Komunikace v ošetřovatelské praxi - 90 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Doc. PaedDr. Mgr. Eva Zacharová, Ph.D., je autor­kou mno­ha člán­ků s lékař­skou tema­ti­kou, mimo jiné i Sociální komu­ni­ka­ce - sou­část odbor­né eru­di­ce sest­ry (2009), Význam soci­ál­ní komu­ni­ka­ce v dět­ském lékař­ství (2009) či Práva dět­ské­ho paci­en­ta v ošet­řo­va­tel­ské péči (2010).

V Předmluvě podo­tý­ká, že „nové tren­dy v ošet­řo­va­tel­ském vzdě­lá­ní při­ná­še­jí vyš­ší náro­ky na odbor­nou při­pra­ve­nost posky­to­va­te­lů péče v rám­ci pří­pra­vy na povo­lá­ní“ vše­o­bec­né sest­ry. Stále více je kro­mě pro­fes­ních zna­los­tí vyža­do­vá­no také pově­do­mí o mecha­nis­mu fun­go­vá­ní mezi­lid­ských vzta­hů, kdy je do popře­dí kla­de­na vzá­jem­ná inter­ak­ce sest­ry s paci­en­tem. Přáním autor­ky je při­nést inspi­ra­ci a moti­va­ci pro zkva­lit­ňo­vá­ní vzta­hu zdra­vot­ní­ků s kli­en­ty.

Nejprve vyme­zu­je pojem komu­ni­ka­ce a při­po­mí­ná, že sest­ra může vůči paci­en­to­vi uplat­nit komu­ni­kač­ní styl syme­t­ric­ký, zalo­že­ný na rov­nos­ti mezi ní a léče­ným, či asy­me­t­ric­ký, v němž je zdů­raz­ně­na závis­lost nemoc­né­ho na pečo­va­tel­ce. Docentka Zacharová je toho názo­ru, že ošet­řo­va­tel­ská péče bude účin­ná jen teh­dy, pokud bude vzá­jem­ný vztah zalo­žen prá­vě na syme­t­ric­kém způ­so­bu doro­zu­mí­vá­ní.

Druhá kapi­to­la řeší ver­bál­ní komu­ni­ka­ci ve zdra­vot­nic­tví. Zdůrazněn je zde indi­vi­du­ál­ní pří­stup jed­ná­ní s ohle­dem na spe­ci­fic­ké zvlášt­nos­ti kli­en­ta, úcta, vcí­tě­ní i pozi­tiv­ní vztah k němu. Podmínkou ozdrav­né síly slo­va je vzá­jem­ná důvě­ra. Ukazatelem roz­po­lo­že­ní sto­na­jí­cí­ho je hla­si­tost a rych­lost řeči, poml­ky, výš­ka hla­su i dél­ka pro­je­vu. Sestra by se měla vyja­d­řo­vat jed­no­du­še, struč­ně, u závaž­ných témat by měla roz­hod­nout o správ­ném nača­so­vá­ní zprá­vy, měla by být důvě­ry­hod­ná a v rám­ci svých mož­nos­tí se při­způ­so­bit potře­bám paci­en­ta.

Příručka upo­zor­ňu­je na chy­by v soci­ál­ní komu­ni­ka­ci, napří­klad na pou­ží­vá­ní odbor­ných výra­zů, jimž nemoc­ný nemu­sí rozu­mět, rych­lý a nepře­ru­šo­va­ný mono­log zdra­vot­ni­ce, kla­de­ní uza­vře­ných otá­zek s oče­ká­vá­ním odpo­vě­di ano – ne, či nad­měr­né ubez­pe­čo­vá­ní o uzdra­ve­ní.

Dále popi­su­je fáze roz­ho­vo­ru, typy roz­ho­vo­rů v kli­nic­ké pra­xi, např. dia­gnos­tic­ký, tera­pe­u­tic­ký, infor­mač­ní nebo edu­kač­ní se sna­hou zapo­je­ní posti­že­né­ho do léč­by. Probírá typy odpo­vě­dí, způ­so­by navá­zá­ní roz­ho­vo­ru, mode­lo­vé situ­a­ce k vede­ní empa­tic­ké­ho roz­ho­vo­ru na základ­ních oddě­le­ních a roze­bí­rá never­bál­ní komu­ni­ka­ci. Ta „zahr­nu­je širo­kou oblast toho, co sig­na­li­zu­je­me beze slov či jako dopro­vod slov­ní komu­ni­ka­ce, tedy řeč těla“. Zabývá se také postu­ro­lo­gií - drže­ním těla a polo­ho­vý­mi kon­fi­gu­ra­ce­mi.

Významná je i mimi­ka. Z tvá­ře je mož­né vyčíst sedm základ­ních dru­hů emo­cí, štěs­tí - neštěs­tí, radost - smu­tek, klid - roz­či­le­ní, zájem - nezá­jem, spo­ko­je­nost - nespo­ko­je­nost, neo­če­ká­va­né pře­kva­pe­ní - spl­ně­né oče­ká­vá­ní, pocit jis­to­ty - strach. Připomíná, že úsměv je nej­ú­čin­něj­ším pro­střed­kem doro­zu­mě­ní, jenž slou­ží i k uvol­ně­ní napě­tí. Důležitá je rov­něž dél­ka pohle­du, jeho zamě­ře­ní a čet­nost.

Autorka dále vypi­su­je vše­o­bec­né zása­dy pro vede­ní roz­ho­vo­ru mezi sestrou a paci­en­tem. Čtvrtá kapi­to­la mapu­je způ­so­by cho­vá­ní od pasiv­ní­ho, kdy dochá­zí k potla­čo­vá­ní vlast­ních práv, k agre­si­vi­tě, tedy poru­šo­vá­ní práv jiných, a aser­ti­vi­tě, čili úctě k sobě i ostat­ním. Poslední ze jme­no­va­ných postu­pů je neji­de­ál­něj­ší. Mezi aser­tiv­ní tech­ni­ky, zde jme­no­va­né, nále­ží sebe­o­te­vře­ní, při­ja­tel­ný kom­pro­mis nebo meto­da aser­tiv­ní­ho ne. Důležitá jsou upo­zor­ně­ní na komu­ni­kač­ní chy­by a omy­ly v kli­nic­ké pra­xi.

Publikace je urče­na zejmé­na odbor­ní­kům, pra­cu­jí­cím ve zdra­vot­nic­tví či soci­ál­ních služ­bách. Může být zají­ma­vá též pro stu­den­ty soci­o­lo­gie či psy­cho­lo­gie. Pacientům zas pomů­že pocho­pit, jak je role zdra­vot­ní sest­ry nároč­ná a nau­čí je vět­ší tole­ran­ci k pochy­be­ní dru­hých. Kniha je odbor­nou učeb­ni­cí, z toho­to důvo­du je text nároč­něj­ší na čte­ní.

Líbí se mi, že se v sou­čas­nos­ti zvý­šil zájem o empa­tic­ký dia­log mezi léka­řem i paci­en­tem a začí­ná být respek­to­vá­na  psy­chic­ká strán­ka kli­en­ta. Svazek shr­nu­je základ­ní poznatky z odvět­ví soci­ál­ní komu­ni­ka­ce apli­ko­va­né na ošet­řo­va­tel­skou péči.

• Autor: Zacharová Eva
• Formát stran: 14×21 cm, 128 stran
• Datum vydá­ní: 25.05.2016
• Katalogové čís­lo: 16013
• ISBN: 978-80-271-0156-6
• Edice: Sestra
• Kategorie: Sestra

Knihu může­te kou­pit na Grada.cz.