Austinský detektiv, který se vzpamatovává ze záhadného zmizení své dcery, se zaplete do tajného vládního programu - nebo ne? - ve filmu Hypnotik, novém skládačkovém thrilleru, který tento víkend vstupuje do kin v Praze i po celém světě.
S mysl nahlodávajícím příběhem, který lze dobromyslně označit jako Christopher Nolan-lite a květnatou režií ve stylu Briana De Palmy, kterou má na svědomí Robert Rodriguez, Hypnotik nabízí letmou zábavu, ale nakonec vyznívá neuspokojivě. Originálního obsahu je v kinech opravdu přehršel, zejména thrillerů pro dospělé, ale tenhle je sotva průchodný jako podvečerní streamovací zábava.
Největším problémem Hypnotik je, že příliš brzy vypouští kočku z pytle: během několika minut je nám až příliš jasné, že film není na úrovni a čekají nás nejrůznější zvraty. Ben Affleck se představuje v roli detektiva Dannyho Rourka, který v úvodní scéně terapie vypráví o zmizení své osmileté dcery Minnie.
Hned v následující sekvenci dojde k bankovní loupeži, která je natolik zmatená, že divák instinktivně tuší, že je konec. Loupež zahrnuje tajemného volajícího, který nějakým způsobem zná přesné číslo bezpečnostní schránky, jež bude vyloupena, a obsahem zmíněné schránky, k níž se detektiv dostane jako první, je osamocená polaroidová fotografie Rourkovy dcery se záhadným vzkazem: „Najděte Leva Della Raynea.“
A pak je tu lupič (William Fichtner), kterého Rourke nějak identifikuje jako Della Raynea... protože se snaží ukrást fotografii pohřešovaného dítěte s jeho jménem? Dell Rayne je „hypnotik“, který pomocí Jediovských triků mysli přiměje náhodné cizince, aby pro něj vyloupili banku, čímž způsobí nejrůznější smrt a zkázu. A to i přesto, že je dokonale schopen přimět bankovní úřednici, aby mu obstarala to, co chce, aniž by udělal scénu.
Rourke, který je na stopě své jediné stopě, je vtažen do podzemního světa hypnotiků věštkyní Dianou Cruzovou (Alice Braga), která ho zavede až do Mexika a cestou mu spřádá příběh o pochybném vládním Hypnotikkém programu.
Problém je, že v této chvíli je už příliš těžké přimět nás, abychom uvěřili tomu, co se děje a jak to může souviset s Rourkovou zmizelou dcerou. Úvodní sekvence bankovní loupeže byla tak nesmyslná a nevěrohodná, že znemožnila Hypnotik ocenit jako jakýkoli thriller na úrovni. Jistě, film se později vysvětlí, ale nebyla zde žádná snaha vtáhnout nás do nějakého hmatatelného světa.
Přes všechny příběhové chyby Hypnotik je to bezesporu zábavný snímek, i když většina zájmu pramení z čekání na to, co na nás děj vybalí příště. Odhalení začnou přicházet zhruba v polovině filmu a každý matoucí zvrat koupí filmu několik dalších minut zájmu „počkat... cože?“
Divadelní režisér Robert Rodriguez (který zde působil i jako střihač a kameraman, přičemž na mnoha dalších aspektech produkce se podíleli členové jeho rodiny) opravdu ví, jak efektivně dát film dohromady, a Hypnotik vypadá skvěle, se strohým filmem noir osvětlení a mysl tajícím Inception-light CGI efekty.
Přesto je Hypnotik strašně těžké doporučit jako něco, co stojí za to vidět v kině. Technicky se sice jedná o vzácný thriller pro dospělé v moři CGI blockbusterů a nízkorozpočtových hororů v multiplexu, ale lépe zapadá vedle několika posledních přímočarých thrillerů hvězdy Afflecka, Hluboká voda a Poslední věc, kterou chtěl.
