„Všichni jsou už v Mexiku...„
Kytarový a pistolnický virtuóz El Mariachi se vrací. Po smrti své milované Caroliny se tajemný cizinec s kytarovým pouzdrem uchýlil do ústraní, kde by nejspíše shnil nebýt příchodu protřelého agenta CIA Sandse, který má informace o plánovaném prezidentském atentátu a státním převratu. V pozadí převratu stojí šéf jednoho z kartelů, jistý Barillo, který si coby nástroj pro celou akci vybral spřízněného generála Marqueze. A právě Marquez je tím, kdo se postaral nejen o smrt Mariachiho ženy, ale i malé dcerky. Agent Sands nabízí kytaristovi možnost pomsty a Mariachi příliš dlouho neváhá…
Postavu El Mariachiho přivedl na svět v roce 1992 texaský rodák Roberto Rodriguez, který tehdy za pár dolarů a se svými příbuznými natočil příběh o muži v černém, jenž umí stejně dobře používat kytaru jako střelnou zbraň. Úspěch amatérského snímku umožnil Rodriguezovi natočit výpravnější verzi, či lépe pokračování, v němž zazářili Antonio Banderas a Salma Hayeková. Nyní, na popud svého přítele Quentina Tarantina, uzavírá (?) Rodriguez vyprávění o El Mariachim třetím dílem, jemuž dal název Kdysi dávno v Mexiku. Natočil jej za necelé dva měsíce, samozřejmě v Mexiku.
Rodriguez byl při natáčení velmi vytížený, neboť se obsadil do celé řady důležitých postů: stejně jako v případě Desperada napsal k filmu scénář, zrežíroval jej a nakonec sám sestříhal, navíc se stal i hlavním kameramanem, výtvarníkem a autorem hudby. (Uvidíme, kdy si troufne na roli hlavního hrdiny.) Možná i tato kumulace funkcí způsobila, že Kdysi dávno v Mexiku silně za Desperadem pokulhává. Největší vinu na tom nese scénář, který je značně překombinovaný. V příběhu vystupuje nadměrné množství postav, jejichž záměry a cíle jsou kratší, delší či celou dobu divákovi utajovány, navíc někteří hrdinové během děje své záměry ve vidině vyššího zisku mění, v důsledku čehož bez větších skrupulí „přestupují“ ke konkurenci. Divák tak chvílemi ztrácí orientaci, kdo - s kým - proč - a za kolik. Rodriguez sice v závěru většinu motivací jednotlivých hrdinů vysvětlí, stejně jako objasní podstatné dějové zvraty, ale scénář by si přesto zasloužil větší jednoduchost a přímočarost.
Oproti Desperadovi je na „Mexiku“ patrný posun k větší vážnosti celého snímku. Zatímco Desperado byl prošpikován originálními, vtipnými kousky, nyní se originalita a humor trochu vytrácí, a to včetně akčních scén, které jsou vedeny řemeslnou rukou, ovšem v převážné většině vycházejí z toho, co bylo k vidění v předchozím snímku (častá nadsázka - padouši vlivem zásahu kulkou létají desítky metrů vzduchem, hrdina již nepoužívá pouze střílející pouzdro na kytaru, ale i samotný hudební nástroj atd.). Naprosto neotřelá se tak jako jedna z mála jeví zajímavá variace na téma útěk v řetězech, kdy Mariachi s Carolinou prchají z hotelového pokoje po zdi domu. Za zmínku stojí i střelba agenta Sandse na protivníka za navigace malého mexického chlapce.
J
ednotlivým postavám by měl vévodit El Mariachi, ztvárněný opět Antonio Banderasem, ovšem jeho úloha zapšklého mstitele postupně se měnícího v bojovníka za svobodu s mexickou vlajkou na hrudi (!) mnohem více nahrává divácky vděčnější roli agenta Sandse. Ten je v podání Johnyho Deppa dokonale okouzlující, stejně jako tajemný a nevyzpytatelný. Se svýma „třema rukama“ přichází odnikud a míří nikam, divák se dozvídá pouze o jeho zálibě ve vepřovém s tequilou a limetkou a důsledné snaze o dodržování přírodní rovnováhy. Depp dokazuje, že mu žádná role není cizí a že ve všech umí býti naprosto přirozený. Salma Hayeková se jakožto Carolina objevuje pouze v několika krátkých Mariachiho vzpomínkách na minulost. Spolu s Banderasem a Hayekovou se z desperadovských herců objeví na plátně překvapivě i Marin Cheech a Danny Trejo. Přestože jejich hrdinové (barman, resp. vrhač nožů Navajas) bídně zhynuli, neváhal své oblíbené herce (a v případě Treja zároveň bratrance) nyní Rodriguez obsadit do rolí jiných, mimochodem už ne tak zajímavých. Smečce záporáků vévodí Willem Dafoe (Barillo), přehlédnout nelze ani Mickeyho Rourkea coby Barillova nohsleda „placeného za postávání“ či jednoho ze dvou Mariachiho parťáků v podání zpěváka Enriqua Iglesiase.
Kdysi dávno v Mexiku je prvním z celé řady pokračování úspěšných snímků, které distributoři v roce 2004 nabídnou českému divákovi. Doufejme, že ty další „dvojky“ či „trojky“, na které se těšíme, počínaje Pánem prstenů přes Spider-Mana či Souseda zabijáka a konče třeba Shrekem vyznějí lépe.
