Kritiky.cz > Recenze knih > Cestující

Cestující

cestující3
cestující3
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Na knihu „Cestující“ jsem byla moc zvědavá, neboť zahrnuje autentické zážitky třiadvacetiletého autora Ulricha Alexandra Beschwitze, jež v době, kdy vznikal tento typoskript románu, byl pro svůj židovský původ již sám na útěku z Německa.

Píše se listopad roku 1938 a je krátce po německých pogromech, jimiž chtě nechtě začalo systematické pronásledování a zatýkání Židů. A právě v této nejisté a pochmurné době poznáváme hlavního hrdinu Otu Silbermanna.

Byl to židovský a velmi vážený obchodník, majitel továrny, ale i uznávaný člen komunity, jež žil na velmi vysoké úrovni v moderním šestipokojovém bytě v Berlíně. Vše se ale změnilo v okamžiku, kdy v jeho okolí začalo docházet k zatýkání přátel a členů rodiny pro jejich „nevhodný“ židovský původ a byl jim zabaven majetek. Co zabaveno nebylo, bylo ostatními občany rozkradeno a přivlastněno.

Čím jsem býval? Ne – čím jsem teď? Čím vlastně jsem. Sprostým slovem na dvou nohách, které nevypadá jako sprosté slovo! Už nemám žádná práva, pouze ze slušnosti nebo ze zvyku se mnozí chovají, jako bych ještě nějaká měl. Jakou si myslíte, že mám já hodnotu? Jenže za mě nikdo nic nedá. Nikdo mě nemůže zaplatit a zároveň by nikoho ani nenapadlo do mě investovat třeba jen tisícovku! Nejsem na prodej. 

Zvláštní. Ještě před deseti minutami šlo o můj dům, o část mého majetku. Teď už mi jde o krk. Má to rychlý spád. Byla mi vyhlášena válka. Mně osobně. Tak to je. Právě mi byla definitivně a skutečně vyhlášena válka a já jsem teď sám – v zemi nepřítele.

cestující

Jeho společník Becker, zároveň i nejlepší přítel hlásající:  „Oto, v této nejisté době, v dnešním nepřehledném světě je spoleh pouze na jedno a to je přátelství, pravé přátelství mezi Muži! Něco ti řeknu, příteli, pro mě jsi muž – Němec, nikoli Žid.“; a bohužel i smýšlející nacista, odjel uzavřít do Hamburku velký obchod.

Ovšem už brzy se měl Oto přesvědčit o tom, že slova vyřčena Beckerem byla pouhou přetvářkou, planými řečmi. „S naším přátelstvím je konec. Odteď budeme každý obchodovat sám. Už spolu nemáme nic společného! Využívám výhody své situace, stejně jako jsi ty využíval ty své. To je všechno.

Jeho doposud nejlepší přítel ho vlivem okolností doslova stáhne z kůže a nabídne mu za továrnu vyplacení podílu ve výši 41500 marek za podnik. Otto, pokud nechce zůstat úplně bez prostředků tuto nabídku, i když nerad, přijímá. Ale peníze jsou potřeba, peníze jsou život, ve válce obzvlášť. Žid bez peněz v Německu, to je jako zvíře v kleci bez žrádla, naprosto beznadějné.

V tomto okamžiku se Oto stává doslova uprchlíkem, vyhnancem na život a na smrt. Kam teď půjde? Dá se vůbec někam jít? Na všechny židovské penziony a hotely zaútočily jednotky SA. A malé hotely nebyly vůbec bezpečné, často to byly základy SA a nebo něco podobného. Ostatně je vůbec s podivem, že ještě vůbec žije.

Na špatnou paměť už přestávám věřit. Možná nás ale chtějí nejprve pečlivě svléknout a pak až zabít, aby nebylo oblečení zakrvácené a bankovky poškozené, v dnešní době se vraždí hospodárně.Já udělám vše, co je v mých silách, abych se jim nedostal do rukou…

cestující1

Oto Silbermann je bezradný, a neví, co si má počít. Přemýšlí, že by měl i nadále obchodovat a pokračovat v práci, ale kdo s ním bude chtít jakožto s Židem obchodovat? Ostatně bohatý Žid má určitě ještě větší hodnotu než chudý. Není to směšné? Stále marně doufat že: Dny, jako je tento, je nutné pouze přežít a vyjít z nich se zdravou kůží a zdravou myslí. Komu se to nepodaří, vždy se mýlí. Kdo vyvázne, má pravdu. Já chci mít pravdu…

S kufrem plným peněz, jež se mu podařilo zachránit před nacisty, nakonec bezcílně cestuje a putuje křížem krážem po celém Německu. Dokonce zvažuje útěk přes německé a francouzské linie, a to přímo do Francie za synem Eduardem. Na útěk je však pozdě, neboť jsou všechny hranice uzavřené a možnost získání víz je rovněž mizivá a šance na přežití jsou nulové.

Oto, ač se snažil dát novým okolnostem určitý ironický a patetický význam, jeho naděje pomalu a jistě umírá… „Mít odvahu je sice pěkné, a mít klid je ale lepší.“ A pořád si v duchu opakuje: Možná se mi podaří hranice překročit, jen to nevzdávat. Jen mít cíl neustále před očima, pak ho jistě dosáhnu. Nesmím si to v žádném případě dovolit! Hlavně nepolevit!

Dobře vidím, jak smrt člověku šlape na paty. Je prostě potřeba jít neustále rychleji než ona. Kdo zůstane stát, potopí se, zapadne do bahna. Musíte běžet, běžet a nezastavovat. V zásadě jsem také vždycky běžel. Proč mi to teď připadá tak těžké, když je to nejzbytnější než kdy předtím? Větší ohrožení by mělo dodat člověku i větší sílu, místo toho se jím nechám ochromit, jakmile ztroskotají první pokusy o záchranu.

Bohužel po marném pokusu překročit hranice jeho naděje úplně umírá a částečně rezignuje, pohrává si s myšlenkou sebevraždy. V poslední chvíli si však uvědomuje, proč by měl zrovna teď spáchat sebevraždu, když má u sebe peněženku plnou života?

Na tento popud se rozhodne, že bude cestovat pořád dál a dál, sem a tam a tam a sem. Sice už měl toho samotného cestování až po krk, byl naprosto vyčerpaný a utahaný, ale byla to evidentně jediná a prozatímní jistota, jak relativně zůstat co nejdéle na živu. „Dá se cestovat, abychom unikli klidu. Dá se ale také cestovat, abychom klid nalezli.“

Německé říšské dráhy mu nevědomky poskytují útočiště, zázemí a určitý pocit bezpečí, který je tak trochu relevantní. Všechny své dny tedy tráví v kupé ve vlaku, na nástupištích, a v nádražních restauracích. Ale jak dlouho takhle může fungovat? Do doby než utratí všechny peníze? A co bude dál?

Půjde to snad takhle donekonečna? Cestovat, čekat, prchat? Proč se nic neděje? Proč mě nezatknou, neuvězní, nezbijí? Doženou člověka až na hranici zoufalství a nechají ho tam stát…

Otův život, jež se nyní smrsknul do nádražní budovy a vlakového kupé, mu dává příležitost poznávat a vést rozhovory s jednotlivými uprchlíky; seznamovat se s jejich pohnutými a smutnými osudy, jež přinesla propaganda Německa. Když člověk naslouchá příliš důkladně, slyší jistě nesprávně a snadno udělá zlou krev.

Kromě uprchlíků má možnost seznámit se i se zapřisáhlými nacisty; s lidmi, jež s Židy nemají vůbec žádné slitování; udávají je, a snaží se na úkor jejich neštěstí obohatit, rozebrat a rozkrást jejich osobní majetek. Lidé, jež se samotných Židů vlivem propagandy štítí a považují je za méněcenné.

Nacházejí se tu ale i takoví lidé, kteří naopak tiše s Židy soucítí a jsou ochotni jim pomoci i za cenu vlastního pronásledování, ale je to jen velmi malá hrstka obyvatel.

cestující4

Autor dokonale vystihuje život a smýšlení válečného, nacistického Německa a boj jednotlivých Židů o přežití. Člověk při čtení této knihy je doslova paralyzován a zděšen z drsně popsané reality, která v té době panovala a jaká „zvěrstva“ se konala vůči lidskosti, a to vše pod vlivem nacistické propagandy.

V několika okamžicích, kdy jsem se vžila do role hlavního hrdiny, mi bylo opravdu úzko. Ten  pocit zoufalství, beznaděje z nevyhnutelného ač tragicky očekávaného konce, neustálý strach o svůj život, být uvězněn jako zvíře v kleci a nemoci nikam uniknout, nikam se schovat, a jen čekat, kdy vás vydrápnou a pošlou do koncentračního tábora, ve vás zcela určitě zanechá smíšené pocity a přiměje vás k zamyšlení.

Po přečtení knihy pak člověk vidí svůj život v daleko jednodušší a barvitější, začíná si vážit maličkostí, jež jsou součástí každého dne, a jež bere jako samozřejmé. Kniha ve mně doslova zanechala silný dojem a poodkryla děsivé skutečnosti ne zas až tak vzdálené historie, která by se zcela určitě neměla již nikdy opakovat.

Přežít znamená překonat. Vrhnout se do první ledovcové trhliny, to není žádné umění. Umění naopak je přejít přes hory. K životu patří odvaha. K sebevraždě pouze zoufalství. Je daleko těžší káru táhnout než ji záměrně nechat stát.

A má člověk žít jen proto, aby táhl nějakou káru? Není to trochu málo? Vlastně mi daleko víc imponují lidé, kteří život pojímají jako oslavu. Kteří dělají to, co sami chtějí, nikoliv to, co od nich očekávají ostatní.

Smrt nebo život – obě možnosti jsou stejně pravděpodobné a on si je toho dobře vědom. Než však spadne opona, má pro něj osud připravený ještě nejeden strašlivý a absurdní zvrat.

 

Za recenzní výtisk děkuji Knihám Dobrovský. Vydáno v edici Knihy Kontrast

CESTUJÍCÍ

Napsal: Ulrich Alexander Boschwitz

Přeložila: Michaela Řeřichová

Vydal: DOBROVSKÝ s.r.o, v edici Kontrast v roce 2019

Počet stran: 283

ISBN: 978-80-7585-180-2


Jak bude reklama vypadat?
-
Nechceš zde reklamu napořád jen za 50 Kč?
Zobrazit formulář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,38871 s | počet dotazů: 257 | paměť: 56947 KB. | 11.10.2024 - 23:40:15