za nimi, a s kon­tu­ra­mi kop­ců v dál­ce, na kte­ré se z tem­ně mod­ré oblo­hy sypa­ly hrs­ti hvězd. Nechtělo se jí spát a zůstá­va­la na palubě i potom, co Tomáš nastou­pil na noč­ní hlíd­ku.

Několik slov u autor­ce:

Barbora Šťastná

Barbora Šťastná vyrost­la v Kynšperku nad Ohří a v Karlových Varech. Vystudovala sce­náris­ti­ku na FAMU a pra­co­va­la jako novi­nář­ka v časo­pi­sech Týden, Premiere, Elle a Moje psy­cho­lo­gie. Nyní je edi­tor­kou archi­vu Paměť náro­da spo­leč­nos­ti Post Bellum, kte­rá zazna­me­ná­vá vzpo­mín­ky pamět­ní­ků na stře­tá­vá­ní s dra­ma­tic­ký­mi oka­mži­ky dějin. V letech 2010–2018 zachy­co­va­la postře­hy z kaž­do­den­ní­ho živo­ta na svém Šťastném blo­gu, kte­rý se stal inspi­ra­cí pro její prvo­ti­nu Šťastná kni­ha a dal­ší sbír­ky feje­to­nů Jak jsem sebra­la odva­hu a Dobrá tak ako­rát. Po nich násle­do­va­la Láska pro samou­ky (zfil­mo­vá­no pod názvem Život pro samou­ky), rodin­ný pří­běh Hezčí svět a tro­j­ge­ne­rač­ní román Samotářky. V Hotelu Atlantic zachy­cu­je puto­vá­ní Židů ze střed­ní Evropy do Palestiny během dru­hé svě­to­vé vál­ky.

Autorka: Barbora Šťastná

Žánr: his­to­ric­ká pró­za, čes­ká pró­za, román

Vydáno: 2023, Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros Media, Praha

Počet stran: 344

Vazba kni­hy: váza­ná s papí­ro­vým pota­hem bez lami­na­ce

ISBN: 978-80-267-2522-0

Knihu může­te kou­pit zde

Velice děku­ji nakla­da­tel­ství Albatros za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku i malé­ho pří­věš­ku. Moc mě potě­šil.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře