Sir Christopher Frank Carandini Lee (* 27. května 1922, Londýn, Anglie, Spojené království), rytíř Řádu britského impéria a komandér Řádu sv. Jana, je významný britský herec. Na začátku své kariéry v 60. a první polovině 70. let hrál postavy padouchů, stal se známým zejména rolí hraběte Drákuly. Dále ztvárnil např. lorda Summerislea ve filmu The Wicker Man (1973), Francisca Scaramangu v bondovce Muž se zlatou zbraní (1974), hraběte Dooku v sérii Hvězdných válek nebo čaroděje Sarumana ve filmové trilogii Pán prstenů. Sám Lee za svou nejvýznamnější roli považuje zakladatele Pákistánu Muhammada Alího Džinnáha v životopisném snímku Jinnah (1998). Od roku 1948 hrál v 266 filmech.
Rytířem Řádu britského impéria byl jmenován při příležitosti královniných narozenin v roce 2009.
Životopis
Raná léta
Narodil se ve městě Belgravia v anglickém Westminsteru jako syn hraběnky Estelly Marie (rozené Carandini di Sarzano) a podplukovníka Geoffreye Trollope Leeho. Rodiče se však rozvedli, ještě když byl velmi malý, a spolu s matkou a sestrou se poté přestěhovali do Švýcarska, kde navštěvoval akademii ve Wengenu. Po návratu rodiny do Londýna chodil do Wagnerovy soukromé školy a jeho matka se znovu provdala, a to za bankéře Harcourta Rose, strýce autora příběhů o Jamesi Bondovi Iana Fleminga. Usiloval o stipendium pro studium na Etonu, avšak neúspěšně, a tak namísto toho začal navštěvovat školu Wellington College. V roce 1939 se přihlásil jako dobrovolník do finských jednotek, bojujících proti Rudé armádě v tzv. Zimní válce (ale jak sám přiznává ve svém životopise, spolu s dalšími britskými dobrovolníky ve Finsku strávili pouhých čtrnáct dní a od ruských jednotek byli drženi stranou). Jeho vojenská kariéra ve druhé světové válce pokračovala v královském letectvu a zpravodajských službách, účastnil se bojů v Africe a Itálii. Zmínil se také o svém působení ve zvláštních jednotkách, podrobnosti o jejich akcích jsou však dodnes tajné. RAF na konci války opustil s hodností kapitána letectva.
Začátky herecké kariéry
V roce 1948 se objevil jako kopiník ve filmu Laurence Oliviera Hamlet, a to se svým častým pozdějším spolupracovníkem Peterem Cushingem v roli Osrika. Během dalšího desetiletí se v rolích akčních hrdinů podílel na téměř třiceti filmech.
Jeho první prací pro společnost Hammer se stal film The Curse of Frankenstein (Frankensteinova kletba, 1957), o něco později si zahrál s Borisem Karloffem v Corridors of Blood (Chodby plné krve, 1958) a v témže roce v prvním ze série filmů o hraběti Drákulovi Horrors of Dracula, kde ztvárnil titulního hrdinu. Další části, ve kterých se objevil, Dracula: Prince of Darkness (Dracula: Kníže temnot, 1966), Dracula Has Risen from the Grave (Drákula vstal z hrobu, 1968), Taste the Blood of Dracula (Ochutnejte Drákulovu krev, 1969) a Scars of Dracula (Drákulovy jizvy, 1970) byly komerčně velmi úspěšné. Sice se mu příliš nelíbilo, jak Hammer s postavou zachází, světové publikum však filmy přijalo s nadšením a dnes jsou považovány za klasiku žánru. Další dva drákulovské filmy z počátku 70. let, které se pokoušely děj převést do moderní doby, se už ale s velkým ohlasem nesetkaly. Za jeden z nejlepších filmů společnosti Hammer (a zároveň jednu z nejlepších Leeho rolí) je označována The Mummy (Mumie, 1959). Dále se spolupodílel na filmech The Hound of the Baskervilles (Pes baskervillský, 1958), Gorgon (Gorgona, 1964) a Rasputin, the Mad Monk (Rasputin, šílený mnich, 1966).
Díky němu začal s Hammerem také spolupracovat známý autor tajemných příběhů Denis Wheatley. Společnost podle jeho románů natočila dva filmy: The Devil Rides Out (Ďábel byl vzkříšen, 1967), považovaný za jeden z největších úspěchů společnosti, a To the Devil a Daughter (Dceru ďáblovi, 1976). Ten však doprovázely mnohé problémy s produkcí, a ačkoli finančně úspěšný, byl to poslední hororový film natočený Hammerem. Skončila tak dlouholetá spolupráce Leeho se studiem, které ho učinilo světoznámým.
Podobně jako Cushing se mezi lety 1957 a 1977 objevil i ve filmech jiných společností. Byla to například série filmů o doktorovi Fu Manchu v letech 1965-1969, I, Monster (Já, monstrum, 1971) o Jekyllovi a Hydeovi, The Creeping Flesh (Plíživé maso, 1972) nebo jeho údajně nejoblíbenější The Wicker Man (Proutěný muž, 1973). Zahrál si také ve filmu The Private Life of Sherlock Holmes (Soukromý život Sherlocka Holmese, 1970) nebo Eugenie (1970), nevěda, že jde o lehkou pornografii (sexuální scény se totiž natáčely zvlášť).
Další kariéra
Od poloviny 70. let se rolím v hororových filmech vyhýbal. Autor špionážních románů o Jamesi Bondovi a zároveň jeho příbuzný Ian Fleming mu nabídl titulní roli v první oficiální filmové bondovce Dr. No. Sice ji s nadšením přijal, producenti už ale předtím vybrali Josepha Wisemana. K roli bondovského padoucha se dostal až v roce 1974, kdy si ve snímku Muži se zlatou zbraní zahrál smrtícího zabijáka Francisca Scaramangu. V roce 1979 jej režisér Steven Spielberg obsadil do role německého důstojníka kapitána Wolfganga von Kleinschmidta ve svém filmu 1941. Společně s Anthony Nelsonem Keysem v roce 1972 založil produkční společnost Charlemagne Productions, Ltd.
Roku 1982 se objevil ve filmu The Return of Captain Invincible (Návrat kapitána Neporazitelného), kde hrál fašistu, plánujícího zbavit Ameriku a později celý svět od všech nebělochů. V tomto filmu si také zazpíval, a to dvě písně od Richarda O’Briena and Richarda Hartleyho, mimo jiné autorů Rocky Horror Picture Show. Ve filmu Policejní akademie 7: Moskevská mise (1994) si zahrál ruského velitele. V roce 1998 ztvárnil titulní roli zakladatele Pákistánu Muhammada Alího Džinnáha ve snímku Jinnah, kterou na tiskové konferenci při příležitosti bruselského filmového festivalu označil za svoji nejlepší. Byl také jedním z kandidátů na roli Magneta ve filmu X-Men (2000), nakonec ale připadla Ianu McKellenovi.
Zazářil jako Saruman ve filmové trilogii Pán prstenů. Jako jediný z celého štábu se s J.R.R. Tolkienem osobně setkal a podle vlastních slov má ve zvyku si román každý rok alespoň jednou přečíst. Pán prstenů zároveň znamenal nový impuls pro jeho kariéru - objevil se ve filmech ze série Hvězdných válek Epizoda II: Klony útočí (2002) a Epizoda III: Pomsta Sithů (2005) v roli hraběte Dooku.
Je také jedním z nejoblíbenějších herců režiséra Tima Burtona, s nímž od roku 1999 spolupracoval už celkem pětkrát. Malou roli si zahrál ve snímku Ospalá díra (1999), namluvil jednu z postav v animovaném filmu Mrtvá nevěsta Tima Burtona (2005), hrál i ve snímcích Karlík a továrna na čokoládu (2005) a Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007). Jeho scény ze Sweeneyho Todda byla však nakonec z finální verze vystřiženy, protože Burtonovi připadaly pěvecké scény se zpívajícími Sweeneyho oběťmi příliš teatrální. Roku 2009 se podílel na připravované Burtonově adaptaci Alenky v říši divů z roku 2010. Od roku 2005 do roku 2011 spolupracoval s metalovou kapelou Rhapsody of Fire.
V roce 1983 pobýval v Praze v rámci natáčení hororu Howling II (Vytí), byl porotcem MFF Forum v Bratislavě roku 1995 a účastnil se také 43. MFF v Karlových Varech v roce 2008.
Současnost
V roce 1973 mu byl ve Francii udělen odznak důstojníka Řádu umění a literatury. V roce 2001 získal od britské královny Alžběty II. medaili britského impéria a stal se komandérem Řádu britského impéria (CBE - Commander of the Order of the British Empire), v roce 2009 byl povýšen na rytíře Řádu britského impéria (KBE - Knight of the Order of the British Empire).
Je autorem životopisných knih Tall, Dark and Gruesome (Vysoký, temný a příšerný, 1977) a Lord of Misrule: Autobiography of Christopher Lee (Pán anarchie: Autobiografie Christophera Lee, 2004).
Detaily o článku Christopher Lee
- Jméno článku: Christopher Lee
- Autor: Přispěvatelé Wikipedie
- Vydavatel: Wikipedie: Otevřená encyklopedie.
- Datum poslední úpravy: 27. 08. 2014, 05:51 UTC
- Datum převzetí: 2. 12. 2014, 15:11 UTC
- Trvalý odkaz: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christopher_Lee&oldid=11782226
- Hlavní autoři: Statistika editací stránky
- Identifikace verze stránky: 11782226
