Kluk ve světě příšer - 55 %

Když deví­ti­le­té­ho Kyuta oslo­ví na uli­ci Tokia zaha­le­ná posta­va s med­vě­dí hla­vou, netu­ší, že prá­vě potkal své­ho budou­cí­ho uči­te­le. Je to samot­ný mis­tr Kumatecu, kte­rý hle­dá učed­ní­ka a taky tro­chu náhrad­ní­ho syna. Kumatecu by se svým cho­vá­ním a výchov­ný­mi meto­da­mi nepro­šel ani do základ­ní­ho kola sou­tě­že Učitel roku. Je to prch­li­vý hro­motluk, kte­rý nejde pro ost­ré slo­vo dale­ko a dob­ro­vol­ně by se k němu do uče­ní asi nikdo nedal. Jenže Kyuto hle­dá spří­z­ně­nou duši, kte­rá mu nahra­dí ztra­ce­né rodi­če, a setká­ní s tajem­nou posta­vou z říše Jutengai  ho nijak nevy­le­ká. Tihle dva se hle­da­li, až se našli. Vytvořili spo­lu roz­há­da­nou dvo­ji­ci, kte­rá postup­ně obru­šu­je hra­ny svých svá­rů. Výuka žáka pro­bí­há drs­ně a pro oba zúčast­ně­né je to tvr­dý boj o vlast­ní hrdost. Ale v tom je tahle dvo­ji­ce zají­ma­vá a svým způ­so­bem i půvab­ná. Ani jeden si nedě­lá o dru­hém ide­a­lis­tic­ké před­sta­vy a sku­teč­nost je oba pře­kva­pí. Hledají k sobě ces­tu, učí se jeden od dru­hé­ho a sou­čas­ně se mezi nimi vytvá­ří přá­tel­ský vztah. Ale nic netr­vá věč­ně. Kyuto dospí­vá a jeho čas strá­ve­ný v zemi pří­šer se začne pro­lí­nat se svě­tem lidí, kde se setká­vá s otcem a mla­dou dív­kou. V hla­vě má sice tro­chu zma­tek, ale jeho srd­ce už umí udě­lat správ­ná roz­hod­nu­tí.

Film je nato­če­ný ve sty­lu oblí­be­né­ho japon­ské­ho žán­ru ani­me, kdy ani­mo­va­né posta­vy mají vel­ké, kula­té a roz­to­mi­lé oči. Takové má i hlav­ní hrdi­na pří­bě­hu a jeho přá­te­lé v zemi lidí. Postavy v říši pří­šer jsou sty­li­zo­va­né kom­bi­na­cí lid­ské­ho těla a zví­ře­cí hla­vy s výraz­nou mimi­kou, kte­rá umož­ňu­je vyjá­d­ře­ní emo­cí. Ve fil­mu se svět lidí od svě­ta pří­šer výtvar­ným sty­lem nijak neli­ší a vytvá­ří jejich snad­né pro­lí­ná­ní. Autorem výtvar­né­ho poje­tí je výtvar­ník  Mamoru Hosoda, kte­rý napsal také fil­mo­vý scé­nář a film reží­ro­val. Příběh malé­ho hrdi­ny začí­ná smr­tí jeho mat­ky, pokra­ču­je obdo­bím dospí­vá­ní u mis­tra Kumatecu a kon­čí setká­ním se sku­teč­ným otcem.  Jako malý chla­pec se učí od mis­tra, poz­dě­ji potká­vá kama­rá­dy a v závě­ru se musí roz­ho­do­vat sám. Své pochy­by i úva­hy si pro sebe komen­tu­je. Záporné emo­ce zob­ra­zil Mamoru Hosoda veli­ce obraz­ně od sty­li­zo­va­né tma­vé díry tem­no­ty umís­tě­né do mís­ta lid­ské­ho hrud­ní­ku. Temnota je v pří­bě­hu při­sou­ze­na pou­ze lidem a svět pří­šer je pro­ti svě­tu lidí vlast­ně méně kru­tý a zálud­ný. Přes veš­ke­rá nebez­pe­čí a nástra­hy nechá­vá autor pří­běhy své­ho hrdi­nu dojít ke šťast­né­mu kon­ci. Kdo by čekal milost­ný romá­nek, ten bude zkla­mán. Kumatecu najde své­ho otce a čeká ho běž­ný život bez přá­tel ze země pří­šer.

Příběh je plný zají­ma­vých scé­nek, kte­ré obsa­hu­jí napě­tí i humor. Linie pří­bě­hu se postup­ně odví­jí a půso­bí jed­no­du­še, ale nau­če­ní a sou­vis­los­ti nejsou tak jed­no­znač­ná. Je v nich ukry­to více význa­mů a občas zaba­lí autor scé­ná­ře myš­len­ky méně sro­zu­mi­tel­ně. Přestože je ve fil­mu něko­lik bojo­vých scén, nepů­so­bí dras­tic­ky nebo kru­tě, ale boju­je se v rám­ci urče­ných pra­vi­del.

Film je zají­ma­vý svým výtvar­ným zpra­co­vá­ním i samot­ným pří­bě­hem, roz­ví­jí před­sta­vi­vost a pod­ně­cu­je k pře­mýš­le­ní. Nabízených myš­le­nek a obra­zů je tro­chu víc, než mohou kres­le­né posta­vič­ky v čase 119 minut sku­teč­ně sdě­lit. Scény v dru­hé polo­vi­ně fil­mu, kde se Kyuto učí z knih a mudru­je nad vším a ničím, půso­bí těž­ko­pád­ně a zpo­ma­lu­jí tem­po pří­bě­hu.

Mamoru Hosoda je kaž­do­pád­ně talen­to­va­ný a šikov­ný umě­lec, kte­rý má dar vytvá­řet fil­mo­vé pří­běhy. Ve fil­mu se mu poda­ři­lo zají­ma­vě zachy­tit vztah dítě­te k uči­te­li a pro­ce­su uče­ní, kte­ré je tu chá­pá­no jako vzá­jem­né půso­be­ní dvou osob­nos­tí. Je to moder­něj­ší poje­tí, než se v dět­ských fil­mech běž­ně uží­vá. Jedním z tra­dič­ních pří­kla­dů výcho­vy dítě­te uči­te­lem ze svě­ta mimo lid­skou spo­leč­nost je pří­běh z Knihy džun­glí. Nejnovější ani­mo­va­ná ver­ze se pro­mí­tá v sou­čas­né době v našich kinech. Režisér Jona Favreau respek­to­val kniž­ní před­lo­hu a nato­čil pří­běh, kde se dítě sta­ví na vlast­ní nohy a sna­ží se zjis­tit, do jaké spo­leč­nos­ti vlast­ně pat­ří. Bude to lid­ská spo­leč­nost, kte­rá mu dala dědič­né před­po­kla­dy, nebo svět zví­řat, od kte­rých se nau­čil žít v pří­ro­dě. Respekt ke zví­ře­cím rodi­čům a uči­te­lům je nezpo­chyb­ni­tel­ná a pla­tí zku­še­nost star­ších. Postavení hrdi­nů v Knize džun­glí je jas­ně urče­né a auto­ri­ty jsou respek­to­vá­ny. Film Kniha džun­glí je sro­zu­mi­tel­ně vyprá­vě­ný pří­běh s doko­na­lou ani­ma­cí zví­řat a pří­ro­dy. Ve fil­mu Kluk ve svě­tě pří­šer si Mamoru Hosoda  s pojmem auto­ri­ty víc pohrá­vá a nabí­zí růz­né vari­an­ty, kdy uči­tel má dob­ré i špat­né vlast­nos­ti, ale doká­že své­ho žáka pod­ně­co­vat a pod­po­ro­vat při hle­dá­ní vlast­ní ces­ty. Výtvarné ztvár­ně­ní je sty­li­zo­va­né ale pře­hled­né a pod­po­ru­jí­cí fan­ta­zii.

Film Kluk ve svě­tě pří­šer oce­ní milov­ní­ci žán­ru ani­me i vyspě­lej­ší divá­ci ve věku star­ším 10 let.

---