Kvarteto - 50 %

Poněkud nesou­ro­dá čtve­ři­ce tři­cát­ní­ků v čele se intro­vert­ním Robertem (Lukáš Melník) zaží­vá spo­leč­né chví­le při zkouš­kách na kon­cert sou­do­bé hud­by. Čas trá­ví také v legen­dár­ní hos­po­dě Ponorka, kam cho­dí i kama­rád­ka „Batrflaj“ (Pavlína Štorková), psy­cho­te­ra­pe­u­t­ka Sylva (Lenka Krobotová) a dal­ší spří­z­ně­né duše. Všechny spo­ju­je zájem o hud­bu, ale kaž­dý má jinou před­sta­vu o šťast­ném živo­tě.

Režisér Miroslav Krobot napsal scé­nář spo­leč­ně s Lubošem Smékalem. Je to již dru­hý film, na kte­rém tato dvo­ji­ce spo­lu­pra­co­va­la. Předchozí film Díra u Hanušovic byla tro­chu depre­siv­ní, kde hrdi­no­vé byli své­ráz­né figur­ky v malé ves­ni­ci. Film Kvarteto nao­pak zachy­cu­je atmo­sfé­ru his­to­ric­ké­ho měs­ta, s úzký­mi ulič­ka­mi a vět­ši­na scén se ode­hrá­vá v inte­ri­é­rech bytu nebo v hos­po­dě. Postavy jsou indi­vi­du­a­li­ty a řeší své pro­blémy inte­lek­tu­ál­ní­mi hovo­ry. Společným koníč­kem je hud­ba a kaž­dý se zají­má ješ­tě o někte­rý z dal­ších umě­lec­kých obo­rů. Kromě toho řeší své osob­ní pro­blémy s rodi­nou nebo hle­da­jí part­ner­ský vztah. Přesto tvo­ří par­tu kama­rá­dů se spo­leč­ným zájmem, kte­rý je doká­že spo­jit.

Autoři scé­ná­ře nijak nemo­ra­li­zu­jí a nechá­va­jí své hrdi­ny pobý­vat na scé­ně pod­le jejich chu­ti. Postavy se potká­va­jí, opouš­tě­jí, koke­tu­jí i milu­jí. Film je nato­čen v poklid­ném tem­pu a auto­ři scé­ná­ře nezvo­li­li ces­tu zob­ra­zo­vá­ní výraz­ných váš­ní ani nási­lí. Hlavní posta­vy nejsou kon­flikt­ní typy, ale také to nejsou lidé bez citu. Každý má ale jiný způ­sob pro­ží­vá­ní, tem­pe­ra­ment i způ­sob komu­ni­ka­ce. To však nezna­me­ná, že spo­lu nemo­hou spo­lu­pra­co­vat nebo, v pří­pa­dě Simony a Roberta, pro­ží­vat cito­vý vztah. Pohybují se sice ve svě­tě bez závaz­ků a povin­nos­tí, ale mají pocit, že jim něco schá­zí.

A nemo­hu se zba­vit dojmu, že tro­chu toho poci­tu pře­dá­vá i samot­ný film. Netroufám si posou­dit, zda se poda­ři­lo ve fil­mu zachy­tit poci­ty a pro­blémy sou­čas­ní­ků. Jestli se auto­ři sna­ži­li zob­ra­zit oso­bi­tým způ­so­bem pohled na růz­né osob­nos­ti, pak zvo­li­li oso­bi­tý způ­sob poe­tic­ké­ho vyprá­vě­ní. Přibližuje se poje­tí fil­mu Díra u Hanušovic, kde své­ráz­né posta­vy zapadly do atmo­sfé­ry malé vís­ky v drs­né, ale krás­né kra­ji­ně. Ale ve fil­mu Kvarteto je poe­tic­ké vyprá­vě­ní pro­po­je­no umě­lec­kým svě­tem a his­to­rii. Dialogy postrá­da­jí chví­le­mi dyna­mi­ku a hrdi­no­vé se tvá­ří, jako by cho­di­li neu­stá­le „kolem hor­ké kaše“ a nevě­dě­li, jak se do ní pus­tit. Vtipálek Tomáš sice trou­sí vtíp­ky a různá moud­ra, ale sou­čas­ně půso­bí bez­rad­ně a zra­ni­tel­ně. Simona doká­že pro­vo­ko­vat, ale v dal­ší situ­a­ci rea­gu­je s vnitř­ní kon­t­ro­lou. Batrflaj se cho­vá hod­ně uvol­ně­ně a sou­čas­ně tou­ží po trva­lém vzta­hu. Postavy mají více tvá­ří, jsou méně čitel­né, než je tomu v jiných dra­ma­tic­kých dílech, kde mají posta­vy „vyhra­ně­ný cha­rak­ter“, kte­rý se v prů­bě­hu pří­bě­hu mění nebo nepro­ží­va­jí dra­ma­tic­ké život­ní zvra­ty.

Miroslav Krobot si do fil­mu vybral něko­lik her­ců z Dejvického diva­dla a dopl­nil sesta­vu o Barboru Polákovou, Zdeněk Julina, Pavlínu Štorkovou, Janu Štěpánkovou, Jiřího Šmitzera a dal­ší. Největší pozor­nost na sebe str­há­vá Barbora Poláková, což je záslu­ha nejen výraz­né­ho herec­ké­ho talen­tu, ale také díky kame­ře Juraja Chlpíka.

Film půso­bí vyvá­že­ně, ale záro­veň pří­liš inte­lek­tu­ál­ně a umě­lec­ky. To může zaujmout nároč­něj­ší pub­li­kum nebo fes­ti­va­lo­vé poro­ty.

---