Lenka Szántó: Že to všechno způsobila hloupost a hamižnost, je jen částečná úleva

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Asi nej­ví­ce se bude v sou­vis­los­ti s fil­mem řešit auten­ti­ci­ta a věro­hod­nost. Z čeho jste při psa­ní scé­ná­ře vychá­ze­la?

Rešerše ke scé­ná­ři mi trva­ly sko­ro rok. Zpo čát­ku jsem vychá­ze­la z veřej­ných zdro­jů, archiv­ních člán­ků v médi­ích a hlav­ně z roz sud­ků nad dvě­ma hlav­ní­mi vět­ve­mi dis­tri buto­rů  pan­čo­va­né­ho  alko­ho­lu.  Například roz­su­dek  nad  tro­ji­cí  hlav­ních  pacha­te­lů a jejich nej­bliž­ší­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky má více než sto stran a v jeho odů­vod­ně­ní je vel­mi přes­ně popsá­no, jak kde a proč byl meta nol do eta­no­lu při­mí­chán a kam dis­tri­buo ván. Tyhle rešer­še mi pomoh­ly se ve sple tité kau­ze zori­en­to­vat, tak­že jsem pak byla při­pra­ve­ná klást otáz­ky lidem, kte­ří kau­zu vyšet­řo­va­li nebo se sta­li její obě­tí. Ti všich ni mi pomoh­li mozai­ku pří­bě­hu dosklá­dat. Ve  scé­ná­ři  jsme  pak  samo­zřej­mě  muse­li řadu věcí vyne­chat, zkrá­tit či pozmě­nit, ale je tam vel­mi málo momen­tů, kte­ré bychom si úpl­ně vymys­le­li. Budouli se divá­ci sna­žit uhád­nout, kte­ré moti­vy jsou ve fil­mu po dle sku­teč­nos­ti a kte­ré jsou pozmě­ně­né, dám jim nápo­vě­du. Ty nej­ší­le­něj­ší, nej­neu věři­tel­něj­ší, nej­směš­něj­ší nebo nej­hlou­pěj ší věci ve fil­mu jsou vždyc­ky pod­le prav­dy.

Jak jste kau­zu Metanol vní­ma­la v jejím prů­bě­hu, v reál­ném čase? Vzpomenete si na své teh­dej­ší poci­ty?

Vzpomínám si, jak jsem se bála, že to ně kdo udě­lal schvál­ně. Že by v naší zemi byla tako­vá zrů­da, kte­rá by zavi­ni­la smrt toli­ka lidí ze své­ho roz­hod­nu­tí a v kli­du to pozo rova­la. Že se nako­nec uká­za­lo, že to způ­so bila hloupost a hamiž­nost, je sice úle­va jen čás­teč­ná, ale pře­ci jen úle­va.

Kauzou jste se zabý­va­la do vel­ké hloub­ky. Je něco, co Vás při pří­pra­vě scé­ná­ře šoko­va­lo nebo pře­kva­pi­lo?

Nemohla jsem uvě­řit, když jsem si pře­čet­la, že dva z pacha­te­lů se sna­ži­li alko­hol s meta nolem pro­dat i po kon­ci pro­hi­bi­ce, ačko­li už vel­mi dob­ře vědě­li, že i jejich lah­ve jsou s me tano­lem a mohou zabít. Normálně si opat­ři­li nové kol­ky, zfal­šo­va­li cer­ti­fi­ká­ty o půvo­du lihu a vyjed­ná­va­li s odbě­ra­te­lem, kte­rý jim slí­bil dostat alko­hol do malo­ob­chod­ní sítě. Kdyby se jim to poved­lo, umřou tisí­ce. Už před­tím jsem si kladla otáz­ku, proč se nikdo z pacha telů nesna­žil dis­tri­buci alko­ho­lu zasta­vit, když zjis­til, že je nebez­peč­ný. Ale vidět důka­zy o tom, že to někdo šíří s plným vědo­mím toho, že dal­ší lidé mohou umřít, to pro mě byl šok.

Co se do scé­ná­ře nevešlo a z jakých důvo­dů?

Do scé­ná­ře se nevešlo asi devět dese­tin celé kau­zy. Ve chví­li, kdy máte 50 mrtvých, 140 poško­ze­ných a 80 obvi­ně­ných, nemů žete vyprá­vět pří­běh kaž­dé­ho z nich. Stej né je to i s poli­cis­ty, hasi­či, hygi­e­ni­ky, léka­ři – vše­mi lid­mi, kte­ří vel­mi tvr­dě pra­co­va­li na tom, aby se postup otrav zasta­vil. Metanol se roz­lil po celé zemi, ohro­že­ní bylo reál­né pro nás všech­ny. Snažili jsme se s Matějem Podzimkem, abychom do obou dílů Meta nolu dosta­li sku­teč­ných pří­bě­hů co nej­ví­ce, ale v jed­nu chví­li jsme si muse­li říct, že to nejde, že nao­pak musí­me pod­stat­ně zkra covat a zjed­no­du­šo­vat, aby se na film vů bec dalo dívat.

Jako novi­nář­ka nut­ně musí­te s infor­ma­ce­mi pra­co­vat jinak než „stan­dard­ní“ sce­nárist­ka. Vnímáte to jako svou výho­du, nebo nao­pak ome­ze­ní?

Já vlast­ně nevím, jak pra­cu­jí s infor­ma­ce­mi „stan­dard­ní“ sce­náris­té. Myslím, že moc jiné to nebu­de. Každý dělá rešer­še, kaž­dý se nejdřív sna­ží pocho­pit téma, o kte­rém chce psát. Já ově­řu­ju a rešer­šu­ju úpl­ně všech­no, i věci, na kte­rých z hle­dis­ka téma­tu fil­mu vů bec nezá­le­ží. Někdy mě to straš­ně zpo­ma luje. Ve fil­mu tře­ba Lukáš Vaculík krmí kap ry ve svém domá­cím ryb­níč­ku. Když jsem tu scé­nu psa­la, strá­vi­la jsem dvě hodi­ny na rybář­ských ser­ve­rech, aby nako­nec Lukáš své­mu fil­mo­vé­mu syno­vi řekl větu: „Dej jim dvě lopat­ky z bílé­ho pyt­le, a jakmi­le bude mít voda pod osm stup­ňů, tak už je nekrm.“ Neumím tyhle věci hodit za hla­vu a napsat něco jen tak od boku, straš­ně mě zner­vóz ňuje myš­len­ka, že se na to podí­vá něja­ký rybář a pozná, že jsem to odflák­la. Naopak se cítím jis­tě, když vím, že si můžu stát za tím, co kte­rá posta­va říká a proč.

Doznal scé­nář něja­kých změn v momen­tě, kdy se dostal k Tereze Kopáčové? Měla něja­ké zásad­ní při­po­mín­ky?

Tereza byla  u pro­jek­tu téměř od  začát­ku, čet­la všech­no od mých rešer­ší přes prv­ní návrhy scé­no­sle­dů po něko­lik vari­ant scé nářů. Myslím, že její nej­čas­těj­ší při­po­mín ky byly „Moc slo­ži­té.“, „Furt tomu nero­zu mím.“, „Kdo je zase tenhle člo­věk? Je jich tam moc.“ Výsledná vari­an­ta scé­ná­ře je výsle­dek prá­ce celé­ho týmu: Matěje Pod zim­ka, Michala Reitlera i Terezy Kopáčové. Jakmile jsme se shod­li my čty­ři, což trva­lo dva roky, už se pak scé­nář nemě­nil.

Tereza Kopáčová Metanol ozna­či­la jako „klu­kov­ský pří­běh“, nicmé­ně jej napsa­la žena a reží­ro­va­la taky žena. Je v něčem žen­ský pohled na tuto kau­zu výji­meč­ný? Jinými slo­vy: napsal by to chlap jinak?

Režíroval by to chlap jinak? Jak? Nemyslím si. Možná je tam jed­na scé­na mezi Kristýnou Podzimkovou a Veronikou Freimanovou – tako­vá typic­ká scén­ka, kdy v si mat­ka s dce­rou navzá­jem lezou na ner­vy – to je mož­ná moment, kte­rý muži nezna­jí tak do hloub­ky. O všem ostat­ním si mys lím, že by to muž nato­čil či napsal podob­ně.

„Klukovský“ je ten pří­běh, pro­to­že ho spá cha­li muži a vyšet­řo­va­li muži, nicmé­ně to nám, dvě­ma blon­dýnám, nebrá­ni­lo v tom, abychom ten pří­běh pocho­pi­ly a doká­za­ly vyprá­vět.

Mluvila jste Tereze do obsa­ze­ní? Konzultovala je s Vámi?

Mluvit jí do něče­ho bych si nedo­vo­li­la. Ale ano – o hlav­ních posta­vách jsme se opět radi­li v týmu. Já jsem nej­víc nesou­hla­si­la s obsa­ze­ním Lukáše Vaculíka, chtě­la jsem tu posta­vu ošk­li­vou – ne fešá­ka. Tereza si stá­la na svém, že Lukáš je herec, na je hož výko­nu mohou oba díly stát. A měla prav­du. Tisíckrát jsem se všem omlu­vi­la, že jsem tuhle její vol­bu pod­ko­pá­va­la. Lukáš Vaculík exce­lu­je.