„Jaké to je, ztratit paměť? A jak velkou část naší osobnosti tvoří vzpomínky?“ - To najdete v knize Náš tajný příběh

„Hlavně ale bre­čím kvů­li neko­neč­né samo­tě, kte­rá mě v tuhle chví­li pohl­cu­je.“ (str. 221)

Olivia se pro­bou­zí z kóma­tu a zjiš­ťu­je, že jí kus živo­ta chy­bí. Nejde jenom o pár měsí­ců, ale rov­nou o celé čty­ři roky. V zrca­dle nepo­zná­vá ani sama sebe, pro­to­že si pama­tu­je sebe o čty­ři roky mlad­ší. Nechápe, proč se neba­ví se svou nej­lep­ší kama­rád­kou. Nepoznává své­ho pří­te­le. Všichni ji pořád uklid­ňu­jí, že si vzpo­me­ne, ale co když ne? Stojí před ní vel­ká výzva, vzpo­me­nout si na svůj život za posled­ní čty­ři roky.

V posled­ní době se poměr­ně roz­růs­tá počet knih, ve kte­rých se nachá­zí ztrá­ta pamě­ti. Náš taj­ný pří­běh neby­la moje prv­ní kni­ha, se ztrá­tou pamě­ti, ale řadím ji k těm nej­lep­ším. V této kni­ze se Olivia moc nesna­ží zjis­tit, jak žila minu­lé čty­ři roky své­ho živo­ta, ale spí­še žít dál i s tím, že si to nepa­ma­tu­je. Snaží se najít sebe sama tako­vou, jaká sku­teč­ně je a nehle­dá, kým byla dří­ve.

„Říkala mi, že se musím sou­stře­dit hlav­ně na to, abych se sou­stře­di­la.“ (str. 107)

Autorka píše vel­mi čti­vě a já se do celé­ho pří­bě­hu úpl­ně pono­ři­la. Knihu jsem pře­čet­la během jed­no­ho dne, pro­to­že mě zají­ma­lo, k čemu hlav­ní hrdin­ka dojde. Celá kni­ha byla protka­ná otáz­ka­mi a já chtě­la znát odpo­vě­di.

Nejvíce se mi na kni­ze líbi­la otáz­ka toho, jak Olivia hle­da­la sebe a nevá­za­la se na minu­lost. Vzhledem k tomu, že kni­ha je urče­ná pro tee­nage­ry, při­jde mi tohle téma vel­mi pří­nos­né. Našla jsem v tom hlav­ní poin­tu kni­hu, že se člo­věk má sou­stře­dit na budouc­nost a neře­šit minu­lost.

„Stala se nám obě­ma a mít vzpo­mín­ku na to, co se sta­lo, může být stej­ně nepří­jem­né jako to, že já si nevzpo­mí­nám na nic, co se dělo před ní.“ (str. 160)

Hlavní hrdin­ka mi byla vel­mi sym­pa­tic­ká a během čte­ní jsem k ní cíti­la vel­ké sym­pa­tie. Byla popsa­ná sku­teč­ně rea­lis­tic­ky. Celý pří­běh jsem autor­ka věři­la. Všechno fun­go­va­lo tak, jak mělo a čte­ní jsem si výbor­ně uži­la.

Kniha bude pod­le mého názo­ru skvě­lá na let­ní dny, kdy se chce­te pře­číst něco odde­cho­vé­ho, ale záro­veň chce­te, aby kni­ha měla něja­kou hlub­ší poin­tu a smy­sl. Ve svém žán­ru je kni­ha urči­tě nad­prů­měr­ná. Myslím, že si urči­tě najde širo­kou sku­pi­nu čte­ná­řů.

„Připadám si úpl­ně zni­če­ná. Dopadá na mě tíha všech těch věcí, kte­ré jsem ztra­ti­la a zase našla. A šíle­ný smu­tek.“ (str. 234)

Za kni­hu děku­ji Albatros Media. Knihu může­te zakou­pit zde.