„Star Wars“, jeden z těch mála pojmů, o kterém by se dalo říct, že ho zná opravdu snad celý současný globalizovaný svět. Jistě, možná je přímo vyloženě neznáte, nevíte ani o čem vlastně jsou, nebo k nim třeba cítíte i zášť, ale určitě jste někdy slyšeli něco o světelných mečích či mocné Síle, a určitě jste už někdy zaslechli ten sípavý zvuk, linoucí se z chlápka v černém plášti a s hlavou jako špatně slisovaná pivní plechovka. Star Wars je prostě mezinárodní pojem, je to jazyk, kterým se domluví i v jiných ohledech naprosto cizí lidé, je to úplně jiný vesmír, do kterého se spousta z nás ráda vrací, ale proč? Proč je kolem toho takový poprask? Co je na tom všem tak zvláštního?
Chceme-li se zabývat něčím tak epickým a rozsáhlým jako Hvězdné války, což ony bezesporu jsou, musíme se podívat úplně na začátek, do roku 1973.
A tam stál tehdy devětadvacetiletý George Walton Lucas, dnes pro některé bůh, pro jiné blázen, hlavně ale jedna z největších ikon science fiction a světové kinematografie vůbec. To všechno mělo ale ještě přijít. Před těmito více než třiceti lety byl Lucas pouze jeden z mnoha těch menších režisérů snažících se zrealizovat svou vizi. A tu George viděl ve svém intergalaktickém náčrtu s názvem „Příběh Mace Windu“. Už z tohoto prapůvodního nákresu budoucího velice propracovaného světa byl znát silný důraz na vlastní mytologii. Z toho důvodu se pro potřeby jednoho samostatného filmu hodně věcí pozměnilo, a od některých se dokonce úplně upustilo, ale to jen proto, aby se v následujících letech mohly znovu plně využít.
Samotný průběh natáčení filmu (který byl z původního „Příběhu Mace Windu“ přejmenován na „Hvězdné války“ -tedy Star Wars-) není zase tak podstatný, jako výsledek. Možná by se ale hodilo alespoň podotknout, jaké například během natáčení prožíval Lucas deprese, a to hlavně kvůli snižování rozpočtu a nedůvěře převážně britského štábu, ze kterého mu byla oporou jediná známá tvář filmu, tehdejší filmová i divadelní hvězda, herec Alec Guinness. Jeho víra v projekt se mu nakonec vyplatila, jelikož jeho dvě procenta ze zisku, na kterých se s Georgem domluvil, pro něj jednou budou znamenat zlatý důl. Podobně chytrý tah udělal i samotný Lucas, když si zajistil příjmy ze všech reklamních předmětů k filmu, což mu studio ochotně schválilo. Kdo taky mohl tušit, co má v následujících letech nastat.
Hvězdné války měly premiéru
Je celkem zbytečné nějak podrobněji tu rozvíjet příběh filmových Hvězdných válek. Pro ty, co je znají by to bylo zbytečné čtení, a ty co ne by to zase mohlo mým špatným podáním odradit. Na rozdíl od dneška (viz. tři odstavce dolů) to na začátku velké pouti Star Wars nemusel být ani tak příběh, co všechny fascinovalo. Ten vlastně ani nijak zvlášť neodbočuje z například již zmíněné fantasy, středověké literatury, či dokonce pohádky. „Za sedmero řekami a sedmero horami“ vystřídalo „Kdysi dávno v jedné předaleké Galaxii“ a v podstatě tu sledujeme příběh mladého farmáře Luka Skywalkera, který se vydává napříč vesmírem, aby za pomoci starého mentora ovládající magickou Sílu a sarkastického mezihvězdného cowboye zachránil krásnou princeznu a utkal se s temným rytířem (děj záměrně uvádím přehnaně, až ironicky, jednoduše, takže se opravdu nenechte odradit!).
Ne, Lucasovou hlavní zbraní byla bezesporu forma. Jistě, pro vyznavače sci-fi tu byl starý dobrý Star Trek, ale tam se ke všem těm cizím světům přistupovalo jaksi z „našeho“ úhlu pohledu, tzn. z pohledu lidské posádky, která s úžasem sleduje všechny ty nové kultury a rasy, ale příběh Hvězdných válek se odehrává v úplně jiném čase a Galaxii, kde jsou všechny ty technologie a vesmírné potvory na denním pořádku, z čehož navíc vyplývá, že naprosto všichni, včetně hlavních hrdinů, jsou mimozemšťané. A to byl podle mě ten základní impulz ke vzniku této pozoruhodné mánie. A ano, jistě.... ještě tu jsou ty perfektní vesmírné bitvy. 🙂
Po tomto nečekaném úspěchu Hvězdných válek následoval zcela logický krok: natočit pokračování. Během následujících šesti let se natočily celkem dvě, Impérium vrací úder a Návrat Jediho. U těchto filmů zanechal Lucas režisérskou židličku volnou, aby se mohl plně věnovat scénáři. A že se snažil. To, co původně vypadalo jako samostatný uzavřený příběh bylo náhle součástí pevně sjednocené trilogie. A skutečně, všechny díly byly na stejné kvalitativní úrovni, což celé trilogii dodávalo vizáž opravdu pevného celku. A mytologie se zase rozvíjela dál, nové světy, nové postavy, ale i propracovávání postav stávajících. V průběhu trilogie se z mladého nezkušeného Skywalkera stává ostřílený bojovník proti diktátorskému Impériu, navíc vstupuje do prastarého řádu rytířů Jedi, aby mohl odhalit tajemství mocné (již zmíněné) Síly a obdržet tradiční jedijskou zbraň, (již zmíněný) světelný meč. Již jsem tu zmínil také hlavního záporáka trilogie (i když při hlubším bádání by se o tomto označení mohlo dlouze špekulovat :), alias Darth Vadera, který jistě, i při tom nejhrubším nastínění děje, rozhodně stojí za zmínku. Jeho sípavý dech, temnou uniformu, hrůzostrašný hlas a tendence pořád někoho škrtit pouhou myšlenkou si zamilovaly miliony lidí na světě. V nesčetném množství anket a soutěží o nejlepší filmové zloduchy vždy okupoval první místa, a navíc je to ve filmové historii jistě také padouch nejneobyčejnější a při sledování trilogie Star Wars jistě brzy zjistíte, že stejně jako má od svého protikladu, hlavního klaďase Skywalkera daleko, tak k němu má i blízko.
Před třemi odstavci jsem vás odkázal sem s otázkou, jaký je rozdíl mezi chápáním „starých“ Hvězdných válek v minulosti a dnes. Proto se teď přeneseme do období mezi lety 1983 (Návrat Jediho) až 1999 (Skrytá hrozba), kdy nastává asi největší takzvaná „okurková sezóna“. Po uvedení Návratu Jediho Lucas prohlašuje, že plánuje natočit „nové“ Hvězdné války, dějově předcházející těm „starým“, ale až na to bude dost vyspělá počítačová technologie, načež se uzavírá do svého království, společnosti Lucasfilms, která se brzy propracuje k nejlepším zpracovatelům filmových triků (ILM) či filmové hudby a zvuku (Skywalker Sound). Sám Lucas pak spolupracuje hlavně s uznávaným režisérem a přítelem Stevenem Spielbergem, se kterým dá například vzniknout další legendární filmové trilogii, a sice příběhům o odvážném archeologovi Indiana Jonesovi, ale o tom snad zase někdy jindy. 🙂 Teď zpátky k Hvězdným válkám.
Jestliže byl první film z roku 1977 pouhé mytologické semínko, kterému pak daly vyrůst následující dva filmy, tak podobným semínkem by se dala nazvat celá původní trilogie, na které pak v období, kdy se prostě nic nedělo, navazovaly další a další projekty. Tak začal vznikat opravdu složitý a propracovaný vesmír Star Wars, který se však od těch ostatních lišil. Zatímco kvantitativně se blížil prolínajícím se světům např. Vetřelce, Predátora nebo Terminátora, kvalitativně se velice podobal světu J. R. R. Tolkiena a jeho již zmíněného Pána prstenů. Dějiny Středozemě totiž vymýšlel Tolkien prakticky sám a proto si sice žádné události nebo letopočty nemohly odporovat, ale v porovnání s jinými světy ten jeho nebyl tak rozsáhlý. Naopak Vetřelčí, Predátoří a Terminátoří universa byla sice rozsáhlá, ale protože nebyla pod dostatečnou kontrolou, navzájem se vylučovala (vzpomeňme například na bizardní komiks Alien vs. Predator vs. Terminator, ve kterém se hlavní hrdinka Vetřelčí quadrilogie musela spojit s Predátory, aby společně zabránili vzniku novému druhu Terminátorů s Vetřelčí krví -uff). Ne, tohle Lucas nemohl dopustit. Mezi každými díly, ale hlavně mezi onou propastí mezi starou a novou trilogií, vznikaly tucty komiksů, knih a her, ale všechno to muselo perfektně pasovat a nic se nesmělo vyvracet. A uvnitř tohoto všeho, této „omáčky“, kralovaly původní tři filmy, na které najednou navazovalo strašně moc dalších tvůrců, což tedy znamená nejen, že Hvězdné války byly podnětem pro tvořivost tisíců jedinců, ale hlavně (konečně se k tomu dostávám) byly původní filmy náhle chápány úplně jinak. Každý záběr náhle na něco odkazoval, každý tvor měl náhle jméno, svou osobitou kulturu a domovskou planetu, každá stíhačka byla od nějaké společnosti, každá dějová propast byla vyplněna desítkami dalších příběhů...... a tak se postupem času stalo, že původní tři filmy ze světa Hvězdných válek přestaly být filmy, ale staly se z nich klenoty. Ale ne díky Georgi Lucasovi. To díky jeho fanouškům.
Ano, symbióza je to jistě pozoruhodná, ale o její důležitosti si každý utvořte názor sami. My teď jdeme dál a to do roku 1997, kdy trilogie Star Wars vychází ve speciální edici na VHS, s mnohem vybroušenějším obrazem a zvukem, novými scénami, ale hlavně se zdokonalenými vizuálními efekty. Z prvních Hvězdných válek se tak staly „Hvězdné války: Epizoda IV – Nová naděje“ a Impérium vrací úder a Návrat Jediho tak logicky obdrželi štítky s tituly epizoda V a VI. Celá upravená trilogie se pak u nás promítala i v kinech a bylo to historicky poprvé, co se do naší malé zemičky dostala (vlastně kromě Nové naděje, která měla u nás jako jediná premiéru již dříve, a sice
Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba (pozor, pro nás už žádné „Hvězdné války“ v názvu, pro novou trilogii vydal Lucas rozkaz pojem „Star Wars“ nepřekládat, aby tak více zdůraznil jeho... pojmovost 🙂 měla premiéru
Co se nám tu tedy zrodilo? Prakticky z ničeho povstal nový svět, legenda, mýtus, hovadina, chcete-li. 🙂 A tak se dostáváme zase na začátek, Star Wars je prostě pojem, je to kult. Kdyby chtěl Lucas natočit další trilogii, ať už z jakéhokoliv období, musel by se držet přesných měřítek daných fanoušky. Svůj příběh by pak nakonec musel udělat podle nějaké knihy, či dokonce počítačové hry! Tak silné je spojení s jeho fanoušky (a když už jsme tak u toho, svou šikovnost, co se dodržování dějových linií týče, si bude moct důkladně otestovat, jelikož se chystá vrhnout na televizní seriál ze světa Star Wars)...
Pokud tedy Hvězdné války ještě neznáte, rozhodně byste si je neměli nechat ujít. Ať už se strhnete celou jejich mytologií, nebo si jen zapaříte nějakou tu PC hru, tento svět vás dozajista vtáhne.
May the Force be with you.
