Joker: Folie à Deux - Spíše zbytečné nežli špatné pokračování oscarového megahitu

(3 hlasů, průměr: 4,67 z 5)

Loading...

Neúspěšný komik Arthur Fleck (Joaquin Phoenix) se během uvěz­ně­ní v Arkhamské stát­ní léčeb­ně po udá­los­tech z před­cho­zí­ho fil­mu stře­tá­vá s lás­kou své­ho živo­ta - Harleen Quinzel (Lady Gaga). Arthura čeká soud a jeho nový vztah s Harleen mož­ná dove­de celý soud­ní pří­pad k záni­ku....

Joker Todda Phillipse měl být původ­ně samo­stat­ný film. Výherce Zlatého lva na Filmovém fes­ti­va­lu v Benátkách a Oscarů za nej­lep­ší hud­bu a nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon byl ovšem záro­veň také prv­ním mlá­de­ži nepří­stup­ným fil­mem, kte­rý v poklad­nách utr­žil přes mili­ar­du dola­rů a do letoš­ní­ho Deadpoola a Wolverinea si udr­žel pozi­ci nej­vý­dě­leč­něj­ší­ho mlá­de­ži nepří­stup­né­ho fil­mu. Bylo pro­to jis­té, že na pokra­čo­vá­ní dojde. Studio Warner Bros. naštěs­tí nemu­se­lo Joaquina Phoenixe tolik pře­svěd­čo­vat a to i přes fakt, že málem opus­til prv­ní film před star­tem natá­če­ní (k podob­ným pří­pa­dům u Phoenixe dochá­zí čas­to). Už před pre­mi­é­rou prv­ní­ho fil­mu totiž dostal nápad na to, že by se moh­lo pří­pad­né pokra­čo­vá­ní pojmout jako muzi­kál, rea­li­za­ci se ve finá­le nebrá­nil ani samot­ný Phillips. Riskantní a nebez­peč­ná prá­ce s muzi­ká­lo­vý­mi prv­ky při­šla Phillipsovi dosta­teč­ně drzá a kom­plex­ní, pře­de­vším díky mixu soud­ní­ho dra­ma­tu, smut­ku, kome­die a lás­ky. Už teh­dy ovšem bylo jas­né, že to Joker 2 nebu­de mít jed­no­du­ché a to i přes fakt, že Jokera dopl­ňu­je posta­va Harley Quinn, navíc v podá­ní popu­lár­ní Lady Gagy.

Už prv­ní Joker neměl přes svůj komerč­ní úspěch a mno­ho význam­ných oce­ně­ní na růžích ustlá­no. Prvnímu Jokerovi je zpět­ně mno­hý­mi vyčí­tá­no až pří­liš­né čer­pa­ní z rané tvor­by Martina Scorseseho (pře­de­vším z fil­mů Špinavé uli­ce, Taxikář a Král kome­die), jis­té ovšem je, že Todd Phillips nere­a­li­zo­val kla­sic­kou adap­ta­ci komik­su a uká­zal, že se s komiksy doká­že pra­co­vat tak tro­chu jinak. Po vzo­ru prv­ní­ho Jokera ve výsled­ku ani dru­hý Joker není fil­mem pro ty, kte­ří hol­du­jí prů­měr­né­mu fil­mu ze svě­ta Marvel Cinematic Universe, s jeho při­je­tím to ovšem jis­tě budou mít mno­zí mno­hem těž­ší než­li před 5 lety při uve­de­ní prv­ní­ho fil­mu. Už tako­vý Pavel Sladký napří­klad při letoš­ním uve­de­ní fil­mu na Filmovém fes­ti­va­lu v Benátkách ozna­čil dru­hé­ho Jokera za „muzi­kál bez cho­re­o­gra­fie, soud­ní a vězeň­ské dra­ma bez napě­tí a psy­cho­lo­gic­ké dra­ma bez hloub­ky“. A nut­no při­znat, že jeho slo­va mají v jis­tém ohle­du něco do sebe.

Minimálně se Toddu Phillipsovi a jeho spo­lusce­náris­to­vi Scottu Silverovi musí nechat, že k vyprá­vě­ní dru­hé­ho Jokera při­stu­pu­jí svě­že. Kombinovat muzi­kál se soud­ním a psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tem není jed­no­du­chá dis­ci­plí­na. Po úspě­chu prv­ní­ho fil­mu mohl Phillips pokra­čo­vá­ní rea­li­zo­vat za 200 mili­o­nů dola­rů (výrazná změ­na od něja­kých 55-70 mili­o­nů dola­rů za kte­ré by poří­zen prv­ní film) a při jeho sle­do­vá­ní dojde i ke vzpo­me­nu­tí si na čtvr­tý Matrix. Joker 2 totiž už od své­ho ozná­me­ní půso­bil jako pro­jekt, kte­rý musel vznik­nout, pro­to­že vydě­lal obrov­ské pení­ze a stal se jed­ním z nej­vět­ších úspě­chů stu­dia Warner Bros. za posled­ní roky. Čtvrtý Matrix je mno­hý­mi vní­mán jako záměr­ná při­zna­ná rece­se spo­lu­tvůr­ky­ně Lany Wachowski, kte­rou nej­spí­še kor­po­rát­ní stu­dio donu­ti­lo v tom smys­lu „čtvr­tý Matrix rea­li­zu­je­me, s tebou či niko­liv“ a pře­de­vším pro fanouš­ky původ­ní tri­lo­gie rea­li­zo­va­la v nejed­nom ohle­du kon­tro­verz­ní pro­jekt, kte­rý mohl být rea­li­zo­ván jako sna­ha o to, aby stu­dio dalo od kul­tov­ní původ­ní tri­lo­gie a celé fran­ší­zy ruce navždy pryč. Pokud je to ovšem prav­da, nedáv­né odha­le­ní chys­ta­né­ho páté­ho Matrix fil­mu doka­zu­je, že se Wachowski zřej­mě sna­ži­la zby­teč­ně.

Realizoval snad Phillips podob­nou rece­si a chtěl si zaru­čit, aby ho stu­dio za žád­nou cenu nemu­se­lo nutit do Jokera 3? Tomu se v zása­dě věří těž­ko. Joker: Folie à Deux je spí­še v mno­ha ohle­dech nefunkč­ní než­li sna­hou o to se stu­diu mstít za rea­li­za­ci vynu­ce­né­ho pokra­čo­vá­ní. Minimálně po audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ce drží Joker 2 vyso­kou úro­veň prv­ní­ho fil­mu. Opět výteč­nou kame­rou Lawrence Shera, mra­zi­vým soun­d­trac­kem Hildur Guðnadóttir, výpra­vou i kos­týmy, výraz­ným doplň­kem fil­mu jsou poté sku­teč­ně muzi­ká­lo­vé sek­ven­ce. Ty v zása­dě vypo­ví­da­jí o vnitř­ním roz­po­lo­že­ní Arthura Flecka a při­spí­va­jí ke zmí­ně­né­mu ori­gi­nál­ní­mu poje­tí vyprá­vě­ní.

V prů­bě­hu se ovšem uka­zu­je, že kom­plex­něj­ší už cha­rak­ter Arthura Flecka vlast­ně být nemů­že a to i přes fakt, že Joaquin Phoenix roz­hod­ně nepů­so­bí dojmem, že ho k rea­li­za­ci pokra­čo­vá­ní zlá­kal čis­tě tuč­ný šek (v tom­to pří­pa­dě vysta­ven na 20 mili­o­nů dola­rů, stej­ně tak tomu bylo i v pří­pa­dě Phillipse). V prů­bě­hu se ovšem rea­li­za­ce toho­to pokra­čo­vá­ní roz­hod­ně jeví méně a méně obha­ji­tel­ně, pro­to­že mini­mál­ně v jis­tém ohle­du sha­zu­je mno­ho funkč­ní­ho prv­ní­ho fil­mu. První Joker byl ostat­ně Phillipsem záměr­ně rea­li­zo­ván tak, aby byl sám divák na pochy­bách o tom, zda film sle­du­je sku­teč­ně ode­hrá­va­jí­cí se udá­los­ti a nebo je vel­ká vět­ši­na pou­ze výplo­dem nevy­zpy­ta­tel­né­ho vní­má­ní rea­li­ty Arthurem Fleckem. Druhý Joker už pocho­pi­tel­ně ten­to nádech záhad­nos­ti a pří­tom­nost nevě­ro­hod­né­ho vypra­vě­če ztrá­cí.

Druhý Joker v pod­sta­tě roz­pitvá­vá prv­ní film a chví­le­mi půso­bí, že muse­lo být rea­li­zo­vá­no jako film pro ty hloupé fanouš­ky prv­ní­ho fil­mu. Phillips tak v pod­sta­tě mís­to pra­vi­dla „Show, don’t tell“ před­sta­vu­je pra­vi­dlo „Tell, don’t show“, během soud­ní­ho líče­ní se tak na lavi­ci svěd­ků vystří­dá něko­lik ved­lej­ších postav z prv­ní­ho fil­mu a jejich výpo­vě­di sku­teč­ně nic navíc nepři­dá­va­jí, podob­ně zby­teč­nou son­dou se ostat­ně nako­nec sta­nou i muzi­ká­lo­vé pasá­že, kte­ré nám sice mají jas­ně osvět­lit, co se Arthurovi zrov­na děje v hla­vě, do vel­ké míry to ovšem pořád vyzní­vá jako vel­ké pod­ce­ňo­vá­ní inte­li­gen­ce divá­ka. Když už samot­ný Arthur řek­ne, že zpí­vá­ní bylo dost, nemů­že být blí­že prav­dě.

A prá­vě to jis­tě při­lo­ží pod oheň těm, kte­ří si budou stát za kon­spi­ra­cí, že se Phillips roz­ho­dl ten­to pro­jekt rea­li­zo­vat tak­to, aby moh­lo být jeho poje­tí Gothamu a jeho poje­tí Jokera navždy opuš­tě­no, i pro­to se mno­hé funkč­ní­ho z prv­ní­ho fil­mu stá­vá v dru­hém fil­mu obě­tí dekon­struk­ce. Prohlašování o tom, že Todd Phillips nato­čil celo­ve­čer­ní trol­ling je ovšem pře­hna­né.  Joker: Folie à Deux není špat­ný film, je jenom zby­teč­ný.

Arthur Fleck je pořád tou tra­gic­kou posta­vou z minu­la, kte­rá je mož­ná před­ur­če­na k tomu, aby se jed­nou sta­la pro­tiv­ní­kem Batmana... a mož­ná také ne. Ve fil­mu se dočká­me Jokerova soud­ní­ho líče­ní, kdy se obha­jo­ba sna­ží soud­ní pří­pad uhrát na to, že Arthur trpí roz­pol­ce­nou osob­nos­tí a za vraž­dy spácha­né Arthurem vlast­ně může jeho dru­há osob­nost , prav­du při­tom nej­spíš nezná ani samot­ný Arthur. Samotná záplet­ka dru­hé­ho Jokera se v prů­bě­hu jeví méně a méně kom­plex­ně, spí­še více a více pro­s­to­du­še. V jis­tých ohle­dech se vlast­ně těž­ce věří tomu, že Joker 2 nepro­šel něja­ký­mi stu­di­o­vý­mi nátla­ky a půso­bí jako typ autor­ské­ho pro­jek­tu, jehož tvůr­ce měl sku­teč­ně mno­ho svo­bo­dy. A bohu­žel se nejed­ná o pří­pad, kdy by tvůr­čí svo­bo­da při­ná­še­la to nej­lep­ší ovo­ce.

Harley Quinn v podá­ní Lady Gaga je pocho­pi­tel­ně zce­la odliš­ná od té v podá­ní Margot Robbie. Zcela zamr­zí, že jí ve fil­mu navzdo­ry výraz­né­mu pro­sto­ru v mar­ke­tingo­vé kam­pa­ni není zase tolik, pro­to­že Lady Gaga opět doka­zu­je, že je nejen talen­to­va­ná zpě­vač­ka, ale také hereč­ka. Její poje­tí Harley Quinn výteč­ně pasu­je k tomu­to poje­tí Jokera a jak je nut­né si kaž­dé minu­ty s tou­to Harley Quinn vážit, Lady Gaga si kra­de pro­stor pro sebe a snad­no by si doká­za­la obhá­jit rea­li­za­ci vlast­ní­ho pro­jek­tu. Především díky fak­tu, že je Harley Quinzel kom­plex­něj­ší cha­rak­ter než­li Arthur Fleck. Joaquin Phoenix si Oscara za roli Arthura Flecka doká­že obhá­jit i v pokra­čo­vá­ní, samot­né­mu cha­rak­te­ru ovšem dru­hý film jed­no­du­še nic navíc nedá­vá. Jak byl v prv­ním fil­mu Arthur Fleck obě­tí spo­leč­nos­tí a její­mu posto­ji k němu samot­né­mu, v dru­hém Jokerovi je Arthur Fleck jen obě­tí nové­ho pro­stře­dí a nových osob v jeho živo­tě. Opět je celou dobu jas­né, že tato ver­ze Jokera nemá šan­ci se jed­nou stát klau­ním prin­cem zlo­či­nu (dle samot­né­ho Phillipse by Arthur byl spí­še Batmanovým fanouš­kem) a pokra­čo­vá­ní jed­no­du­še hlav­ní posta­vě sku­teč­ně nic navíc nedá­vá. Zároveň ho ovšem jako cha­rak­ter nedo­ká­že poško­dit.

Po vzo­ru prv­ní­ho Jokera má i jeho pokra­čo­vá­ní jis­tou for­mu soci­ál­ní­ho pře­sa­hu. Sám Phillips vní­má jako smut­ný fakt, že se zába­va sta­la obě­tí korup­ce a tako­vé závaž­né kon­tro­verz­ní poli­tic­ké mané­v­ry Donalda Trumpa nebo kau­zy typu Johnny Depp vs. Amber Heard jsou mno­hý­mi vní­ma­né jako sen­za­ce. Arthur Fleck je tudíž veřej­nos­tí vní­mán jako hlav­ní tvář skan­dá­lu a i přes smrt něko­li­ka lidí a způ­so­be­ní škod s nedo­zír­ný­mi násled­ky jsou jeho činy jis­tý­mi lid­mi vní­ma­né jako spo­le­čen­ská zábav­ná udá­lost, kdy to celé odha­lí už úvod­ní ani­mák vystři­že­ný jako z díl­ny Looney Tunes nebo samot­né soud­ní líče­ní, kte­ré chví­le­mi vyvo­lá­vá pocit abso­lut­ní fraš­ky. Joker 2 tak mini­mál­ně nepo­strá­dá dáv­ku jis­té­ho pře­sa­hu, jen dost mož­ná ne toho nej­pře­svěd­či­věj­ší­ho.

V době, kdy jsou čím dál popu­lár­něj­ší true cri­me pro­jek­ty a čím dál tím více se dostá­vá­me do morál­ních debat o tom, co je vlast­ně ješ­tě v pořád­ku a zda je i rea­li­za­ce pro­jek­tů jako Monstrum: Příběh Jeffreyho Dahmera nebo Manželé Stodolovi morál­ně obha­ji­tel­ná, by vlast­ně bylo zají­ma­vé, kdy­by se Joker 2 více zamě­řo­val prá­vě na to, jak mno­zí v Gotham City vní­ma­jí Arthura/Jokera jako mon­strum, dru­zí jako jis­tou for­mu mučed­ní­ka. V cen­t­ru dění je ovšem spí­še nepře­svěd­či­vá roman­ce, jejíž vývoj se sta­ne chtě nechtě pří­liš před­ví­da­tel­ným a v souč­tu i neu­spo­ko­ji­vým. Už jenom názna­ky davo­vé­ho šílen­ství a kul­tu, kte­rý se kolem Arthura Flecka budu­je, jsou mno­hem zají­ma­věj­ší. Samotný cha­rak­ter Arthura Flecka je ovšem po prv­ním fil­mu prak­tic­ky zce­la vyčer­pa­ný, Šílenství ve dvou jen vaří z vody.

Phillips pro­hlá­sil, že se po Jokerovi 2 plá­nu­je vrá­tit ke kome­di­ál­ní­mu žán­ru, pro­to­že kva­lit­ní kome­die dle něj lidé potře­bu­jí jako nikdy před­tím. Ještě před tím­to kari­ér­ním sko­kem do sta­rých časů ovšem Phillips ovšem ale­spoň sku­teč­ně zvlá­dl zachy­tit toho, jak moc vel­ký vliv Arthur měl na oby­va­te­le Gothamu a jak pokra­čo­vá­ní sku­teč­ně nedo­dá­vá něja­kou při­da­nou hod­no­tu své­mu před­chůd­ci, mini­mál­ně solid­ní poten­ci­ál Phillips načrt­nout doká­že. A v jis­té míře ho i pře­ci jen napl­nit. Jen ne uspo­ko­ji­vě, nevy­vá­že­ným žán­ro­vým mixem spí­še před­sta­vu­je uchá­ze­jí­cí sluš­ný pokus. Pro spous­ty lidí ovšem půjde po prv­ním fil­mu o nepří­jem­nou ledo­vou sprchu.  Minimálně bude zají­ma­vé sle­do­vat, jak moc bude vše­o­bec­né při­je­tí toho­to pokra­čo­vá­ní roz­pol­ce­né. Film pro kaž­dé­ho to roz­hod­ně není. A v jis­té míře dost mož­ná ani pro ty, kte­ré si prv­ní Phillipsův Joker před lety zís­kal.

Musí se roz­hod­ně pochvá­lit něko­lik dra­ma­tur­gic­kých roz­hod­nu­tí a to i přes fakt, že Phillips již při psa­ní scé­ná­ře musel moc dob­ře vědět, že tenhle boj nejde se širo­kou veřej­nos­tí vyhrát. Sám Phillips již uznal, že moc dob­ře ví, že jeho pokus o uza­vře­ní pří­bě­hu Arthura Flecka a sna­hu o zaru­če­ní toho, že by na Jokera 3 nemu­se­lo dojít spous­ty lidí naštve. Joker: Folie à Deux tak může mini­mál­ně do budou­cích let fun­go­vat jako odstra­šu­jí­cí pří­pad toho, když se někdo poku­sí za kaž­dou cenu rea­li­zo­vat pokra­čo­vá­ní mili­ar­do­vé­ho mega­hi­tu, kte­ré při­tom nemá zaru­če­nou ces­tu k opa­ko­vá­ní úspě­chu. Joker 2 roz­hod­ně nepů­so­bí jako pokra­čo­vá­ní, kte­ré vznik­lo čis­tě kvů­li penězům a tvůr­čí tým se kro­mě tuč­né­ho hono­rá­ře roz­ho­dl při­jít s něčím svě­žím. Svěží pří­stup ovšem nikdy neza­ru­ču­je vylo­že­ný úspěch.

Joker: Folie à Deux je pokra­čo­vá­ním, kte­ré vznik­nout nemu­se­lo a po samot­ném fil­mu je jas­né, že Phillips dáv­kou pochyb­ných i když odváž­ných nara­tiv­ních roz­hod­nu­tí mno­hé divá­ky nedo­ve­de k té pra­vé for­mě uspo­ko­je­ní.  Phillips ovšem v tom­to zápa­se pro­hrá­vá se ctí. Jak se totiž na dru­hé­ho Jokera nej­spíš bude vzpo­mí­nat v souč­tu méně pozi­tiv­ně­ji než­li na jeho před­chůd­ce, Phillips na to šel sku­teč­ně tak tro­chu jinak, po řeme­sl­né strán­ce se na film roz­hod­ně hez­ky kou­ká a kon­tro­ver­zí závěr mini­mál­ně zvlá­dá fun­go­vat jako jaká­si for­ma teč­ky za Phillipsovým dvou­díl­ným Jokerem a obstoj­ná prav­dě­po­dob­ná roz­luč­ka s Arthurem Fleckem.

Mix muzi­ká­lu a soud­ní­ho psy­cho­lo­gic­ké­ho dra­ma­tu ovšem nedr­ží pohro­ma­dě a Phillips se mož­ná až pří­liš banál­ní námět sna­ží vyje­vit kom­plex­ně­ji. Divoká kar­ta je to ve finá­le tak nějak napůl, samot­ný čas uká­že, jak moc se na dvo­ji­ci fil­mů bude s odstu­pem let vzpo­mí­nat. Šílenství ve dvou doká­že obstát jako neu­rá­že­jí­cí a mini­mál­ně svě­ží dopl­něk, jeho rea­li­za­ce nej­spíš ani po letech ovšem nezů­sta­ne půso­bit tak tro­chu zby­teč­ně. Před pěti lety se své­ho vlast­ní­ho fil­mu dočkal nej­slav­něj­ší komik­so­vý zápo­rák. Po 5 letech se roz­hod­ně nedo­čká­vá špat­né­ho pokra­čo­vá­ní, zby­teč­né­ho pokra­čo­vá­ní ovšem ano...

Verdikt: 60%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře