Babička Markéta byla v podstatě klasickou babičkou - vařila a pekla pro své vnučky Markétku a Viktorku, vyráběla marmelády, avšak také sbírala bylinky. Dá se říci, že ji vnučky považovaly za kouzelnou babičkou. Jednoho dne si vzala košík a šla do lesa opět sbírat léčivé rostliny. U toho si o nich zpívala. Najednou jí u nohou něco šimralo a jakoby naříkalo. Když se podívala dolů, spatřila malého pejska, který na ní smutně koukal. Babička se sháněla po jeho páníčkovi, ale nikde nikdo. Zatím sbírala dále, až se rozhodla jít domů. Pejsek rasy jezevčíka se rozhodl, že ji za každou cenu doprovodí, Babička si ho také hned pojmenovala - Pajda.
Doma však měla velkého německého ovčáka Dyga a trochu se obávala co na Pajdu bude říkat. Dygo byl však okamžitě přátelský. Druhý den babičce volal její syn Martin, aby se jen tak ujistil, že je v pořádku. Babička, tedy jeho maminka mu prozradila, že si našla nového přítele. Když to říkal doma, tak se všichni hned zajímali, jaký asi bude. Mysleli totiž, že jde o člověka. V sobotu ráno vyráželi s celou rodinou k babičce. Maminka přemýšlela, jestli má přivézt i nějaký dárek pro babiččina nového přítele. Když se u babičky zjistilo, že jde o pejska, byli všichni nadšení. Děvčata měly totiž doma fenku Anušku, ale ani v nejmenším neměly ponětí, co způsobí bylinky babičky Markéty s jejich milovanou psí slečnou a kamarádkou.
Autorka je známá tím, že píše takové ty klasické pohádky. Sice se nejedná vyloženě o nějaké princeznovské příběhy, tedy v těch knihách, které jsem od ní četla, ale to neznamená, že jsou špatné. Ba právě naopak. Tohle je další moc hezké vyprávění. Ilustrace jsou jako vždycky sice střídmější na můj vkus, ale o to vůbec nejde. Má 64 stran a rozhodně doporučuju.
Nejnovější komentáře