Mad Max – šílená jízda po prázdné pustině

foto: Avalanche Studios & Warner Bros. Games

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

V roce 2015 vyšel film Šílený Max – zbě­si­lá ces­ta, kte­rý do dneš­ní doby pla­tí za jeden z nej­lep­ších fil­mů vůbec. A ve stej­ném roce při­šla na svět­lo svě­ta i zbě­si­lá akč­ní adven­tu­ra Mad Max. Ač obě díla vyu­ží­va­jí stej­né posta­po­ka­lyp­tic­ké pro­stře­dí, kte­ré nám uká­zal už Šílený Max ze sedm­de­sá­tých let, tak video­her­ní Max v době své­ho vydá­ní neza­zna­me­nal výraz­ný úspěch. Může za to špat­ně zvo­le­né datum vydá­ní, ale i neši­kov­ná roz­hod­nu­tí auto­rů hry.

Datum vydá­ní hry bylo sta­no­ve­no na 1. 8. 2015 – stej­né datum vydá­ní jako Metal Gear Solid 5. Lze tedy s pře­hle­dem říci, že datum vydá­ní se tvůr­cům z Avalanche stu­di­os pod zášti­tou Warner Bros. moc nepo­ved­lo, a z mého pohle­du ani MGS 5 nemoh­li kon­ku­ro­vat. Ale jed­ná se u hru, kte­ré pozor­nost unik­la neprá­vem? Myslím si, že ne.

Ocitáte se v roli Maxe, býva­lé­ho poli­cis­ty a spe­ci­a­lis­ty na pře­ži­tí, ve svě­tě, kte­rý zni­či­la blí­že nespe­ci­fi­ko­va­ná kata­stro­fa. Civilizace je zni­če­na, stej­ně tak posled­ní zbyt­ky pří­ro­dy a na Zemi tak zůstá­vá pou­ze prach, písek a rui­ny. A samo­zřej­mě sil­né stro­je, spous­ta žele­za a stá­le ješ­tě dosta­tek pali­va a ole­je. Pustinu na svých ďábel­ských stro­jích brázdí tři agre­siv­ní frak­ce a ty naše­mu hrdi­no­vi sto­jí v ces­tě. Maxovi tak nezbý­vá nic jiné­ho než nasa­dit drs­ný výraz na svém gene­ric­kém obli­če­ji (ne není to Tom Hardy ani Mel Gibson) a agre­siv­ní­mi div­no­lid­mi se pro­bít až ke své­mu vysně­né­mu cíli – osmi­vál­co­vé­mu moto­ru.

Max je sólis­ta, borec, kte­ré­ho spo­leč­nost v pod­sta­tě obtě­žu­je. Bohužel ve hře je jeho osob­nost stej­ně pus­tá a nud­ná jako svět kolem. Tu a tam pro­ho­dí něja­ký komen­tář, ale během hry se žád­ným způ­so­bem neroz­ví­jí jeho cha­rak­ter a cel­ko­vě tak půso­bí pou­ze jako pro­střed­ník mezi hrá­čem a posta­po­ka­lyp­tic­kou pus­ti­nou. Ta je v prv­ních hodi­nách vel­mi zají­ma­vým a dob­rým pro­stře­dím k hra­ní. Velká mapa sice na prv­ní pohled odra­zu­je, ale nako­nec nabí­zí rela­tiv­ně dost zají­ma­vých loka­cí a ces­to­vá­ní po ní vozi­dlem je vcel­ku zába­va. Bohužel však pou­ze prv­ních pár hodin. Poté zjis­tí­te, že Maxův svět je oprav­du pus­tý a prázd­ný a moc toho nena­bí­zí.

Mimo Maxe ve hře nara­zí­te už jen na pár dal­ších význam­ných postav, ale kro­mě hrbá­če Chuma není ani jed­na z nich ničím zají­ma­vá, jsou plo­ché a čer­no­bí­lé. Ve hře nefun­gu­je ani vyprá­vě­ní pří­bě­hu. Což je zřej­mě dopa­dem toho, že hra v pod­sta­tě pří­běh nemá (sor­ry, ale pří­běh sta­vět na tom, že hle­dám motor abych se mohl někam dostat pod­le mě oprav­du nesta­čí). I přes to, že milov­ní­kům pro­kres­le­ných postav a bar­vi­té­ho pří­bě­hu tady pšen­ka nepokve­te, se nejed­ná o špat­nou hru. Mad Max totiž exce­lu­je v akci.

Pokud hle­dá­te hru, kde dosta­ne­te pro­stor vyřá­dit se na čtyřech kolech při akcí protka­ných sou­bo­jích, tak u Mad Maxe roz­hod­ně nebu­de­te zkla­ma­ní. Stejně tak jako ve fil­mech i ve hře hra­jí vozi­dla hlav­ní roli. Max tu tak ve svém Magnum Opus likvi­du­je nepřá­tel­ské stro­je, a to jak svo­jí bro­kov­ni­cí pla­me­no­me­tem nebo har­pu­nou. Likvidování kol, ane­bo pří­mo řidi­čů je oprav­du vel­ká zába­va, a to i včet­ně občas­ných destrukč­ních der­by, kte­ré s nepřá­tel­ský­mi vozy bude­te pro­vá­dět. Horší je to s ovla­da­tel­nos­tí vozi­dla, ale na tu si rych­le zvyk­ne­te. A podob­né je to i s pěst­ní­mi sou­bo­ji, kdy Max svý­mi hma­ty a chva­ty odrá­ží nepří­te­le, drti­vý­mi úde­ry láme čelis­ti a situ­a­ci tu a tam při­pe­pří dob­ře míře­ným výstře­lem z bro­kov­ni­ce nebo bod­nu­tím nože do krku. Jedná se o vel­mi efekt­ní a uspo­ko­ju­jí­cí sou­bo­jo­vý sys­tém, kte­rý se vel­mi podo­bá Batmanovské Arkham sérii.

V rám­ci hry si může­te v rám­ci jed­no­du­chých RPG prv­ků vylep­šo­vat Maxovi schop­nos­ti a vyba­ve­ní, ale to hlav­ní – může­te si vylep­šo­vat Magnum. Jedná se o oprav­du veli­ce pří­jem­né a neru­ši­vé ele­men­ty, kte­ré vás rela­tiv­ně úspěš­ně mohou moti­vo­vat hrou postu­po­vat dále. Bohužel to, co vás bude demo­ti­vo­vat je nepře­ber­né množ­ství stá­le se opa­ku­jí­cích sideques­tů a neza­jí­ma­vých míst k pro­zkou­má­ní, kte­ré musí­te pro­lé­zat a plnit kvů­li tro­še šro­tu, abys­te si pak moh­li výše zmí­ně­né vylep­šo­vá­ní dovo­lit. Ovšem, svět je více méně zají­ma­vý, ale když stej­ným způ­so­bem dobý­vá­te už 10 pev­nost na jejímž kon­ci nalez­ne­te jen jinak nabar­ve­né­ho stej­né­ho bos­se, tak už začí­ná­te klást otáz­ku, jest­li to má vůbec smy­sl.

Mad Max je na úrov­ni zce­la prů­měr­né hry. Nejedná se dobrou ani špat­nou hru a hra si tak zce­la urči­tě najde svo­je fanouš­ky. Pokud tak nehle­dá­te nic slo­ži­té­ho, s pro­pra­co­va­ným pří­bě­hem, ale oče­ká­vá­te jen tro­chu kva­lit­ní akce a výbuchy jako od Micheala Baye tak s Mad Maxem nepro­hlou­pí­te. Jenže prázd­nost svě­ta, cha­rak­te­rů a pří­bě­hu hru úspěš­ně drží v prů­mě­ru.

Hodnocení: 50 %