Jednoho krásného dne s pekle narodil čertík. Měl všechno tak, jak má správný čert mít, ale přeci jen na něm byla jedna hodně divná věc – nebesky modré oči. Čertice Rozumbrada, které se narodil tomu ani za mák nerozuměla. Byla chytrá až na půdu, což v praxi znamenalo úplně nejvíc, jak by mohl čert být. V kalendáři, tedy v tom pekelném svému synkovi vybrala jméno Zbrlík. Vůbec netušila, že její syn se bude přesně podle svého jména chovat. Odmalička děla samé hlouposti. Když byl opravdu malý, dalo by se nad tím mávnout rukou v případě, že by se jednalo o malichernosti.
Například jednou hráli čerti karty. Po chvíli však usoudili, že to v pekle smrdí a chtělo by to pořádně umýt. Ovšem čerti a pracovat, navíc s vodou – holý nesmysl. Avšak to by nesměl být poblíž Zbrklík. Ten se ptal maminky, kde se bere voda do pekelných kotlů. Ta mu sice podezíravě, ale přeci jen prozradila, že v pekle je kouzelná studna, která každého čerta poslechne na slovo. To byla doslova voda na Zbrlíkův mlýn. Šel za studnou a požádal ji, aby v pekle byla voda. Ta se jen škodolibě zachechtala, a se slovy jak je libo, začalo být v pekle jaksi nadměrně mokro.
Úplná klasika, co se týká českých pohádek. Čerti, peklo – to je tu snad odjakživa. Právě i proto jsou tyto pohádky tak oblíbené. Kniha se velmi povedla, což u pohádek bývá standard. Obálka je opravdu nádherná. Má 88 stran a rozhodně doporučuju.
Nejnovější komentáře