Druhá světová válka skončila, ale to rozhodně neznamená, že by na zemi zavládl klid a mír.
Naopak.
Jiří Šulc je ve svém žánru velmi zdatný, což prokázal i skvělým románem „Dva proti říši“. Není se čemu pit, v oblasti vojenské historie a práci tajných služeb je vzhledem ke své minulosti prakticky „doma“. Období vzniku státu Izrael prezentované skrze vedlejší linky, které vedly i do Československa, je navíc obdobím, jež podle mého názoru není široké veřejnosti zrovna moc známé (ono se to tehdy politicky moc nehodilo), takže v tomto ohledu je kniha pro leckoho i celkem poučná.
Dějových linek je ale možná až přespříliš. Ve snaze o co nejpřesnější vylíčení (i když ani zde se autor vědomě nevyhnul určitému zjednodušení a uprávám) se totiž čtenářka/čtenář neznající historické okolnosti může snadno ztratit. Troufám si ale tvrdit, že pan Šulc píše primárně pro lidi, kteří - podobně jako pověstní „modří“ - vědí. Na scénu tak přivádí postavy reálné (Jan Masaryk, prezident Beneše, Ehud Avriel, apod.) i několik fiktivních. Ty všechny pojí pohnutý osud Židů a jejich snaha vytvořit vlastní stát v Palestině.
Vše je psáno velmi poutavě a čtivě. Plusem je i to, že kniha vrhá světlo na události, kdy Československo - i když trochu utajeně - vstoupilo do světové politiky první třídy.
Izrael by možná vznikl i bez „našich“ slavných letounů Avia S - 199, nicméně ta cesta by byla o poznání obtížnější a bezesporu krvavější. Ano, Avia S - 199 vznikla ironií osudu z nacistických Messerschmittů 109, které pilotovali židovští letci, z nichž velká část byla vycvičena za 2 sv. války v britské RAF a kteří během války v Izraeli bojovali proti egyptským pilotům, ti pro změnu létali na britských letounech Spitfire... 🙂
Není ten svět někdy šílený?
