Květnové výročí povstání

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Je docela zajímavé sledovat, jak i po 75 letech od konce druhé světové války v Evropě tento konfikt stále bublá. Má už jinou podobu, ale skvěle zapadá do kulturní války a je naplňován současným geopolitickým uspořádáním. Sporem o sochu maršála Koněva počínaje a úlohou Českého rozhlasu konče.

Na jednu stranu mi přijde fajn, že se o události mluví, ale na druhou mě někdy docela mrzí jakými motivy a jakým tunelovitým viděním je tato debata vedena.

Já jsem pochopitelně květnové povstání roku 1945 nezažil (a možná podle některých k tomu nemám co mluvit), mám je ale spjaté s několika vzpomínkami. Tou jednou jsou vzpomínky audiovizuální jako byly např. záznamy hlášení rozhlasu, filmy typu Osvobození Prahy (které mi tehdy přišly docela fajn, ale to jsem bohužel spoustu souvislostí netušil) a skvělý pořad Hledání ztraceného času – Květen 1945 (dá se najít na youtube, odkaz níže).

A pak také vzpomínky prarodičů, pro ně to bylo velké téma, něco, co jim významně zasáhlo do života a docela silně jej tak překopalo. Někdy se ty vzpomínky prolnuly se zážitky, které byly spojené s Mnichovem, bombardováním Plzně, hloubkařích a jejich útoku na lokální vlak, apod.

Dodnes si některé ty střípky dobové mozaiky pamatuji a dám je tu k dobru.

Říkalo se, že krátce po konci bojů přišli rudoarmějci do vsi a hrozně se polekali, když slyšeli řinčení budíku. Pro jistotu jej rozstříleli. Pak se strašně divili, že je to nějaký přístroj, který odměřuje čas. Když něco tiká, tak je to přece jasná bomba, ne?

Další zážitek je spojený s Vlasovci, kteří pomáhali osvobodit Podbrdsko. V nedaleké vsi si udělali provizorní základnu, byl mezi nimi i malý chlapec, patrně sirotek, ti občas táhli s armádou (podobně jako dávno ve středověku husitská práčata). Ovládal však zdatně pancéřovou pěst. Pak se říkalo, že někdo viděl německé auto, které míří od města přes ves nejspíš někam na západ do amerického zajetí. Vesničané společně s mým dědou pak už jen našli zničené německé auto – pancéřovou pěstí.

A poslední zasunutá vzpomínka, předvoj rudoarmějců někdy obstarávali příslušníci tajné policie (která primárně pátrala po vlasovcích a podílela se i na únosu mnohých československých občanů do SSSR, namátkou např. armádní generál Vojcechovský), když k nám dorazili, tak i přess všeobecnou radost byli někteří lidé překvapeni na čem to ti Sověti jedou. Většinou se jednalo o vozy z USA. Ford, General Motors – a to vše docela nové, jako kdyby to sjelo ze závodní linky.

Foto: Karel Hájek,Osvobození Prahy 1945 – maršál Koněv, CC BY-SA 3.0.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře