Letos přichází do kin kromě jiného i dlouho očekávané pokračování úspěšné pohádky Malý pán. Druhý díl nesoucí název Velký pán na rozdíl od jedničky nevychází z žádné knižní předlohy a autoři se tak spoléhají jen a pouze na svůj vlastní scénář. A pokud mám ve zkratce soudit, je to pokračování víceméně důstojné...
Režisérem filmu je stejně jako u prvního dílu režisér Radek Beran a stejný člověk stojí i za scénářem - Lumír Tuček. Radek Beran vystudoval loutkářství na DAMU, nicméně brzy po absolvování jej to začalo táhnout k audiovizi. V jeho díle se mísí klasické loutkářské postupy s novodobým loutkovým punkem, což krásně ukázal ve svém filmovém debutu z roku 2006 - Chcípáci. Zhruba hodinový snímek natočený celý ve studiu je poctou brakovým žánrům a nutno podotknout, že je určen spíš dospělému publiku. Již na tomto snímku se také podílel kolektiv divadla Buchty a loutky, které Beran spoluzakládal a jejichž tvorba se rovněž vyznačuje osobitou estetikou. V roce 2015 pak přichází s monstrózním projektem Malý pán. Film byl natočený podle knížky Lenky Uhlířové - Velká cesta Malého pána, přičemž pro scénář jej adaptoval Lumír Tuček, zakladatel slavné Recitační skupiny Vpřed, jednoho ze souborů Pražské 5. Malý pán byl velmi úspěšný a není divu! Příběh se odehrává sice v exteriéru, ale doplněném o nádherné kulisy, postavičky se prohánění v roztodivných vozítkách a i loutky samotné vypadaly fantasticky. A nyní po více než pěti letech jsme se dočkali i pokračování.
Jak je možná z předchozího odstavce poznat, já miluju loutkové filmy! Kuky se vrací, Malý pán anebo Chcípáci rozhodně patří mezi má oblíbená díla, ke kterým se rád vracím a nebudu zastírat, že to je zejména kvůli té propracované mizanscéně. A proto ani nemá cenu říkat, že u pokračování Malého pána jsem měl velká očekávání. Naplnila se? Nooo částečně. Druhé pokračování mělo premiéru na letošním Anifilmu v Liberci a projekce pak byla doplněna i výstavou o loutkách v české filmové a televizní produkci. Velký pán je o něco kratší než jednička a příběh samotný není vůbec špatný. Jasně, je trochu jednodušší, ale já nejsem cílová skupina a pro menší děti je to rozhodně dostačující. Zároveň je příběh postaven tak, že není příliš potřeba znát jedničku, ale je to rozhodně trochu výhoda. I loutky a kulisy opět vypadají naprosto nádherně a moje srdíčko zaplesalo. Nicméně i tak si neodpustím drobnou kritiku, ačkoliv u tohoto filmu se mi bude psát fakt těžce. Troufám si tvrdit, že to, co mě na jedničce tolik baví, je právě ten velký počet lokací, na kterých se příběh odehrává a množství roztodivných postaviček, které Malý pán na cestě potká. Film mi je dávkuje postupně a i na samém konci příběhu mi ukáže nové prostředí, novou postavičku prostě pořád něco. U Velkého pána je to ale jinak. Příběh se odehrává asi jen na dvou místech, za celou dobu divák nedostane žádnou novou postavu a hlavní linka se točí kolem asi šesti postav z jedničky. Těžko říci, zda to bylo nižším rozpočtem, nebo tím, že štáb už nechtěl budovat množství lokací v mnohdy složitém terénu. Ve výsledku to ale na mě působilo velice uspěchaně, film nikdy pořádně nezpomalil a jenom na mne sypal události a situace. Vůbec bych se nezlobil, kdyby to bylo alespoň o těch deset minut delší. Poslední dějství po zvratu je hrozně uspěchané, jako kdyby tvůrci potřebovali naplnit určitou stopáž, anebo jim někdo začal utahovat finanční toky.
Původního Malého pána si i devět let po premiéře čas od času připomenu, protože je rozhodně nádherný. Myslím ale, že druhý díl mě ani zdaleka tak nechytil a jestli si jej ještě dobrovolně pustím si nejsem úplně jist. Nehledě na prapodivný a dle mého názoru dost nevkusný plakát, který by mě sám o sobě do kina rozhodně nenalákal.
Závěrem bych zmínil asi toto: Pro dětského diváka je Velký pán skvělá podívaná, která na pohádkovém příběhu otevírá i složitější témata, která mnohdy ovlivňují současnou společnost. Na druhou stranu náročnější divák se prostě neubrání pocitu, že je výsledek trochu odbytý. Jak jsem napsal v úvodu, pokračování je to víceméně důstojné, ale já jsem prostě čekal víc.
