Knižní recenze – Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

http://www.zapisnik-spisovatelky.cz/wp-content/uploads/2017/02/B55G0163-300x200.jpg

Tak troš­ku se mi pomí­cha­li recen­ze na kni­hy, kte­ré jsem pře­čet­la ješ­tě ke kon­ci loň­ské­ho roku, a na kni­hy, kte­ré jsem už pře­čet­la v roce 2017. No nic, snad se mi to poda­ří dát dohro­ma­dy ???? Knihu, kte­rou vám dneska před­sta­vím, urči­tě všich­ni zná­te. Ten pří­běh bláz­ni­vé sleč­ny a inva­lid­ní­ho vozíč­ká­ře, kte­ří se do sebe bláz­ni­vě zami­lu­jí, ale jeden z nich bohu­žel už nechce žít. Ano, chytří (a ti, co si pře­čet­li nad­pis) pocho­pi­li, že se jed­ná o nej­krás­něj­ší román na svě­tě, nebo aspoň tak ho vidím já, Než jsem tě pozna­la, kte­rý byl dokon­ce i zfil­mo­ván. Tak se na něj pojď­me podí­vat.

Žánr – Romány, Pro ženy, Světová lite­ra­tu­ra

Rok vydá­ní – 2013 (mám paper­back s fil­mo­vou obál­kou, ten vyšel v roce 2016)

Překlad – Lucie Mikolajková

Vazba – Paperback

Anotace – Louisa Clarková je oby­čej­ná dív­ka žijí­cí mimo­řád­ně oby­čej­ným živo­tem. Má ráda svou prá­ci v bis­tru, své­ho dlou­ho­le­té­ho pří­te­le a svět, kte­rý kon­čí s hra­ni­ce­mi malé­ho rod­né­ho měs­teč­ka. Svůj život by za nic nevy­mě­ni­la. Když však bis­tro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora nao­pak žád­né hra­ni­ce nemá. Je to svět adre­na­li­nu, vel­kých obcho­dů i peněz, svět mož­nos­tí bez ome­ze­ní. Will svůj život milu­je. Když ho však neho­da upou­tá na koleč­ko­vé křes­lo, ví, že už ho nebu­de moci žít jako dopo­sud.

Jen těž­ko si lze před­sta­vit více nesou­ro­dou dvo­ji­ci než nála­do­vé­ho a depre­siv­ní­ho Willa a jeho novou opti­mis­tic­kou a upo­ví­da­nou ošet­řo­va­tel­ku Louise…

Romantický pří­běh o dvou lidech, kte­ří nema­jí nic spo­leč­né­ho, dokud jim lás­ka k nohám nepo­lo­ží celý svět. S ním však i otáz­ku, jak vyso­kou cenu je člo­věk ocho­ten zapla­tit za štěs­tí toho, koho milu­je. (zdroj – www.databazeknih.cz).

Hlavní posta­vy – Louisa, Will

Vlastní názor – Na děj této kni­hy jsem byla dušev­ně při­pra­ve­ná, pro­to­že jsem před­tím vidě­la film. No, při­pra­ve­ná … Myslela jsem si, že jsem. Nebyla. Ani zda­le­ka ne.

Zrovna u téhle kni­hy se mi potvr­di­lo to sko­ro zná­mé pra­vi­dlo „Kniha je lep­ší než film“. Kniha mě totiž tak neu­vě­ři­tel­ně zasáh­la, že se to snad ani nedá vyjá­d­řit slo­vy, a navíc ve fil­mu toho dost chy­bě­lo. Kdo by pře­ce jenom nevě­děl, o čem je řeč (i když věřím, že všich­ni víte, tuhle kni­hu zná totiž kaž­dý) – jde o pří­běh šest­a­dva­ce­ti­le­té Louisy Clarkové (ve fil­mu ji ztvár­ni­la Emilia Clark – úsměv­né bylo, že má stej­né pří­jme­ní) a pět­a­tři­ce­ti­le­té­ho Willa Traynora, posti­že­né­ho muže na inva­lid­ním vozí­ku. Willovi rodi­če, Camilla a Steven Traynorovi, najmou Louisu coby ošet­řo­va­tel­ku Willa. Louisa nemá zpo­čát­ku ani pode­zře­ní, proč ji naja­li. Netuší, co se Will chys­tá udě­lat.

Pomalinku se Louisa a Will sbli­žu­jí, i když ze začát­ku to tak nevy­pa­dá. Will je k ní odta­ži­tý, mís­ty sko­ro až hnus­ný. Ale Louisa se nedá, vydr­ží se svým opti­mis­mem, až se nako­nec spřá­te­lí. Co mě u fil­mu zamr­ze­lo, byly scé­ny, kte­ré ve fil­mu byly vyne­chá­ny. Například jsem byla zvě­da­vá na scé­nu, kdy Louisa jde do blu­diš­tě na hra­dě, a dosta­ne klaus­tro­fo­bic­ký záchvat. Jakožto klaus­tro­fo­bik mě zkla­ma­lo, že tato scé­na ve fil­mu neby­la. Zajímalo by mě, jak ji fil­ma­ři zpra­cu­jou. Mrzí mě, že tam neby­la, fakt. Ne že bych snad něko­mu přá­la klaus­tro­fo­bic­ké či jiné záchva­ty, to ne. Zpátky k pří­bě­hu. Louisa se jed­no­ho dne dozví, proč ji rodič­če Willa naja­li. Rozhodne se, že udě­lá vše pro to, aby Will svůj názor změ­nil, a začne plá­no­vat růz­né vycház­ky a zážit­ky. Zpočátku je z toho Will otrá­ve­ný. Asi bych taky byla, abych se při­zna­la.

Nebudu vám tu vyprá­vět celý děj, pro­to­že to bys­te si pak tu kni­hu nemu­se­li vůbec číst. Jen podotknu, aby jste si ke kni­ze při­pra­vi­li (hlav­ně na závěr) vel­kou kra­bič­ku kapes­níč­ků. Tohle by totiž roz­pla­ka­lo i slo­na (nechá­pu, proč mě napadlo zrov­na tohle zví­ře … to je jed­no). Myslím, že mi ten­to pří­běh změ­nil moje myš­le­ní. Doteď jsem se spous­ty věcí bála, bála jsme se dělat nové věci, stej­ně tak jako Louisa. Ale po pře­čte­ní téhle kni­hy si mys­lím, že už nikdy nebu­de můj život jiný. Nikdy. Louisa mi zpo­čát­ku při­šla tako­vá uťápnu­tá, zased­lá, tichá myš­ka, kte­rá žije ve vlast­ním malin­kém svě­tě v rodin­ném kru­hu. Kromě toho, že se oblé­ka­la vel­mi výraz­ně, pes­t­ro­ba­rev­né bar­vy, výstřed­ní mode­ly, pros­tě tako­vé třešti­pr­dlo. Docela mě pře­kva­pi­lo, když v kni­ze vyprá­vě­la, že nikdy nevi­dě­la film s titul­ka­ma. Stejně jako Will jsem si o ní mys­le­la, že je tak tro­chu div­ná ???? Jinak se mi ale líbi­la, zami­lo­va­la jsem si tu její zapá­le­nost, jak se nene­cha­la odra­dit od toho, co ji čeká, jak chtě­la za kaž­dou cenu při­mět Willa změ­nit názor.

Will, co bych k němu řek­la. Asi jenom to, že mi ho bylo straš­ně líto. Neodkážu si pros­tě před­sta­vit, že bych kvů­li jed­né neho­dě při­šla o celý svůj život. Je prav­da, že můj život není a asi mož­ná ani nebu­de tak aktiv­ní, jako byl ten Willův, ale i tak jsem ho straš­ně lito­va­la. Při čte­ní mi oprav­du bylo smut­no, a tak nějak i chá­pu, proč na kon­ci udě­lal to, co udě­lal. Asi bych to udě­la­la taky.

Valná vět­ši­na kni­hy se ode­hrá­vá u Willa v domě, sem tam nakouk­ne­me k Louise domů, nebo když si vyje­dou někam na výlet. Jednou či dva­krát se dokon­ce mrk­ne­me i do bytu Louisiina pří­te­le Patricka.

Celkové hod­no­ce­ní – 5/5

Hodnocení na Goodreads – 4.28 z 5

Hodnocení na Databázi knih – 92% ze 100 %