Louis de Funés

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Narodil se 31.7.1914 na před­měs­tí Paříže, Courbevoie a jme­no­val se Louis Germain David de Funés de Galarza. Matka se jme­no­va­la Leonor Soto Reguera a otec byl neú­spěš­ný advo­kát, kte­rý držel rodi­nu jen díky obcho­do­vá­ní s dra­hý­mi kame­ny.

Ten samý den, kdy se malý Louis naro­dil vyhlá­si­la Francie mobi­li­za­ci a 3. 8. Vyhlašuje Německo Francii vál­ku. Galarzovi jsou nuce­ni se pře­stě­ho­val do „lev­něj­ší“ ves­nič­ky Villers-sur-Mame, kde Louis G. David začí­ná dochá­zet do ško­ly. Nebyl zrov­na dob­rý stu­dent, ale byl oblí­ben svou imi­tá­tor­skou čin­nos­tí, kdy bavil své přá­te­le a rodi­nu. „Hrál jsem kome­die před svým pub­li­kem … Myslím, že zájmy, kte­ré jsme pro­je­vi­li v ran­ném dět­ství, nás pozna­me­na­jí na celý život. Jsou dob­ré. Můžeme je ztratit, ale ony se zno­vu vrá­tí.“ O mno­ho let poz­dě­ji pro­hlá­sil. Po té nastu­pu­je na gym­ná­zi­um v Coulommier, kde byd­lel na inter­ná­tu. Tvrdému reži­mu ve ško­le se bou­řil tím, že ze sebe dělal kome­di­an­ta, ale v sou­kro­mí zde byl veli­ce nešťast­ný a smut­ný. Jediné potě­še­ní mu děla­ly hodi­ny kres­le­ní a kla­ví­ru. Roku 1926 gym­ná­zi­um sla­vi­lo pat­náct let své­ho zalo­že­ní a Louis si popr­vé zahrál veřej­ně v při­pra­ve­ném před­sta­ve­ní. Než Louis docho­dil gym­ná­zi­um, jeho rodi­na se pře­stě­ho­va­la zpět do Paříže, kam se za nimi, po skon­če­ní stu­dia, stě­hu­je. Bylo roz­hod­nu­to, že Louis nastou­pí do uče­ní v kožeš­nic­kém uči­liš­ti, kde ho prá­ce neba­vi­la a po inci­den­tu s mis­trem, kdy mu zabil kanár­ka, dostal výpo­věď.  Obdobně to bylo i když ho dali, aby se učil foto­gra­fem. Tam pro změ­nu vybuch­la petar­da v šuplí­ku a chla­pec byl opět na uli­ci. Další na řadě byl prů­mys­lo­vý kres­líř a aran­žér­ství výloh, ale co dodat . . . Jelikož byl malý a hube­ný, nevza­li ho ani na voj­nu a nikdo stá­le netu­šil, co z něho bude. Roku 1936 se ože­nil s Germainou Elodií Carroyerovou. I když byl dob­rý kla­ví­ris­ta, na živo­bi­tí to nesta­či­lo a po 6ti letech se man­žel­ství roz­pa­dá. Konečně se štes­tí obra­cí a Louis nachá­zí stá­lé zaměst­ná­ní v baru Horizont na Montmarteru, kde také potkal svou doži­vot­ní lás­ku Jeanne Augustine Barthélemy de Maupassant (pra­ne­teř slav­né­ho spi­so­va­te­le). Také si při prá­ci uvě­do­mil, že lidé sle­du­jí jeho gri­ma­sy, začal je dělat vědo­mě a pozo­ro­val, jak se lidé baví. To ho inspi­ro­va­lo se při­hlá­sit do herec­ké­ho kur­zu. V prů­bě­hu něko­li­ka let si zahrál malé role, křo­ví a zatou­žil stát se vel­kým her­cem. Průlom při­šel až roku 1958, kdy Claude Magnier napsal diva­del­ní hru Oskar o zhr­ze­ném pod­ni­ka­te­li, kte­ré­ho pod­ve­de vlast­ní zaměst­na­nec jen pro­to, aby zís­kal ruku jeho dce­ry.Jednoho dne se Jean Jacques Vital roz­ho­dl Oskara uvést v diva­dle Porte Saint Martin v Paříži a když pak 29. led­na 1961 při­šla pre­mi­é­ra před­ve­dl Louis osl­ňu­jí­cí výkon, kte­rý nezů­stal bez povšim­nu­tí kri­ti­ky kte­rá nám uka­zu­je, že se zro­dil vel­ký herec, komik a král gri­mas. Jeho prv­ní fil­mo­vé role byly sice malé, přes­to hoj­né. Jednoho dne pro­du­cen­ti svě­ři­li scé­nář o potrhlém čet­ní­ko­vi Jeanu Giraultovi, vel­ké­mu Funésovu pří­te­li, kte­rý si ho obhá­jil do hlav­ní role. Četník Ludovic Cruchot se stal popu­lár­ním na všech kon­ti­nen­tech a jeho pří­běhy do dnes vyvo­lá­va­jí úsměv na rtu mili­ó­nů lidí v mno­ha zemích svě­ta. Následuje role komi­sa­ře Juva ve Fantomasovi, kde si zahrál po boku Jeana Maraise. Ve sním­ku Smolař si zase zahrál spo­leč­ně s Bourvilem z kte­rých se sta­li během natá­če­ní neroz­luč­ní přá­te­lé. V roce 1965 odjíž­dí se štá­bem čet­ní­ků do New Yorku, kde se natá­čel dal­ší díl. Scény na lodi byli natá­če­ny za plné­ho pro­vo­zu se sku­teč­ný­mi ces­tu­jí­cí­mi (neher­ci). Následuje film Velký flám ve kte­rém si zahrál diri­gen­ta paříž­ské ope­ry (opět s Bourvilem). Louisova tíži­vá finanč­ní situ­a­ce se již dáv­no obrá­ti­la k lep­ší­mu a tak se roz­ho­dl spl­nit své man­žel­ce dáv­ný sen a to, že jí kou­pil zámek Clermont, kte­rý dří­ve pat­ří­val jejím před­kům. V 67 si zahrál, spo­lu se svým synem Olivierem ve sním­ku Senzační prázd­ni­ny, za kte­rou dostal cenu fil­mo­vé­ho humo­ru a cenu Ticket d´Or. Další film v tom samém roce byl Grant restau­rant pana sep­ti­ma, kde mu role byla psa­ná pří­mo na míru. Jakmile natá­če­ní skon­či­lo, vrhl se Fufu do natá­če­ní fil­mo­vé adap­ta­ce diva­del­ní hry Oskar. Dále se chys­tal natá­čet film Tonoucí se stéb­la chy­tá. Další role byla ve fil­mu Tetovaný, kde si zahrál spo­leč­ně s Jeanem Gabinem s kte­rým se nesná­še­li. Následuje opět ces­ta do Saint Tropéz aby se mohl Ludovic ože­nit s Claude Gensakovou (byli přá­te­lé a Louis si jí do této role pro­sa­dil). Tato dvo­ji­ce nato­či­la dal­ší­ho čet­ní­ka a to ve výsluž­bě a sešli se též na natá­če­ní sním­ku Hybernatus. V 69tém při­chá­zí film Piti, piti, pá, kde mu syna hra­je opět Olivier. Roku 1970 se Funés roz­ho­dl, že bude točit jen jeden film roč­ně. Na kon­ci srp­na 70 se sešli s přá­te­li Claude Gensakovou a Michaelem Galabru při natá­če­ní fil­mu Jo. Ve fil­mu Pošetilost moc­ných si měl zahrát po boku své­ho dal­ší­ho pří­te­le André Bourvila, ale ten 23.9.1970 umí­rá. Funés film odmí­tal, ale pro­du­cen­ti našli Yvese Montanu se kte­rým si skvě­le rozu­mě­li a sní­mek sla­ví veli­ký úspěch. Po natá­če­ní si man­že­lé zaje­li odpo­či­nout do Tunisu k dru­hé­mu syno­vi Patrickovi, kte­rý si tam ote­vřel lékař­skou pra­xi. Dobrodružství rabí­na Jacoba vidě­lo v úno­ru 1974 25 mili­ó­nů divá­ků a rekord byl na svě­tě. V témže roce začí­ná mít Louis pro­blémy se srd­cem a v břez­nu 1975 ho posti­hu­je prv­ní infarkt. Na řadě je film Křidýlko nebo ste­hýn­ko (1976), kde si jeho syna zahrál Michel Colucci, se kte­rým se brzy spřá­te­li­li a jeho humor Funés při­rov­ná­val k humo­ru Bourvila. V roce 1977 násle­du­je film Jeden hot a dru­hý čehý,  ve kte­rém si Fufu zahrál s Annie Girardotovou. Tu si Louis opět veli­ce oblí­bil a sta­la se pro něho dal­ším Bourvilem. V září 1978 se Louis pře­sou­vá zpět do Saint Tropez aby se setkal s mimo­zemš­ťa­ny a ješ­tě téhož roku nato­čil film Lakomec. 2. Února 1980 mu byla udě­le­na cena César za celo­ži­vot­ní dílo.  Následuje sní­mek Zelňačka, kte­rý byl, co se týče sle­do­va­nos­ti, zkla­má­ním. Září 1982 si Louis napo­sle­dy oblé­ká uni­for­mu a jde spo­jit čet­ní­ky s čet­ni­ce­mi. Po boku mu stá­li přá­te­lé – Girault, Galabru, i Claude Gensaková, tedy až do té doby, kdy Jean Girauld při natá­če­ní umí­rá. Po natá­če­ní se Louis zaví­rá na Clermontu, nevy­chá­zí a vše­chen svůj čas trá­ví po boku man­žel­ky Jeanne. 27. Ledna 1983 ve 22:10 se s trh­ni­tím pro­bu­dil, bole­lo ho celé tělo a vykři­kl: „To není mož­né, já umřu …“ a opus­til nás, zámec­ký pán, milov­ník růží, man­žel a otec, ale před­ně mis­tr gri­mas a král komi­ků, Louis de Funés.

 Filmografie

Jako herec

Jako reži­sér

Jako scé­náris­ta

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře