Zdravím všechny své báječné čtenáře u nového článku!
Poslední dva týdny v červenci jsem měla dovču, což jsem velice uvítala, protože jsem se těšila na to množství volna, kdy nebudu muset nic dělat a budu se moci věnovat blogu, čtení a svým aktivitám. Musím říct, že ty dva týdny mi velice pomohly, odpočinula jsem si opravdu dost a taky jsem i něco přečetla. Navíc jsem i s sebou měla notebook, takže jsem si mohla jen tak večer, když zapadalo slunce, sednout venku s kávou, pustit se do psaní a přitom poslouchat jen tak zvuky okolo sebe.
Než jsem odjela na dovču, byla jsem si pro zásobu knih v knihovně. A protože Joy Fielding je celkem často zmiňovaná autorka ve facebookových diskuzích, řekla jsem si, že zkusím sáhnout zrovna po jejích knihách, jestli mě zaujme nebo ne. No a první knihou od této autorky, kterou jsem přečetla byla Špatná dcera. A na tu se tu dnes společně podíváme.
Autor: Joy Fielding
Počet stran: 351
Nakladatelství: Ikar
Rok vydání: 2018
Série: /
Robin se po více než pěti letech, kdy spolu nepromluvily ani slovo, zničehonic ozve její sestra Melanie, aby jí sdělila, že jejich otec, jeho druhá mladá žena a dvanáctiletá dcerka byli postřeleni při údajném ozbrojeném vloupání a jsou v nemocnici v kritickém stavu. Robin je nucena vrátit se do nenáviděného rodného maloměsta, a především k sestře, která ji nevítá s otevřenou náručí a své nepřátelství k ní dává nevybíravě najevo.
Robin zjišťuje, že všichni z rodiny – bratr Alec, Melanie, její autistický syn, a dokonce i Tara, otcova druhá manželka – mají co skrývat. Rodinná tragédie i neujasněný vztah s jejím přítelem v hlavní hrdince znovu vyvolají panickou poruchu, které se načas zbavila. Postupem času zjišťuje, že si bude muset vybrat mezi lží, které by ráda uvěřila, a pravdou, jíž vůbec netoužila znát.
Špatná dcera je moje první kniha od této autorky, a už na začátek mohu říct, že jsem nebyla zklamaná. Ačkoliv jsem na knihu viděla spousty spíše negativních recenzí, které zapříčinily drobný strach z této knihy, tak sama za sebe musím říct, že kniha byla velice dobře napsaná a napínavá.
Autorka nás tu seznamuje s hlavní hrdinkou Robin, terapeutkou z L.A., která přijíždí do malého městečka Red Bluff po tom, co jí její sestra zavolá, že jejich otec leží v nemocnici postřelený. Po tom, co Robin s nikým z rodiny nemluvila 5 let, přijíždí značně znepokojená do rodného městečka. Postupně se snaží přijít na to, co se tak mohlo stát, do toho se ustavičně poštěkává se svou sestrou Melanií, která nedokáže udržet svoji pusu na uzdě a neustále trousí uštěpačné poznámky na Robiino konto.
Ačkoliv byla kniha velice dobře napsaná, začala bych nejprve negativy, které jsem v knize našla. Jednak mi vadily zdlouhavé pasáže, kdy už jsem měla i tendenci přeskakovat řádky. Nevadí mi dlouhé popisy nebo monology, ale když jedna scéna je roztahaná na 3 stránky a v podstatě se tam omílá to samé pořád dokola, člověka to začne po chvíli nudit. Naštěstí takto dlouhých pasáží v knize nebylo moc, takže se to ve finále dalo celkem snést, jen bych byla radši za méně nudnějších pasáží.
Další věc, která mi v knize vadila, byla komplikovanost případu. Jasně, thriller má být napínavý až do konce, ale zde mi to ke konci přišlo maličko zamotané a komplikované, autorka do toho od půlky příběhu motala jiné postavy, jiné postavy motala dohromady vztahově a tak, no prostě ke konci jsem z toho měla hlavu „v pejru“. Určitě by neuškodilo na té komplikovanosti trochu ubrat a víc se zaměřit na popis případu.
Když se takhle s odstupem podívám na postavy, tak musím s politováním konstatovat, že mi nesedla prakticky ani jedna. Možná tak ještě Robiin snoubenec Blake, ten ještě ušel, ke konci i Melanie. Samotná Robin mi přišla taková … ani nevím, jak to pořádně pojmenovat. Terapeutka, která trpí psychickými atakami je dost zajímavá kombinace, říká se že doktoři bývají těmi nejhoršími pacienty, ale zde mi Robin přišla taková moc uťáplá, neuměla pořádně nikomu nic říct, zvlášť když jí Melanie, její sestra, chvílemi doslova urážela. Dokážu si představit, že měla Robin celkem problém se ozvat, když má se sestrou tak špatný vztah, sama jsem si něčím podobným prošla, ale nechat se sebou takhle zametat?
Melanie, to je kapitola sama o sobě. Sprostá a držkatá postava, která na nikom „nenechá nit suchou“ (nemyslím to tím, že by všechny pomlouvala a šířila nijak drby, ale je to myšleno tak, že se nebojí člověku říct svůj názor do očí, ať je jakýkoliv) a dokáže člověka pořádně urazit. Od dětství si nesla v sobě zášť kvůli sestře a při každé příležitosti se nezdráhala sestře pěkně zatopit. Ve finále se z ní ale vyklubala celkem fajn postava. Ostatní postavy nebudu moc komentovat, abych tu něco nevyspoilerovala.
Kniha jako taková byla fakt dobrá, dobře napsaná, sama jsem pachatele uhádla jen chvilku předtím, než to celé prasklo, a rozhodně to není poslední kniha od této autorky. Píše velice čtivě a člověka u příběhu opravdu umí udržet. Nebyl to top strop mezi thrillery, upřímně četla jsem i lepší, ale jako zajímavá kniha na dva dny rozhodně je.
