Dnes 24. Febiofest zahajuje film Přes kosti mrtvých

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Skrze ener­gic­kou a znač­ně excen­t­ric­kou posta­vu Janiny Dušejkové (Agnieszka Mandat), uči­tel­ky ang­lič­ti­ny v důcho­do­vém věku, sle­du­je­me vzrůs­ta­jí­cí hrů­zu malé osa­dy na polsko-českém pohra­ni­čí, ve kte­ré se v rych­lém sle­du sta­ne něko­lik záhad­ných vražd bez jas­ně vysvět­li­tel­né logi­ky nebo moti­vu. Hrůza a zdě­še­ní z vražd kon­tras­tu­jí s obec­ným nezá­jmem, kte­rý dopro­vá­zí maso­vé vybí­je­ní divo­ké zvě­ře v prá­vě pro­bí­ha­jí­cí lovec­ké sezó­ně. Dušejková je nejen milov­ni­cí zví­řat, ale také ochrán­ky­ní všech div­ných a ‘jiných’ oby­va­tel Kłodzké kot­li­ny, kde se pří­běh ode­hrá­vá. Skrze Dušejkovou začí­ná­me v pří­bě­hu postup­ně odha­lo­vat, kdo sto­jí za pra­po­div­ný­mi vraž­da­mi a jak sou­vi­sí s vyvraž­ďo­vá­ním zvě­ře.

„Náš film by mohl nést název: Tahle země není pro sta­ré ženy. Svět, ve kte­rém žije­me a kde se ten­to pří­běh ode­hrá­vá, je tako­vým mís­tem. Hlavní posta­va je upřím­ná, váš­ni­vá, štěd­rá, inte­li­gent­ní, ale i šíle­ná. Šílená vzte­ky, posed­los­tí zví­řa­ty a sou­ci­tem k mar­gi­na­li­zo­va­ným lidem. Překypuje rebe­lií a roz­hoř­če­ním,“ říká k fil­mu jeho respek­to­va­ná a oce­ňo­va­ná pol­ská reži­sér­ka Agnieszka Holland, kte­rá má na svém kon­tě tři nomi­na­ce na Oscara. Agnieszka Holland film nato­či­la na moti­vy kniž­ní­ho morál­ní­ho thrille­ru spi­so­va­tel­ky Olgy Tokarczuk „Svůj vůz i pluh veď přes kos­ti mrtvých“ (vydá­no v nakla­da­tel­ství Host v roce 2010).

Originální detek­tiv­ka s prv­ky čer­né kome­die Přes kos­ti mrtvých byla před­sta­ve­na v hlav­ní sou­tě­ži 67. roč­ní­ku pres­tiž­ní­ho fes­ti­va­lu Berlinale, odkud si odnes­la Cenu Alfreda Bauera a tedy i Stříbrného lva. Jeden z kri­ti­ků Patrick Wellinski (z roz­hla­so­vé a tele­viz­ní sta­ni­ce RBB) film na Berlinale oce­nil čtyř­mi hvěz­dič­ka­mi z mož­ných pěti: „Ve své ška­re­dě dob­ré nála­dě, svém eko­lo­gic­kém posel­ství a sil­ném obsa­ze­ní je Přes kos­ti mrtvých urči­tě jed­ním z nej­na­pí­na­věj­ších a nej­po­zo­ru­hod­něj­ších fil­mů letoš­ní sou­tě­že“.

Natáčení fil­mu se usku­teč­ni­lo v Kladsku, ve měs­tě nachá­ze­jí­cím se blíz­ko pol­ských hra­nic. Točilo se také v čes­kém pohra­ni­čí na Broumovsku, např. závě­reč­ná scé­na fil­mu či scé­na Svatohubertské mše v kos­te­le Sv. Petra a Pavla v Broumově. V Česku se rov­něž vytvá­ře­ly vizu­ál­ní efek­ty ve spo­leč­nos­ti UPP a toči­ly se zde zábě­ry divo­ké zvě­ře, kte­ré hra­jí v tem­ném a mystic­kém podo­ben­ství klí­čo­vou roli. Na scé­ná­ři fil­mu s Agnieszkou Holland spo­lu­pra­co­val sce­náris­ta Štěpán Hulík, stři­ha­čem fil­mu byl Pavel Hrdlička a jed­nu z důle­ži­tých rolí ve sním­ku ztvár­nil Miroslav Krobot. Všichni jme­no­va­ní spo­lu­pra­co­va­li s Agnieszkou Holland již na oce­ňo­va­né sérii Hořící keř (2013), kte­rá také vznik­la v česko-polské kopro­duk­ci. Miroslav Krobot pro­zra­dil, jaké bylo při­je­tí fil­mu Přes kos­ti mrtvých na letoš­ním Berlinale: „Přijetí bylo hod­ně vstříc­né, fil­ma­ři a divá­ci vyjá­d­ři­li Agnieszce Holland své sym­pa­tie už před pro­mí­tá­ním. Potlesk byl dlou­hý a trou­fám si říct, že film oprav­du zau­jal“.

Film byl pod­po­řen Státním fon­dem kine­ma­to­gra­fie a kopro­du­ko­va­la ho Česká tele­vi­ze.

Hlavní dra­ma­turg Filmového cen­t­ra Jaroslav Sedláček z České tele­vi­ze o spo­lu­prá­ci na fil­mu pro­hlá­sil:

„Krajina se svý­mi tajem­ství­mi, bolest­mi, trau­ma­ty i mýty, své­ráz­ní oby­va­te­lé, pohnu­té lid­ské osu­dy a do toho při­bý­va­jí­cí mrt­ví jeden za dru­hým. Projekt Agnieszky Holland jsme vní­ma­li nejen jako por­trét kra­ji­ny na polsko-českém pome­zí a bola­vou zprá­vu o naší minu­los­ti, ale hlav­ně jako pro­vo­ka­tiv­ní roz­pra­vu o naší neu­tě­še­né sou­čas­nos­ti a blíz­ké budouc­nos­ti, do kte­ré se řítí­me vět­ší rych­los­tí, než si sami mys­lí­me. Cítili jsme tu poten­ci­ál vel­ké­ho evrop­ské­ho arto­vé­ho fil­mu a jsme rádi, že jsme se nemý­li­li.“

AGNIESZKA HOLLAND (1948), reži­sér­ka a spo­lusce­nárist­ka

Respektovaná a oce­ňo­va­ná reži­sér­ka a sce­nárist­ka, kte­rá má na svém kon­tě tři nomi­na­ce na Oscara, pochá­zí z Varšavy. Na kon­ci 60. let stu­do­va­la na praž­ské FAMU, zaži­la atmo­sfé­ru Pražského jara 1968 a řadu osob­nos­tí, kte­ré se po roce 1989 sta­li sym­bo­ly svo­bo­dy a demo­kra­cie (FAMU absol­vo­va­la v roce 1971). Její začát­ky asi­s­tent­ky režie jsou spo­je­ny s legen­da­mi pol­ské kine­ma­to­gra­fie: s Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zanussim. Debutovala psy­cho­lo­gic­kým dra­ma­tem Provinční her­ci (1980), meta­fo­rou na teh­dej­ší poli­tic­kou situ­a­ci v Polsku, kte­ré se sta­lo důle­ži­tým dílem tzv. kina morál­ní­ho nekli­du, oce­ně­né na fes­ti­va­lu v Cannes Cenou mezi­ná­rod­ní kri­ti­ky. Po vyhlá­še­ní výji­meč­né­ho sta­vu v Polsku Agnieszka Holland emi­gru­je a i ve svo­bod­ných pod­mín­kách natá­čí společensko-politicko-morální sním­ky. Drama o osu­dech židov­ských žen v čase dru­hé svě­to­vé vál­ky Hořká skli­zeň (Bittere Ernte, 1985), rea­li­zo­va­né v zápa­do­ně­mec­ké pro­duk­ci, zazna­me­na­lo její prv­ní nomi­na­cí na Oscara za nej­lep­ší zahra­nič­ní film. Následoval thriller Jak zabít kně­ze (To Kill a Priest, 1988), sku­teč­ný pří­běh kně­ze Jerzyho Popieluszka umu­če­né­ho pol­skou taj­nou poli­cií. Proslulý se stal sní­mek vyprá­vě­jí­cí o židov­ském chlap­ci, kte­ré­mu se poda­ři­lo pře­žít nacis­mus i sta­lin­ské repre­se ve váleč­ném dra­ma­tu Evropa, Evropa (Europa, Europa, 1990). Tento gro­tesk­ní, mís­ty absurd­ní pří­běh z doby tota­li­ty nato­če­ný pod­le sku­teč­né udá­los­ti zís­kal Zlatý gló­bus a byl rov­něž nomi­no­ván na Oscara v kate­go­rii nej­lep­ší zahra­nič­ní film. K židov­ské tema­ti­ce se navrá­ti­la také v posled­ním sním­ku nomi­no­va­ném na Oscara za nej­lep­ší zahra­nič­ní film V tem­no­tě (In Darkness, 2011). Z její pes­t­ré fil­mo­gra­fie, kte­rou Agnieszka Holland natá­čí v USA, Polsku, ale i u nás, sto­jí za pozor­nost živo­to­pis­ná dra­ma­ta Úplné zatmě­ní s exce­lu­jí­cím Leonardo DiCapriem (1995) a Ve stí­nu Beethovena (2006), dále oce­ňo­va­ná tele­viz­ní série Hořící keř (2013), ověn­če­ná cenou za nej­lep­ší režii pro Agnieszka Holland v rám­ci Cen čes­ké fil­mo­vé kri­ti­ky a Českých lvů.

MIROSLAV KROBOT (1951), role Borose Schneidera

Uznávaný diva­del­ní reži­sér, dra­ma­tik, dlou­ho­le­tý umě­lec­ký šéf praž­ské­ho Dejvického diva­dla (v letech 1996 – 2014) a herec pochá­zí se Šumperka. Za diva­del­ní tvor­bu a herec­ké poči­ny zís­kal řadu pres­tiž­ních oce­ně­ní. Na fil­mo­vé půdě herec­ky debu­to­val rolí bez­rad­né­ho otce v tragi­ko­me­dii Petra Zelenky Příběhy oby­čej­né­ho šílen­ství (2005). Zlomovým fil­mem na mezi­ná­rod­ním poli byla hlav­ní role Miroslava Krobota v mystic­kém dra­ma­tu maďar­ské­ho reži­sé­ra Bély Tarra po boku Tildy Swinton Muž z Londýna (2007). Dále se obje­vil ve fil­mech (výběr z fil­mo­gra­fie): v ani­mo­va­ném oce­ňo­va­ném poči­nu Alois Nebel (2011), v kome­di­ích Okresní pře­bor – Poslední zápas Pepika Hnátka (2012) a Revival (2013). S význam­nou pol­skou reži­sér­kou Agnieszkou Holland spo­lu­pra­co­val na tele­viz­ní sérii Hořící keř (2013) a napo­sle­dy na fil­mo­vém dra­ma­tu Přes kos­ti mrtvých (2017). Věnuje se rov­něž fil­mo­vé režii, debu­to­val tragi­ko­me­dií Díra u Hanušovic (2014), dále si zahrál v řadě tele­viz­ních seri­á­lů včet­ně kome­di­ál­ní­ho divác­ky úspěš­né­ho sit­co­mu Čtvrtá hvězda (2014), kte­rý také reží­ro­val spo­leč­ně s Janem Prušinovským.

Text a foto : MFF Praha- Febiofest

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře