Proroctví padající hvězdy

proroctvi

Po kni­ze „Proroctví pada­jí­cí hvězdy“ od autor­ky Rachael Craw jsem sáh­la nejen pro dechbe­rou­cí a neo­do­la­tel­nou obál­ku, ale hlav­ně i díky tomu, že kni­ha láka­la na skvě­lý, malin­ko roman­tic­ky YA pří­běh, kde osud hlav­ní hrdin­ku zave­de do minu­los­ti, kde ji její vlast­ní srd­ce mož­ná při­mě­je navždyc­ky zůstat... 

Ústřední posta­vou je dív­ka jmé­nem Ana, kte­rá absol­vu­je před­pla­ce­ný pozná­va­cí zájezd po stře­do­vě­kých hra­dech s pří­sli­bem vel­ko­le­pé nebes­ké podí­va­né v podo­bě pada­jí­cí kome­ty. Je to jedi­neč­ný záži­tek, kte­rý se jen tak zno­va opa­ko­vat nebu­de, tak proč o něj zby­teč­ně při­jít?

Bohužel ten­to zájezd byl zakou­pen ješ­tě v době, kdy se svým expří­te­lem tvo­ři­la doko­na­le zami­lo­va­ný pár, což už je nyní tak tro­chu hoř­kou vzpo­mín­kou a minu­los­tí. Nyní, kro­mě spo­leč­ných přá­tel, jsou tu oba dva udr­žu­jí­cí si navzá­jem od sebe urči­tý odstup a ostra­ži­tost, což lehce odvá­dí pozor­nost od samot­né zába­vy, za kte­rou při­je­li. Popravdě, hor­ší už to snad ani být nemů­že, ane­bo je to prá­vě nao­pak?

„Staří lidé věři­li, že kome­ty jsou zna­me­ním pohrom nebo blí­ží­cí se zká­zy.“ To však ješ­tě Ana netu­ši­la, jak dale­ko jsou tyto slo­va od prav­dy, neboť při  kou­pá­ní v posvát­ných jes­ky­ních dojde k sil­né­mu zemětře­se­ní, jež málem všech­ny v samot­ných jes­ky­ních zava­lí.

Ana nako­nec s malou hrst­kou přá­tel uni­ká a neče­ka­ně se oci­tá z hor­ké­ho léta v kra­ji­ně obklo­pe­né sně­hem a ledem. Ovšem to nej­hor­ší na ně číhá za nevlíd­nou a nepro­pust­nou tmou, kde svá­dí rytí­ři ve zbro­ji boj a na život pro­ti nelí­tost­ným Vikingům.

Vikingové nebo-li vetřel­ci, jež čeka­li na pout­ní­ky vychá­ze­jí­cí z těch­to posvát­ných jes­ky­ní, aby tyto pout­ní­ky pře­da­li dle dáv­né před­po­vě­di k pohan­ské­mu zne­svě­ce­ní tzv. „Sedm k usmí­ře­ní. Sedm k nápra­vě. Sedm k zase­tí. Sedm k roz­tr­há­ní“. 

Tomu se však sna­ží zabrá­nit rytí­ři z Eadinského palá­ce zasvě­ce­né­ho sva­té Ansel, a pokud mož­no všech­ny tyto pout­ní­ky dopra­vit do bez­pe­čí za hrad­by palá­ce. „Ana s přá­te­li nevě­dě­li, kde jsou. Ani v jaké době. Ani jest­li exis­tu­je něja­ký způ­sob, jak se dostat zpát­ky.“ Věděli pou­ze jedi­né, že musí utéct a poku­sit se za kaž­dou cenu pře­žít.

Z té malé hrst­ky pře­ži­vších se nako­nec Ana oci­tá úpl­ně sama v tom­to nezná­mém svě­tě a jedi­ný, kdo jí může pomo­ci nejen pře­žít v této vzpur­né divo­či­ně, ale mož­ná i najít způ­sob, jak se vrá­tit domů, je zra­ně­ný rytíř Leon.

Leon sice nechá­pe vymo­že­nos­ti a vrto­chy naší moder­ní doby, ale je si plně vědom, že pokud chtě­jí oba pře­žít, musí se spo­jit, vzá­jem­ně spo­lu­pra­co­vat a hlav­ně si navzá­jem důvě­řo­vat, neboť v patách mají nejen kru­té Seveřany, ale i oby­čej­né lidé, jež mají z Any strach, neboť se myl­ně domní­va­jí, že je čaro­děj­ni­ce.

„Nejsem čaro­děj­ni­ce. Jsem jen hol­ka. Na špat­ném mís­tě. Ve špat­né době. Nechci žád­né pro­blémy. Jen chci najít svo­je kama­rá­dy a vrá­tit se domů.“ Podaří se jí to? Anebo jí nové poci­ty, vje­my, zís­ka­né zku­še­nos­ti a doved­nos­ti, ale hlav­ně i nová lás­ka, nevě­dom­ky při­mě­jí zde na chví­li ane­bo navždyc­ky zůstat....

Kniha „Proroctví pada­jí­cí hvězdy“ je skvě­le napsa­ný pří­běh, ve kte­rém nechy­bí neu­stá­lé napě­tí a neo­če­ká­va­ná pře­kva­pe­ní. Vzhledem k tomu, že jsme se časem posu­nu­li až do doby Středověku, sálá na nás i dobo­vá drs­ná atmo­sfé­ra, ve kte­ré pře­ži­li jen ti nej­sil­něj­ší a nej­o­dol­něj­ší jedin­ci. 

Je to doba nejen plná rytí­řů ve zbro­ji a kru­tých Seveřanů zabí­je­jí­cích pro jakou­ko­liv malič­kost, ale i oby­čej­ných lidí žijí­cích v nuzo­tě, bídě a špí­ně, mají­cí strach ze vše­ho nezná­mé­ho a z žen děla­jí­cí zázra­ky, jež s podi­vem nazý­va­li čaro­děj­ni­ce a upa­lo­va­li na hra­ni­cích.

Je to vel­mi těž­ká doba, jež na čte­ná­ře dýchá z kaž­dé strán­ky a vta­hu­je ho nejen do samot­né­ho pro­stře­dí, ve kte­rém se pří­běh ode­hrá­vá, ale i do pro­ží­vá­ní samot­né­ho děje na vlast­ní kůži. Příběh je vel­mi chytla­vý a čti­vý.

Mě osob­ně se na celém pří­bě­hu asi nej­ví­ce líbi­lo ono postup­né vzá­jem­né otví­rá­ní se Leona a Any, a postup­né­ho utvá­ře­ní vlák­na důvě­ry, jež se postup­ně pře­lé­va­lo do milost­né tou­hy a roz­ví­je­ní se  lás­ky­pl­né­ho vzta­hu mezi Leonem a Anou. Zpočátku oba brá­ní­cí se tou­ze, kte­ré lze jen těž­ko odo­lat....     

„Proroctví pada­jí­cí hvězdy“ je skvě­le napsa­ná kni­ha, jež si zís­ká své­ho čte­ná­ře hned od prv­ní strán­ky a nepus­tí, dokud není pří­běh dovyprá­věn. Snad čte­ná­ři nebu­dou malin­ko zkla­má­ní ote­vře­ným závě­rem, tak jako já... že by s mož­ným pří­sli­bem na dal­ší  naděj­né pokra­čo­vá­ní?                                                      

„Co je život jiné­ho než jed­no zdr­že­ní za dru­hým? Věci býva­jí málo­kdy tak nalé­ha­vé, jak se zda­jí. “

Za poskyt­nu­tí recenz­ní­ho výtis­ku v rám­ci spo­lu­prá­ce děku­ji nakla­da­tel­ství GRADA Publishing, a.s. pod znač­kou COSMOPOLIS.

PROROCTVÍ PADAJÍCÍ HVĚZDY

Autorka: Rachael Craw

Vydala: GRADA Publishing, a.s., pod znač­kou Cosmopolis

První vydá­ní, Praha 2026

Počet stran: 302

ISBN: 978-80-271-6110-2