John Sturges: Cesta od Béčka k Oscarovi - Příběh režiséra, který změnil hollywoodský formát

John Sturges zahá­jil svou reži­sér­skou kari­é­ru u spo­leč­nos­ti Columbia Pictures, kde v letech 1946-49 pra­co­val na „12denních zázra­cích“ (béč­ko­vé fil­my natá­če­né ve 12denním cyk­lu). Odtud pře­šel do MGM, kde dal­ších šest let reží­ro­val dal­ší „béč­ko­vé“ sním­ky, i když s vět­ším roz­poč­tem. V roce 1959 zalo­žil nezá­vis­lou pro­dukč­ní spo­leč­nost, kte­rá vydá­va­la fil­my pro­střed­nic­tvím United Artists. V letech 1960-67 pra­co­val na zákla­dě smlou­vy pro United Artists. Jeho prv­ním vel­kým hitem byl wes­tern „Bad Day at Black Rock“ (1955) (oblí­be­ný pro­jekt šéfa pro­duk­ce MGM Dora Scharyho), kte­rý nato­čil za pou­hé tři týd­ny a prak­tic­ky všech­ny scé­ny nato­čil na jeden záběr. Jeho mot­to zně­lo: „Vezměte si jed­nu za spon­tán­nost.“

Sturges byl za ten­to film nomi­no­ván na Oscara za nej­lep­ší režii, ale cenu mís­to něj zís­kal Delbert Mann za film „Marty“ (1955).

Podle jed­no­ho živo­to­pis­ce Spencera Tracyho scé­nář původ­ně nepo­čí­tal s tím, že by hlav­ní posta­va byla jed­no­ruká. Producenti chtě­li Tracyho zís­kat, ale nemys­le­li si, že by o to měl zájem, a tak dali posta­vě toto posti­že­ní s tím, že žád­ný herec neo­do­lá hrát posta­vu s těles­ným posti­že­ním.

Ernest Borgnine ve fil­mu sám pro­ve­dl náraz do dve­ří a oče­ká­val, že se dve­ře ote­vřou, když jimi pro­plul na uli­ci. Sturges však bez her­co­va vědo­mí dve­ře při­bil. Moment hyb­nos­ti je vytr­hl z pan­tů a ty nako­nec vise­ly na pocho­pi­tel­ně šoko­va­ném Borgninovi jako rám obra­zu, což poskyt­lo her­ci žádou­cí při­ro­ze­nou reak­ci. „Borgnine mi to nikdy neod­pus­til,“ vzpo­mí­nal Sturges.

Sturges se již pře­su­nul ke své­mu dal­ší­mu fil­mu „Šarlatový plášť“ (1955), a tak se natá­če­ní úvo­du fil­mu „Zlý den v Black Rock“ ujal Herman Hoffman. V plá­nu bylo nato­čit vlak řítí­cí se smě­rem k divá­kům, téměř jako v troj­roz­měr­ném fil­mu, ale pokus o mané­vr s vrtu­l­ní­kem do ces­ty řítí­cí se loko­mo­ti­vě by byl smr­tel­ně nebez­peč­ný. Kaskadér Paul Mantz nabí­dl doko­na­lé řeše­ní: nechat vlak jet pozpát­ku, pře­le­tět s heli­kop­té­rou nad ustu­pu­jí­cí loko­mo­ti­vou a pak pro­mít­nout zábě­ry v opač­ném smě­ru. „Je to pekel­ný záběr,“ řekl poz­dě­ji Sturges, „ale nepo­da­ři­lo se mi ho nato­čit.“ (IMDb)

Všechno nej­lep­ší k naro­ze­ni­nám, Johne Sturgesi!

---