Jurský svět: Zánik říše – Všechny triky v zásobě: Vytváření dinosaurů

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Neal Scanlan, držitel Oscara za speciální efekty, byl pověřen nezáviděníhodným úkolem – zkoordinováním všech efektů tak, aby do filmu bezproblémově zapadly. Vysvětluje, jaká je hranice mezi fyzickými a počítačovými efekty v tak kolosálním snímku, který zahrnuje i dinosaury: „Asi vás překvapím, když řeknu, že robotika není pro každou scénu tím nejlepším způsobem. Vždy musíte zvážit pro a proti a přistoupit k věci prakticky. Nějakým způsobem to má vliv i na rozvrh natáčení. Pokud natáčíte s roboty, musíte mít vždy hodně času navíc. Vždy se ptáme sami sebe, jestli je ekonomičtější a praktičtější to udělat v průběhu nebo scény dokončit až v post produkci. Musíte ke každé záležitosti přistoupit individuálně a společně s režisérem a supervizorem se rozhodnout, jestli je za daných okolností správné k tomu přistoupit čistě prakticky. Je zajímavé všechny techniky spojovat dohromady.“

Tým, který se staral o speciální dinosauří efekty, měl k dispozici několik robotických dinosaurů, ale žádný nebyl tak důležitý jako Blue. „Vytvořili jsme i ležící Blue, kolem které je zážitek chodit. Vidět velikost jejích drápů a uvědomit si, že takováhle stvoření jednou chodila po planetě Zemi, je úžasné,“ poznamenává Scanlan. „Blue se brzy na začátku filmu zraní a poté podstoupí operaci, kterou provede Zia. Pozvali jsme si kvůli tomu veterináře, který nám vysvětlil, jak se s uspaným zvířetem pracuje. Ne jen, jak taková operace probíhá, ale jaké se k ní používají nástroje a jak například zvíře reaguje na anestezii – že se při ní zvíře třeba neubrání spoustě nechtěných reflexů. To nám také poskytlo další dramatické momenty, s kterými jsme si mohli hrát.“

Jak by mohl další jurský film existovat bez proslulé T. rex? „Celoživotní sen se stal skutečností!“ říká Scanlan nadšeně. „Je to neskutečná scéna, temná a napínavá, protože T. rex je pod sedativy a jak víme, zvířata pod sedativy mají často oči otevřené. Je to vážně děsivé, protože z pohledu diváka si nemůžete být úplně jisti, zda je T. rex uspaná, nebo ne…“

Co se týče indoraptora, Scanlan poznamenává: „Jedná se čistě o genetický experiment, a pointou je, že není nutně 100% úspěšný. Naším úkolem bylo z návrhu Inda vytvořit něco kompletnějšího, se všemi jizvami a s texturou jeho šupin. Protože se jedná o stvoření, které vzniklo smícháním různých genů, nabízí nám to příležitost prozkoumat a pohrát si s detaily. Je fascinující, jaké rozdíly najdete mezi draky, krokodýly a plazy.“

Úkolem Scanlanova týmu bylo zůstat věrni skutečné přírodě. „Zároveň jsme museli využít hodně představivosti k tomu, abychom z indoraptora udělali něco odlišného, uvěřitelného a odůvodněného. Nejde jenom o tvar, ale i o texturu a o to jak na vás působí. Lidský zásah na to také mohl mít vliv; asi to není tak dokonalá kombinace genů, jak očekávali, tudíž si můžeme představit nedokonalosti kůže, odlupující se šupiny, nebo nějakou nemoc, která by propukla a byla by evidentní. Všechno tohle se dinosaura týká.“

Scanlanův tým nebyl zodpovědný pouze za vytvoření těchto úžasných tvorů, ale také za výkony ostatních živočichů. Jeho tým talentovaných umělců přivedl dinosaury k životu díky různým technikám. „Mít koordinovanou skupinu lidí, kteří společně pracují jako tým, je v animatronice jediný způsob, jak se můžete pohnout dál. Naším přístupem bylo využít co nejvíce „přímého spojení“. Kdykoli jsme mohli hercovy ruce na dinosaura opravdu položit, udělali jsme to. Pokud se něčeho můžeme fyzicky dotknout a pohnout s tím, pak to vytvoří i spojení mezi naším srdcem a naší představivostí.“

Bylo zapotřebí 12 loutkoherců, umělců a herců, kteří byli mimo kameru, aby se Blue stala takovým dinosaurem, jakým je. Oni všichni byli vlastně uvnitř ní.

Veškeré technické vymoženosti každopádně Scanlanovu týmu dost pomohly. „Vizuální efekty těm praktickým v mnoha ohledech hodně pomohly. Kdybych chtěl před 15 lety na loutku připevnit tyč, abych s loutkou mohl hýbat, tak neexistoval způsob, jak tu tyč dostat ze záběru, museli bychom se hodně snažit, abychom ji zamaskovali. V dnešní době ze záběru digitálně nevymažete pouze tyč, ale klidně i celého člověka, když to scéna opravdu vyžaduje. Jsme v tomhle hrozně rozmazlení, ale počítačová grafika tuhle příležitost nabízí.“

V tomto filmu se Claire a Owen k dinosauru přiblíží více, než kdy předtím. Howard práci s robotickými dinosaury popisuje následovně: „Bylo tam dohromady pět animatronických dinosaurů, protože v nemálo scénách se opravdu dostaneme do jejich blízkosti, hlavně k Blue. Mít možnost během scén reagovat i na výkon samotného dinosaura bylo neskutečné.“

„Jurský svět měl pouze jednoho animatronického tvora, a to apatosaura, ostatní dinosauři byli vytvořeni počítačově,“ říká Pratt. „V tomhle filmu se můžeme dotknout T. rexe i Blue. Bylo úžasné s těmito krásnými dinosaury hrát, cítit je, vidět je a reagovat na ně. Celý tým vizuálních efektů odvedl skvělou práci. Claire se na zdrogovaném a ospalém T. rexovi dokonce projede a já těsně uniknu z jeho čelistí.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře