Hvězdné války – příběh jednoho kultu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

„Star Wars“, jeden z těch mála poj­mů, o kte­rém by se dalo říct, že ho zná oprav­du snad celý sou­čas­ný glo­ba­li­zo­va­ný svět. Jistě, mož­ná je pří­mo vylo­že­ně nezná­te, neví­te ani o čem vlast­ně jsou, nebo k nim tře­ba cítí­te i zášť, ale urči­tě jste někdy sly­še­li něco o svě­tel­ných mečích či moc­né Síle, a urči­tě jste už někdy zaslech­li ten sípa­vý zvuk, linou­cí se z chláp­ka v čer­ném pláš­ti a s hla­vou jako špat­ně sli­so­va­ná piv­ní ple­chov­ka. Star Wars je pros­tě mezi­ná­rod­ní pojem, je to jazyk, kte­rým se domlu­ví i v jiných ohle­dech napros­to cizí lidé, je to úpl­ně jiný vesmír, do kte­ré­ho se spous­ta z nás ráda vra­cí, ale proč? Proč je kolem toho tako­vý poprask? Co je na tom všem tak zvlášt­ní­ho?

Chceme-li se zabý­vat něčím tak epic­kým a roz­sáh­lým jako Hvězdné vál­ky, což ony beze­spo­ru jsou, musí­me se podí­vat úpl­ně na začá­tek, do roku 1973.

A tam stál teh­dy devě­ta­dva­ce­ti­le­tý George Walton Lucas, dnes pro někte­ré bůh, pro jiné blá­zen, hlav­ně ale jed­na z nej­vět­ších ikon science ficti­on a svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie vůbec. To všech­no mělo ale ješ­tě při­jít. Před těmi­to více než tři­ce­ti lety byl Lucas pou­ze jeden z mno­ha těch men­ších reži­sé­rů sna­ží­cích se zre­a­li­zo­vat svou vizi. A tu George viděl ve svém  inter­ga­lak­tic­kém náčr­tu s názvem „Příběh Mace Windu“. Už z toho­to pra­pů­vod­ní­ho nákre­su budou­cí­ho veli­ce pro­pra­co­va­né­ho svě­ta byl znát sil­ný důraz na vlast­ní myto­lo­gii. Z toho důvo­du se pro potře­by jed­no­ho samo­stat­né­ho fil­mu hod­ně věcí pozmě­ni­lo, a od někte­rých se dokon­ce úpl­ně upus­ti­lo, ale to jen pro­to, aby se v násle­du­jí­cích letech moh­ly zno­vu plně vyu­žít.

Samotný prů­běh natá­če­ní fil­mu (kte­rý byl z původ­ní­ho „Příběhu Mace Windu“ pře­jme­no­ván na „Hvězdné vál­ky“ -tedy Star Wars-) není zase tak pod­stat­ný, jako výsle­dek. Možná by se ale hodi­lo ale­spoň podotknout, jaké napří­klad během natá­če­ní pro­ží­val Lucas depre­se, a to hlav­ně kvů­li sni­žo­vá­ní roz­počtu a nedů­vě­ře pře­váž­ně brit­ské­ho štá­bu, ze kte­ré­ho mu byla opo­rou jedi­ná zná­má tvář fil­mu, teh­dej­ší fil­mo­vá i diva­del­ní hvězda, herec Alec Guinness. Jeho víra v pro­jekt se mu nako­nec vypla­ti­la, jeli­kož jeho dvě pro­cen­ta ze zis­ku, na kte­rých se s Georgem domlu­vil, pro něj jed­nou budou zna­me­nat zla­tý důl. Podobně chyt­rý tah udě­lal i samot­ný Lucas, když si zajis­til pří­jmy ze všech reklam­ních před­mě­tů k fil­mu, což mu stu­dio ochot­ně schvá­li­lo. Kdo taky mohl tušit, co má v násle­du­jí­cích letech nastat.

Hvězdné vál­ky měly pre­mi­é­ru 25. květ­na 1977 a k pře­kva­pe­ní všech se sta­ly bez­kon­ku­renč­ním hitem. A tady začí­ná to, o čem to celé je. Postupem času se ze sto­vek fanouš­ků sta­ly tisí­ce a nako­nec i mili­ó­ny. Kolik musel, a musí dodnes Lucas vydě­lá­vat na všech těch blbůst­kách oko­lo (figur­ky, kar­ty, mas­ky, poz­dě­ji kni­hy, komiksy, počí­ta­čo­vé hry a pros­tě všech­no, na co si jen vzpo­me­ne­te) se ani nedá před­sta­vit. Amerika šíle­la. Tato mánie by se v pod­sta­tě dala srov­nat s o dva­cet let star­ším úspě­chem kniž­ní tri­lo­gie Pán prs­te­nů (kte­rou se nechal Lucas para­dox­ně do jis­té míry inspi­ro­vat). Lidé náh­le měli zase kam utéct a kde snít. Ten tři­ce­ti­le­tý chlá­pek z Kalifornie jim při­ne­sl něco úžas­né­ho, revo­luč­ní­ho, ale co na tom vlast­ně tak „revo­luč­ní­ho“ bylo?

Je cel­kem zby­teč­né nějak podrob­ně­ji tu roz­ví­jet pří­běh fil­mo­vých Hvězdných válek. Pro ty, co je zna­jí by to bylo zby­teč­né čte­ní, a ty co ne by to zase moh­lo mým špat­ným podá­ním odra­dit. Na roz­díl od dneška (viz. tři odstav­ce dolů) to na začát­ku vel­ké pou­ti Star Wars nemu­sel být ani tak pří­běh, co všech­ny fas­ci­no­va­lo. Ten vlast­ně ani nijak zvlášť neod­bo­ču­je z napří­klad již zmí­ně­né fan­ta­sy, stře­do­vě­ké lite­ra­tu­ry, či dokon­ce pohád­ky. „Za sed­me­ro řeka­mi a sed­me­ro hora­mi“ vystří­da­lo „Kdysi dáv­no v jed­né pře­da­le­ké Galaxii“ a v pod­sta­tě tu sle­du­je­me pří­běh mla­dé­ho far­má­ře Luka Skywalkera, kte­rý se vydá­vá napříč vesmí­rem, aby za pomo­ci staré­ho men­to­ra ovlá­da­jí­cí magic­kou Sílu a sar­kas­tic­ké­ho mezihvězd­né­ho cow­boye zachrá­nil krás­nou prin­cez­nu a utkal se s tem­ným rytí­řem (děj záměr­ně uvá­dím pře­hna­ně, až iro­nic­ky, jed­no­du­še, tak­že se oprav­du nenech­te odra­dit!).

Ne, Lucasovou hlav­ní zbra­ní byla beze­spo­ru for­ma. Jistě, pro vyzna­va­če sci-fi tu byl sta­rý dob­rý Star Trek, ale tam se ke všem těm cizím svě­tům při­stu­po­va­lo jak­si z „naše­ho“ úhlu pohle­du, tzn. z pohle­du lid­ské posád­ky, kte­rá s úža­sem sle­du­je všech­ny ty nové kul­tu­ry a rasy, ale pří­běh Hvězdných válek se ode­hrá­vá v úpl­ně jiném čase a Galaxii, kde jsou všech­ny ty tech­no­lo­gie a vesmír­né potvo­ry na den­ním pořád­ku, z čehož navíc vyplý­vá, že napros­to všich­ni, včet­ně hlav­ních hrdi­nů, jsou mimo­zemš­ťa­né. A to byl pod­le mě ten základ­ní impulz ke vzni­ku této pozo­ru­hod­né mánie. A ano, jis­tě.... ješ­tě tu jsou ty per­fekt­ní vesmír­né bitvy. 🙂

Po tom­to neče­ka­ném úspě­chu Hvězdných válek násle­do­val zce­la logic­ký krok: nato­čit pokra­čo­vá­ní. Během násle­du­jí­cích šes­ti let se nato­či­ly cel­kem dvě, Impérium vra­cí úder a Návrat Jediho. U těch­to fil­mů zane­chal Lucas reži­sér­skou žid­lič­ku vol­nou, aby se mohl plně věno­vat scé­ná­ři. A že se sna­žil. To, co původ­ně vypa­da­lo jako samo­stat­ný uza­vře­ný pří­běh bylo náh­le sou­čás­tí pev­ně sjed­no­ce­né tri­lo­gie. A sku­teč­ně, všech­ny díly byly na stej­né kva­li­ta­tiv­ní úrov­ni, což celé tri­lo­gii dodá­va­lo vizáž oprav­du pev­né­ho cel­ku. A myto­lo­gie se zase roz­ví­je­la dál, nové svě­ty, nové posta­vy, ale i pro­pra­co­vá­vá­ní postav stá­va­jí­cích. V prů­bě­hu tri­lo­gie se z mla­dé­ho nezku­še­né­ho Skywalkera stá­vá ostří­le­ný bojov­ník pro­ti dik­tá­tor­ské­mu Impériu, navíc vstu­pu­je do pra­staré­ho řádu rytí­řů Jedi, aby mohl odha­lit tajem­ství moc­né (již zmí­ně­né) Síly a obdr­žet tra­dič­ní jedij­skou zbraň, (již zmí­ně­ný) svě­tel­ný meč. Již jsem tu zmí­nil také hlav­ní­ho zápo­rá­ka tri­lo­gie (i když při hlub­ším bádá­ní by se o tom­to ozna­če­ní moh­lo dlou­ze špe­ku­lo­vat :), ali­as Darth Vadera, kte­rý jis­tě, i při tom nej­hrub­ším nastí­ně­ní děje, roz­hod­ně sto­jí za zmín­ku. Jeho sípa­vý dech, tem­nou uni­for­mu, hrů­zostraš­ný hlas a ten­den­ce pořád něko­ho škr­tit pou­hou myš­len­kou si zami­lo­va­ly mili­o­ny lidí na svě­tě. V nesčet­ném množ­ství anket a sou­tě­ží o nej­lep­ší fil­mo­vé zlo­du­chy vždy oku­po­val prv­ní mís­ta, a navíc je to ve fil­mo­vé his­to­rii jis­tě také padouch nej­ne­o­by­čej­něj­ší a při sle­do­vá­ní tri­lo­gie Star Wars jis­tě brzy zjis­tí­te, že stej­ně jako má od své­ho pro­ti­kla­du, hlav­ní­ho kla­ďa­se Skywalkera dale­ko, tak k němu má i blíz­ko.

Před tře­mi odstav­ci jsem vás odká­zal sem s otáz­kou, jaký je roz­díl mezi chá­pá­ním „sta­rých“ Hvězdných válek v minu­los­ti a dnes. Proto se teď pře­ne­se­me do obdo­bí mezi lety 1983 (Návrat Jediho) až 1999 (Skrytá hroz­ba), kdy nastá­vá asi nej­vět­ší tak­zva­ná „okur­ko­vá sezó­na“. Po uve­de­ní Návratu Jediho Lucas pro­hla­šu­je, že plá­nu­je nato­čit „nové“ Hvězdné vál­ky, dějo­vě před­chá­ze­jí­cí těm „sta­rým“, ale až na to bude dost vyspě­lá počí­ta­čo­vá tech­no­lo­gie, načež se uza­ví­rá do své­ho krá­lov­ství, spo­leč­nos­ti Lucasfilms, kte­rá se brzy pro­pra­cu­je k nej­lep­ším zpra­co­va­te­lům fil­mo­vých tri­ků (ILM) či fil­mo­vé hud­by a zvu­ku (Skywalker Sound). Sám Lucas pak spo­lu­pra­cu­je hlav­ně s uzná­va­ným reži­sé­rem a pří­te­lem Stevenem Spielbergem, se kte­rým dá napří­klad vznik­nout dal­ší legen­dár­ní fil­mo­vé tri­lo­gii, a sice pří­bě­hům o odváž­ném arche­o­lo­go­vi Indiana Jonesovi, ale o tom snad zase někdy jin­dy. 🙂 Teď zpát­ky k Hvězdným vál­kám.

Jestliže byl prv­ní film z roku 1977 pou­hé myto­lo­gic­ké semín­ko, kte­ré­mu pak daly vyrůst násle­du­jí­cí dva fil­my, tak podob­ným semín­kem by se dala nazvat  celá původ­ní tri­lo­gie, na kte­ré pak v obdo­bí, kdy se pros­tě nic nedě­lo, nava­zo­va­ly dal­ší a dal­ší pro­jek­ty. Tak začal vzni­kat oprav­du slo­ži­tý a pro­pra­co­va­ný vesmír Star Wars, kte­rý se však od těch ostat­ních lišil. Zatímco kvan­ti­ta­tiv­ně se blí­žil pro­lí­na­jí­cím se svě­tům např. Vetřelce, Predátora nebo Terminátora, kva­li­ta­tiv­ně se veli­ce podo­bal svě­tu J. R. R. Tolkiena a jeho již zmí­ně­né­ho Pána prs­te­nů. Dějiny Středozemě totiž vymýš­lel Tolkien prak­tic­ky sám a pro­to si sice žád­né udá­los­ti nebo leto­poč­ty nemoh­ly odpo­ro­vat, ale v porov­ná­ní s jiný­mi svě­ty ten jeho nebyl tak roz­sáh­lý. Naopak Vetřelčí, Predátoří a Terminátoří uni­ver­sa byla sice roz­sáh­lá, ale pro­to­že neby­la pod dosta­teč­nou kon­t­ro­lou, navzá­jem se vylu­čo­va­la (vzpo­meň­me napří­klad na bizard­ní komiks Alien vs. Predator vs. Terminator, ve kte­rém se hlav­ní hrdin­ka Vetřelčí quad­ri­lo­gie muse­la spo­jit s Predátory, aby spo­leč­ně zabrá­ni­li vzni­ku nové­mu dru­hu Terminátorů s Vetřelčí krví -uff). Ne, tohle Lucas nemohl dopus­tit. Mezi kaž­dý­mi díly, ale hlav­ně mezi onou pro­pas­tí mezi sta­rou a novou tri­lo­gií, vzni­ka­ly tuc­ty komik­sů, knih a her, ale všech­no to muse­lo per­fekt­ně paso­vat a nic se nesmě­lo vyvra­cet. A uvnitř toho­to vše­ho, této „omáč­ky“, kra­lo­va­ly původ­ní tři fil­my, na kte­ré najed­nou nava­zo­va­lo straš­ně moc dal­ších tvůr­ců, což tedy zna­me­ná nejen, že Hvězdné vál­ky byly pod­ně­tem pro tvo­ři­vost tisí­ců jedin­ců, ale hlav­ně (koneč­ně se k tomu dostá­vám) byly původ­ní fil­my náh­le chá­pá­ny úpl­ně jinak. Každý záběr náh­le na něco odka­zo­val, kaž­dý tvor měl náh­le jmé­no, svou oso­bi­tou kul­tu­ru a domov­skou pla­ne­tu, kaž­dá stí­hač­ka byla od něja­ké spo­leč­nos­ti, kaž­dá dějo­vá pro­past byla vypl­ně­na desít­ka­mi dal­ších pří­bě­hů...... a tak se postu­pem času sta­lo, že původ­ní tři fil­my ze svě­ta Hvězdných válek pře­sta­ly být fil­my, ale sta­ly se z nich kle­no­ty. Ale ne díky Georgi Lucasovi. To díky jeho fanouškům.

Ano, sym­bi­ó­za je to jis­tě pozo­ru­hod­ná, ale o její důle­ži­tos­ti si kaž­dý utvoř­te názor sami. My teď jde­me dál a to do roku 1997, kdy tri­lo­gie Star Wars vychá­zí ve spe­ci­ál­ní edi­ci na VHS, s mno­hem vybrou­še­něj­ším obra­zem a zvu­kem, nový­mi scé­na­mi, ale hlav­ně se zdo­ko­na­le­ný­mi vizu­ál­ní­mi efek­ty. Z prv­ních Hvězdných válek se tak sta­ly „Hvězdné vál­ky: Epizoda IV – Nová nadě­je“ a Impérium vra­cí úder a Návrat Jediho tak logic­ky obdr­že­li štít­ky s titu­ly epi­zo­da V a VI. Celá upra­ve­ná tri­lo­gie se pak u nás pro­mí­ta­la i v kinech a bylo to his­to­ric­ky popr­vé, co se do naší malé zemič­ky dosta­la (vlast­ně kro­mě Nové nadě­je, kte­rá měla u nás jako jedi­ná pre­mi­é­ru již dří­ve, a sice 25. 7. 1991). Po tom­to remas­te­rin­gu své slav­né tri­lo­gie se tedy může Lucas koneč­ně pus­tit do dal­ších fil­mů.

Star Wars: Epizoda I – Skrytá hroz­ba (pozor, pro nás už žád­né „Hvězdné vál­ky“ v názvu, pro novou tri­lo­gii vydal Lucas roz­kaz pojem „Star Wars“ nepře­klá­dat, aby tak více zdů­raz­nil jeho... pojmo­vost 🙂 měla pre­mi­é­ru 16. 9. 1999. Před kinosá­ly se tvo­ři­ly stej­né fron­ty jako před více než dva­ce­ti lety, ale už je neza­stu­po­va­lo hej­no pře­váž­ně nad­še­ných stu­den­tů a dítek, nýbrž klid­něj­ší dav čty­ři­cát­ní­ků, kte­ří si svou kri­zi střed­ní­ho věku chtě­jí tro­chu uleh­čit zavzpo­mí­ná­ním na sta­ré dob­ré Star Wars a při té pří­le­ži­tos­ti na ně navyk­nout i své potom­stvo. To se jim ale pře­váž­ně nespl­ni­lo. S dneš­ním, sko­ro již dese­ti­le­tým odstu­pem, je prv­ní díl nové tri­lo­gie sice roz­hod­ně o něčem jiném, než jeho před­chůd­ci, ale není špat­ný. Bohužel, před těmi osmi lety na Lucasovo nové podá­ní svě­ta Hvězdných válek nebyl nikdo při­pra­ven (men­ší per­lič­ka: Lucas do nových Star Wars pro­cpal i posta­vu, jejíž jmé­no hono­si­lo název původ­ní­ho scé­ná­ře, a sice Mace Windu). Protože jest­li se původ­ní tri­lo­gie na prv­ní pohled toči­la hlav­ně oko­lo mla­dé­ho Luka Skywalkera, tri­lo­gie nová (a v glo­bá­le pak vlast­ně celé Hvězdné vál­ky) vyprá­ví život­ní pří­běh Darth Vadera. A jak může­me pocho­pit něko­ho, v kom síd­lí zlo, aniž bychom sle­do­va­li jeho život před­tím, než se stal „zlým“? Výsledkem toho tak Skrytá hroz­ba vyzní­vá tro­chu jako film pro děti a násle­du­jí­cí Star Wars: Epizoda II: Klony úto­čí, jako (s veli­kou dáv­kou nad­sáz­ky) tee­nager­ská roman­ce. Jistě, i tato ver­ze Hvězdných válek si našla nové zástu­py fanouš­ků, ale to nemě­ni­lo nic na pře­váž­ném zkla­má­ní fanouš­ků stá­va­jí­cích. Jak už to tak ale v pří­bě­zích bývá, vše nako­nec dob­ře dopad­ne. V roce 2005 do kin při­chá­zí posled­ní epi­zo­da fil­mo­vých Hvězdných válek, Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů, kte­rá per­fekt­ně spo­ju­je sta­rou a novou tri­lo­gii, zdán­li­vě dva úpl­ně odliš­né svě­ty, a uspo­ko­ju­je veskr­ze všech­ny fanouš­ky Hvězdných válek.

Co se nám tu tedy zro­di­lo? Prakticky z niče­ho povstal nový svět, legen­da, mýtus, hova­di­na, chcete-li. 🙂 A tak se dostá­vá­me zase na začá­tek, Star Wars je pros­tě pojem, je to kult. Kdyby chtěl Lucas nato­čit dal­ší tri­lo­gii, ať už z jaké­ho­ko­liv obdo­bí, musel by se držet přes­ných měří­tek daných fanouš­ky. Svůj pří­běh by pak nako­nec musel udě­lat pod­le něja­ké kni­hy, či dokon­ce počí­ta­čo­vé hry! Tak sil­né je spo­je­ní s jeho fanouš­ky (a když už jsme tak u toho, svou šikov­nost, co se dodr­žo­vá­ní dějo­vých linií týče, si bude moct důklad­ně otes­to­vat, jeli­kož se chys­tá vrh­nout na tele­viz­ní seri­ál ze svě­ta Star Wars)...

Pokud tedy Hvězdné vál­ky ješ­tě nezná­te, roz­hod­ně bys­te si je nemě­li nechat ujít. Ať už se strh­ne­te celou jejich myto­lo­gií, nebo si jen zapa­ří­te něja­kou tu PC hru, ten­to svět vás doza­jis­ta vtáh­ne.

May the Force be with you.