Ano to je onen autor, který napsal slavný Gottland, knihu o Češích tak, jak je vidí Poláci a rovněž knihu, kterou jsem doposud nečetl. Četl jsem však Udělej si ráj, což je prý něco podobného. Nevím, nemám možnost porovnání, ale tato kniha se mi četla velmi dobře, doslova jedním dechem. Kniha je jakýmsi vyjádřením fascinace z „češství“, což se zejména nám - Čechům - musí číst docela dobře. Většina informací v knize totiž obsahuje v sobě jakýsi úp (snad obp?), který není zcela nepodobný dojmu antropologů při studiu exotických kultur. Skutečně, ačkoliv nás od Poláků nedělí zrovna lán světa, tak v mnoha ohledech jsme si dost nepodobní a nejde zde jen o známý postoj ke katolicismu. Navíc číst „sám o sobě“ je vždy velmi zajímavé.
Szczygiel patří mezi lidi, kterým se v Polsku říká „čechofilové“, asi netřeba vysvětlovat o jaké lidi se jedná. Česká kultura je v Polsku docela oblíbená a jména jako Halík, Hřebejk, Hrabal, či dokonce i Pawlowská rozhodně nejsou něco neznámého. Bohužel, obráceně to moc neplatí, ze svého okolí často cítím jakýsi odpor a pocit nadřazenosti vůči „Pšonkům“, jak se našim severním sousedům čas od času přezdívá.
Škoda.
Szczygiel se v knize zmiňuje o známých českých kulturních osobnostech, přidává své - leckdy dost kuriozní - zkušenosti (třeba rozhovory s Davidem Černým si v ničem nezadají se Zelenkovými filmy). Asi nejvíce na mě zapůsobila část, kdy se autor pídí po informacích ohledně atentátu na Heydricha. Přijde mu trochu popné, že nikde v blízkosti místa tragédie nevidí žádný monumentální pomník (dnes už na místě atentátu cosi je). Odpověď Čechů musela jistě nejednoho Poláka dost zarazit, cituji, „Naproti Cyrilovi a Metodějovi, par metrů od toho okénka smrti, je bezvadná hospoda a ta se na jejich počest jmenuje U Parašutistů. To vám nestačí?“ Sešel jsem do slavné krypty, odkud rozzuření nacisti vytahali všechny rakve s pohřbenými kněžími... Do jednoho věnce v rohu zastrčil někdo stočený čtverečkovaný papírek. Třeba jim děkuje za jejich čin. Papírek jsem vytáhl, narovnal a přečetl: „Heydrichu, ty kokote!“
Kniha pochopitelně není nějakou vědeckou studií (avšak ani podbízivou literaturou), takže při hodnocení Čechů jsem občas nesouhlasil. Vykreslení „národního charakteru“ na základě několika „exotů“ (a to označení neberte pejorativně) je trochu pokřivené, tak doufám, že nás na základě oněch lidí nebudou Poláci soudit.
Kniha v Polsku vzbudila, podobně jako Gottland, velmi kontroverzní reakce (jeden čtenář označil Čechy za „citové fašisty“, další za „úžasný národ“), což je zárukou toho, že se bezesporu jedná o knihu kvalitní.
P. S. Knihu jsem dostal ke svým narozeninám, což je jen důkazem toho, že lidé, kteří tvrdí, že darované dárky jsou většinou ponožky a kulich, se mýlí.
P.P.S. Poděkování patří Českým drahám, v jejichž kupé jsem měl tu příležitost většinu knihy přečíst.
P.P.P.S. A poděkování patří i spolucestujícím, kteří se chovali v souladu s přepravním řádem a nikterak mi tím nebránili ve čtení.
četla jsem a byla jsem nadšená. Nemám ráda novináře, tak jsem byla trochu skeptik a čekala, že budu číst bulvární blafy, ale ne. Autor jde do hloubky a hlavně si dal práci, aby si o Češích zjistil jejich historii a to i tu, kterou většina z nás ani nezná. Takže ze svého pohledu naservíroval Polákům přesně to, co je na Češích zajímá - proč jsme takoví, jací jsme a proč jsme od nich tak odlišní. Hodně se mi líbilo, jak hodil do kostky historii a dějiny - to co jsme se my učili dlouhé roky na zš, je tu hozeno do souvislostí s naší povahou a postojem k životu, přehledně a zkráceně, takže to nestíhá nudit. Přála bych si najít a přečíst knihu také o nějakém národu, ať už z pohledu Čechů nebo jiného národu. Knihu bych doporučila, ale jen pokud někdo nemá verzi k náboženství, jinak to ani nečtěte, zbytečně by vás to rozčilovalo. Bůh je v knize často zmiňován, jak by né je to kniha pro Poláky a jedno z témat co se tam dost řeší je kde se v Češích vzal ateismus.