Joker: Folie à Deux – Spíše zbytečné nežli špatné pokračování oscarového megahitu

(3 hlasů, průměr: 4,67 z 5)

Loading...

Neúspěšný komik Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) se během uvěznění v Arkhamské státní léčebně po událostech z předchozího filmu střetává s láskou svého života – Harleen Quinzel (Lady Gaga). Arthura čeká soud a jeho nový vztah s Harleen možná dovede celý soudní případ k zániku….

Joker Todda Phillipse měl být původně samostatný film. Výherce Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách a Oscarů za nejlepší hudbu a nejlepší mužský herecký výkon byl ovšem zároveň také prvním mládeži nepřístupným filmem, který v pokladnách utržil přes miliardu dolarů a do letošního Deadpoola a Wolverinea si udržel pozici nejvýdělečnějšího mládeži nepřístupného filmu. Bylo proto jisté, že na pokračování dojde. Studio Warner Bros. naštěstí nemuselo Joaquina Phoenixe tolik přesvědčovat a to i přes fakt, že málem opustil první film před startem natáčení (k podobným případům u Phoenixe dochází často). Už před premiérou prvního filmu totiž dostal nápad na to, že by se mohlo případné pokračování pojmout jako muzikál, realizaci se ve finále nebránil ani samotný Phillips. Riskantní a nebezpečná práce s muzikálovými prvky přišla Phillipsovi dostatečně drzá a komplexní, především díky mixu soudního dramatu, smutku, komedie a lásky. Už tehdy ovšem bylo jasné, že to Joker 2 nebude mít jednoduché a to i přes fakt, že Jokera doplňuje postava Harley Quinn, navíc v podání populární Lady Gagy.

Už první Joker neměl přes svůj komerční úspěch a mnoho významných ocenění na růžích ustláno. Prvnímu Jokerovi je zpětně mnohými vyčítáno až přílišné čerpaní z rané tvorby Martina Scorseseho (především z filmů Špinavé ulice, Taxikář a Král komedie), jisté ovšem je, že Todd Phillips nerealizoval klasickou adaptaci komiksu a ukázal, že se s komiksy dokáže pracovat tak trochu jinak. Po vzoru prvního Jokera ve výsledku ani druhý Joker není filmem pro ty, kteří holdují průměrnému filmu ze světa Marvel Cinematic Universe, s jeho přijetím to ovšem jistě budou mít mnozí mnohem těžší nežli před 5 lety při uvedení prvního filmu. Už takový Pavel Sladký například při letošním uvedení filmu na Filmovém festivalu v Benátkách označil druhého Jokera za „muzikál bez choreografie, soudní a vězeňské drama bez napětí a psychologické drama bez hloubky“. A nutno přiznat, že jeho slova mají v jistém ohledu něco do sebe.

Minimálně se Toddu Phillipsovi a jeho spoluscenáristovi Scottu Silverovi musí nechat, že k vyprávění druhého Jokera přistupují svěže. Kombinovat muzikál se soudním a psychologickým dramatem není jednoduchá disciplína. Po úspěchu prvního filmu mohl Phillips pokračování realizovat za 200 milionů dolarů (výrazná změna od nějakých 55-70 milionů dolarů za které by pořízen první film) a při jeho sledování dojde i ke vzpomenutí si na čtvrtý Matrix. Joker 2 totiž už od svého oznámení působil jako projekt, který musel vzniknout, protože vydělal obrovské peníze a stal se jedním z největších úspěchů studia Warner Bros. za poslední roky. Čtvrtý Matrix je mnohými vnímán jako záměrná přiznaná recese spolutvůrkyně Lany Wachowski, kterou nejspíše korporátní studio donutilo v tom smyslu „čtvrtý Matrix realizujeme, s tebou či nikoliv“ a především pro fanoušky původní trilogie realizovala v nejednom ohledu kontroverzní projekt, který mohl být realizován jako snaha o to, aby studio dalo od kultovní původní trilogie a celé franšízy ruce navždy pryč. Pokud je to ovšem pravda, nedávné odhalení chystaného pátého Matrix filmu dokazuje, že se Wachowski zřejmě snažila zbytečně.

Realizoval snad Phillips podobnou recesi a chtěl si zaručit, aby ho studio za žádnou cenu nemuselo nutit do Jokera 3? Tomu se v zásadě věří těžko. Joker: Folie à Deux je spíše v mnoha ohledech nefunkční nežli snahou o to se studiu mstít za realizaci vynuceného pokračování. Minimálně po audiovizuální stránce drží Joker 2 vysokou úroveň prvního filmu. Opět výtečnou kamerou Lawrence Shera, mrazivým soundtrackem Hildur Guðnadóttir, výpravou i kostýmy, výrazným doplňkem filmu jsou poté skutečně muzikálové sekvence. Ty v zásadě vypovídají o vnitřním rozpoložení Arthura Flecka a přispívají ke zmíněnému originálnímu pojetí vyprávění.

V průběhu se ovšem ukazuje, že komplexnější už charakter Arthura Flecka vlastně být nemůže a to i přes fakt, že Joaquin Phoenix rozhodně nepůsobí dojmem, že ho k realizaci pokračování zlákal čistě tučný šek (v tomto případě vystaven na 20 milionů dolarů, stejně tak tomu bylo i v případě Phillipse). V průběhu se ovšem realizace tohoto pokračování rozhodně jeví méně a méně obhajitelně, protože minimálně v jistém ohledu shazuje mnoho funkčního prvního filmu. První Joker byl ostatně Phillipsem záměrně realizován tak, aby byl sám divák na pochybách o tom, zda film sleduje skutečně odehrávající se události a nebo je velká většina pouze výplodem nevyzpytatelného vnímání reality Arthurem Fleckem. Druhý Joker už pochopitelně tento nádech záhadnosti a přítomnost nevěrohodného vypravěče ztrácí.

Druhý Joker v podstatě rozpitvává první film a chvílemi působí, že muselo být realizováno jako film pro ty hloupé fanoušky prvního filmu. Phillips tak v podstatě místo pravidla „Show, don’t tell“ představuje pravidlo „Tell, don’t show“, během soudního líčení se tak na lavici svědků vystřídá několik vedlejších postav z prvního filmu a jejich výpovědi skutečně nic navíc nepřidávají, podobně zbytečnou sondou se ostatně nakonec stanou i muzikálové pasáže, které nám sice mají jasně osvětlit, co se Arthurovi zrovna děje v hlavě, do velké míry to ovšem pořád vyznívá jako velké podceňování inteligence diváka. Když už samotný Arthur řekne, že zpívání bylo dost, nemůže být blíže pravdě.

A právě to jistě přiloží pod oheň těm, kteří si budou stát za konspirací, že se Phillips rozhodl tento projekt realizovat takto, aby mohlo být jeho pojetí Gothamu a jeho pojetí Jokera navždy opuštěno, i proto se mnohé funkčního z prvního filmu stává v druhém filmu obětí dekonstrukce. Prohlašování o tom, že Todd Phillips natočil celovečerní trolling je ovšem přehnané.  Joker: Folie à Deux není špatný film, je jenom zbytečný.

Arthur Fleck je pořád tou tragickou postavou z minula, která je možná předurčena k tomu, aby se jednou stala protivníkem Batmana… a možná také ne. Ve filmu se dočkáme Jokerova soudního líčení, kdy se obhajoba snaží soudní případ uhrát na to, že Arthur trpí rozpolcenou osobností a za vraždy spáchané Arthurem vlastně může jeho druhá osobnost , pravdu přitom nejspíš nezná ani samotný Arthur. Samotná zápletka druhého Jokera se v průběhu jeví méně a méně komplexně, spíše více a více prostoduše. V jistých ohledech se vlastně těžce věří tomu, že Joker 2 neprošel nějakými studiovými nátlaky a působí jako typ autorského projektu, jehož tvůrce měl skutečně mnoho svobody. A bohužel se nejedná o případ, kdy by tvůrčí svoboda přinášela to nejlepší ovoce.

Harley Quinn v podání Lady Gaga je pochopitelně zcela odlišná od té v podání Margot Robbie. Zcela zamrzí, že jí ve filmu navzdory výraznému prostoru v marketingové kampani není zase tolik, protože Lady Gaga opět dokazuje, že je nejen talentovaná zpěvačka, ale také herečka. Její pojetí Harley Quinn výtečně pasuje k tomuto pojetí Jokera a jak je nutné si každé minuty s touto Harley Quinn vážit, Lady Gaga si krade prostor pro sebe a snadno by si dokázala obhájit realizaci vlastního projektu. Především díky faktu, že je Harley Quinzel komplexnější charakter nežli Arthur Fleck. Joaquin Phoenix si Oscara za roli Arthura Flecka dokáže obhájit i v pokračování, samotnému charakteru ovšem druhý film jednoduše nic navíc nedává. Jak byl v prvním filmu Arthur Fleck obětí společností a jejímu postoji k němu samotnému, v druhém Jokerovi je Arthur Fleck jen obětí nového prostředí a nových osob v jeho životě. Opět je celou dobu jasné, že tato verze Jokera nemá šanci se jednou stát klauním princem zločinu (dle samotného Phillipse by Arthur byl spíše Batmanovým fanouškem) a pokračování jednoduše hlavní postavě skutečně nic navíc nedává. Zároveň ho ovšem jako charakter nedokáže poškodit.

Po vzoru prvního Jokera má i jeho pokračování jistou formu sociálního přesahu. Sám Phillips vnímá jako smutný fakt, že se zábava stala obětí korupce a takové závažné kontroverzní politické manévry Donalda Trumpa nebo kauzy typu Johnny Depp vs. Amber Heard jsou mnohými vnímané jako senzace. Arthur Fleck je tudíž veřejností vnímán jako hlavní tvář skandálu a i přes smrt několika lidí a způsobení škod s nedozírnými následky jsou jeho činy jistými lidmi vnímané jako společenská zábavná událost, kdy to celé odhalí už úvodní animák vystřižený jako z dílny Looney Tunes nebo samotné soudní líčení, které chvílemi vyvolává pocit absolutní frašky. Joker 2 tak minimálně nepostrádá dávku jistého přesahu, jen dost možná ne toho nejpřesvědčivějšího.

V době, kdy jsou čím dál populárnější true crime projekty a čím dál tím více se dostáváme do morálních debat o tom, co je vlastně ještě v pořádku a zda je i realizace projektů jako Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera nebo Manželé Stodolovi morálně obhajitelná, by vlastně bylo zajímavé, kdyby se Joker 2 více zaměřoval právě na to, jak mnozí v Gotham City vnímají Arthura/Jokera jako monstrum, druzí jako jistou formu mučedníka. V centru dění je ovšem spíše nepřesvědčivá romance, jejíž vývoj se stane chtě nechtě příliš předvídatelným a v součtu i neuspokojivým. Už jenom náznaky davového šílenství a kultu, který se kolem Arthura Flecka buduje, jsou mnohem zajímavější.

Phillips prohlásil, že se po Jokerovi 2 plánuje vrátit ke komediálnímu žánru, protože kvalitní komedie dle něj lidé potřebují jako nikdy předtím. Ještě před tímto kariérním skokem do starých časů ovšem Phillips ovšem alespoň skutečně zvládl zachytit toho, jak moc velký vliv Arthur měl na obyvatele Gothamu a jak pokračování skutečně nedodává nějakou přidanou hodnotu svému předchůdci, minimálně solidní potenciál Phillips načrtnout dokáže. A v jisté míře ho i přeci jen naplnit. Jen ne uspokojivě, nevyváženým žánrovým mixem spíše představuje ucházející slušný pokus. Pro spousty lidí ovšem půjde po prvním filmu o nepříjemnou ledovou sprchu.  Minimálně bude zajímavé sledovat, jak moc bude všeobecné přijetí tohoto pokračování rozpolcené. Film pro každého to rozhodně není. A v jisté míře dost možná ani pro ty, které si první Phillipsův Joker před lety získal.

Musí se rozhodně pochválit několik dramaturgických rozhodnutí a to i přes fakt, že Phillips již při psaní scénáře musel moc dobře vědět, že tenhle boj nejde se širokou veřejností vyhrát. Sám Phillips již uznal, že moc dobře ví, že jeho pokus o uzavření příběhu Arthura Flecka a snahu o zaručení toho, že by na Jokera 3 nemuselo dojít spousty lidí naštve. Joker: Folie à Deux tak může minimálně do budoucích let fungovat jako odstrašující případ toho, když se někdo pokusí za každou cenu realizovat pokračování miliardového megahitu, které přitom nemá zaručenou cestu k opakování úspěchu. Joker 2 rozhodně nepůsobí jako pokračování, které vzniklo čistě kvůli penězům a tvůrčí tým se kromě tučného honoráře rozhodl přijít s něčím svěžím. Svěží přístup ovšem nikdy nezaručuje vyložený úspěch.

Joker: Folie à Deux je pokračováním, které vzniknout nemuselo a po samotném filmu je jasné, že Phillips dávkou pochybných i když odvážných narativních rozhodnutí mnohé diváky nedovede k té pravé formě uspokojení.  Phillips ovšem v tomto zápase prohrává se ctí. Jak se totiž na druhého Jokera nejspíš bude vzpomínat v součtu méně pozitivněji nežli na jeho předchůdce, Phillips na to šel skutečně tak trochu jinak, po řemeslné stránce se na film rozhodně hezky kouká a kontroverzí závěr minimálně zvládá fungovat jako jakási forma tečky za Phillipsovým dvoudílným Jokerem a obstojná pravděpodobná rozlučka s Arthurem Fleckem.

Mix muzikálu a soudního psychologického dramatu ovšem nedrží pohromadě a Phillips se možná až příliš banální námět snaží vyjevit komplexněji. Divoká karta je to ve finále tak nějak napůl, samotný čas ukáže, jak moc se na dvojici filmů bude s odstupem let vzpomínat. Šílenství ve dvou dokáže obstát jako neurážející a minimálně svěží doplněk, jeho realizace nejspíš ani po letech ovšem nezůstane působit tak trochu zbytečně. Před pěti lety se svého vlastního filmu dočkal nejslavnější komiksový záporák. Po 5 letech se rozhodně nedočkává špatného pokračování, zbytečného pokračování ovšem ano…

Verdikt: 60%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře