Jurský svět: Zánik říše - Všechny triky v zásobě: Vytváření dinosaurů

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Neal Scanlan, drži­tel Oscara za spe­ci­ál­ní efek­ty, byl pově­řen nezá­vi­dě­ní­hod­ným úko­lem – zko­or­di­no­vá­ním všech efek­tů tak, aby do fil­mu bez­pro­blé­mo­vě zapadly. Vysvětluje, jaká je hra­ni­ce mezi fyzic­ký­mi a počí­ta­čo­vý­mi efek­ty v tak kolosál­ním sním­ku, kte­rý zahr­nu­je i dino­sau­ry: „Asi vás pře­kva­pím, když řek­nu, že robo­ti­ka není pro kaž­dou scé­nu tím nej­lep­ším způ­so­bem. Vždy musí­te zvá­žit pro a pro­ti a při­stou­pit k věci prak­tic­ky. Nějakým způ­so­bem to má vliv i na roz­vrh natá­če­ní. Pokud natá­čí­te s robo­ty, musí­te mít vždy hod­ně času navíc. Vždy se ptá­me sami sebe, jest­li je eko­no­mič­těj­ší a prak­tič­těj­ší to udě­lat v prů­bě­hu nebo scé­ny dokon­čit až v post pro­duk­ci. Musíte ke kaž­dé zále­ži­tos­ti při­stou­pit indi­vi­du­ál­ně a spo­leč­ně s reži­sé­rem a super­vi­zo­rem se roz­hod­nout, jest­li je za daných okol­nos­tí správ­né k tomu při­stou­pit čis­tě prak­tic­ky. Je zají­ma­vé všech­ny tech­ni­ky spo­jo­vat dohro­ma­dy.“

Tým, kte­rý se sta­ral o spe­ci­ál­ní dino­sau­ří efek­ty, měl k dis­po­zi­ci něko­lik robo­tic­kých dino­sau­rů, ale žád­ný nebyl tak důle­ži­tý jako Blue. „Vytvořili jsme i leží­cí Blue, kolem kte­ré je záži­tek cho­dit. Vidět veli­kost jejích drá­pů a uvě­do­mit si, že tako­váh­le stvo­ře­ní jed­nou cho­di­la po pla­ne­tě Zemi, je úžas­né,“ pozna­me­ná­vá Scanlan. „Blue se brzy na začát­ku fil­mu zra­ní a poté pod­stou­pí ope­ra­ci, kte­rou pro­ve­de Zia. Pozvali jsme si kvů­li tomu vete­ri­ná­ře, kte­rý nám vysvět­lil, jak se s uspa­ným zví­ře­tem pra­cu­je. Ne jen, jak tako­vá ope­ra­ce pro­bí­há, ale jaké se k ní pou­ží­va­jí nástro­je a jak napří­klad zví­ře rea­gu­je na aneste­zii – že se při ní zví­ře tře­ba neu­brá­ní spous­tě nechtě­ných reflexů. To nám také poskyt­lo dal­ší dra­ma­tic­ké momen­ty, s kte­rý­mi jsme si moh­li hrát.“

Jak by mohl dal­ší jur­ský film exis­to­vat bez pro­slu­lé T. rex? „Celoživotní sen se stal sku­teč­nos­tí!“ říká Scanlan nad­še­ně. „Je to nesku­teč­ná scé­na, tem­ná a napí­na­vá, pro­to­že T. rex je pod seda­ti­vy a jak víme, zví­řa­ta pod seda­ti­vy mají čas­to oči ote­vře­né. Je to váž­ně děsi­vé, pro­to­že z pohle­du divá­ka si nemů­že­te být úpl­ně jis­ti, zda je T. rex uspa­ná, nebo ne…“

Co se týče indo­rap­to­ra, Scanlan pozna­me­ná­vá: „Jedná se čis­tě o gene­tic­ký expe­ri­ment, a poin­tou je, že není nut­ně 100% úspěš­ný. Naším úko­lem bylo z návr­hu Inda vytvo­řit něco kom­plet­něj­ší­ho, se vše­mi jizva­mi a s tex­tu­rou jeho šupin. Protože se jed­ná o stvo­ře­ní, kte­ré vznik­lo smí­chá­ním růz­ných genů, nabí­zí nám to pří­le­ži­tost pro­zkou­mat a pohrát si s detai­ly. Je fas­ci­nu­jí­cí, jaké roz­dí­ly najde­te mezi dra­ky, kro­ko­dý­ly a pla­zy.“

Úkolem Scanlanova týmu bylo zůstat věr­ni sku­teč­né pří­ro­dě. „Zároveň jsme muse­li vyu­žít hod­ně před­sta­vi­vos­ti k tomu, abychom z indo­rap­to­ra udě­la­li něco odliš­né­ho, uvě­ři­tel­né­ho a odů­vod­ně­né­ho. Nejde jenom o tvar, ale i o tex­tu­ru a o to jak na vás půso­bí. Lidský zásah na to také mohl mít vliv; asi to není tak doko­na­lá kom­bi­na­ce genů, jak oče­ká­va­li, tudíž si může­me před­sta­vit nedo­ko­na­los­ti kůže, odlu­pu­jí­cí se šupi­ny, nebo něja­kou nemoc, kte­rá by pro­puk­la a byla by evi­dent­ní. Všechno tohle se dino­sau­ra týká.“

Scanlanův tým nebyl zod­po­věd­ný pou­ze za vytvo­ře­ní těch­to úžas­ných tvo­rů, ale také za výko­ny ostat­ních živo­či­chů. Jeho tým talen­to­va­ných uměl­ců při­ve­dl dino­sau­ry k živo­tu díky růz­ným tech­ni­kám. „Mít koor­di­no­va­nou sku­pi­nu lidí, kte­ří spo­leč­ně pra­cu­jí jako tým, je v ani­ma­t­ro­ni­ce jedi­ný způ­sob, jak se může­te pohnout dál. Naším pří­stu­pem bylo vyu­žít co nej­ví­ce „pří­mé­ho spo­je­ní“. Kdykoli jsme moh­li her­co­vy ruce na dino­sau­ra oprav­du polo­žit, udě­la­li jsme to. Pokud se něče­ho může­me fyzic­ky dotknout a pohnout s tím, pak to vytvo­ří i spo­je­ní mezi naším srd­cem a naší před­sta­vi­vos­tí.“

Bylo zapo­tře­bí 12 lout­ko­her­ců, uměl­ců a her­ců, kte­ří byli mimo kame­ru, aby se Blue sta­la tako­vým dino­sau­rem, jakým je. Oni všich­ni byli vlast­ně uvnitř ní.

Veškeré tech­nic­ké vymo­že­nos­ti kaž­do­pád­ně Scanlanovu týmu dost pomoh­ly. „Vizuální efek­ty těm prak­tic­kým v mno­ha ohle­dech hod­ně pomoh­ly. Kdybych chtěl před 15 lety na lout­ku při­pev­nit tyč, abych s lout­kou mohl hýbat, tak nee­xis­to­val způ­sob, jak tu tyč dostat ze zábě­ru, muse­li bychom se hod­ně sna­žit, abychom ji zamas­ko­va­li. V dneš­ní době ze zábě­ru digi­tál­ně nevy­ma­že­te pou­ze tyč, ale klid­ně i celé­ho člo­vě­ka, když to scé­na oprav­du vyža­du­je. Jsme v tomhle hroz­ně roz­maz­le­ní, ale počí­ta­čo­vá gra­fi­ka tuhle pří­le­ži­tost nabí­zí.“

V tom­to fil­mu se Claire a Owen k dino­sau­ru při­blí­ží více, než kdy před­tím. Howard prá­ci s robo­tic­ký­mi dino­sau­ry popi­su­je násle­dov­ně: „Bylo tam dohro­ma­dy pět ani­ma­t­ro­nic­kých dino­sau­rů, pro­to­že v nemá­lo scé­nách se oprav­du dosta­ne­me do jejich blíz­kos­ti, hlav­ně k Blue. Mít mož­nost během scén rea­go­vat i na výkon samot­né­ho dino­sau­ra bylo nesku­teč­né.“

„Jurský svět měl pou­ze jed­no­ho ani­ma­t­ro­nic­ké­ho tvo­ra, a to apa­to­sau­ra, ostat­ní dino­sau­ři byli vytvo­ře­ni počí­ta­čo­vě,“ říká Pratt. „V tomhle fil­mu se může­me dotknout T. rexe i Blue. Bylo úžas­né s těmi­to krás­ný­mi dino­sau­ry hrát, cítit je, vidět je a rea­go­vat na ně. Celý tým vizu­ál­ních efek­tů odve­dl skvě­lou prá­ci. Claire se na zdro­go­va­ném a ospa­lém T. rexo­vi dokon­ce pro­je­de a já těs­ně unik­nu z jeho čelis­tí.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře